Škola pro Kargyak: Stavíme skleník

Průběh prací popisuje autor projektu školy Honza Tilinger z ČVUT. Spustili jsme stavbu skleníku, která je jednak pokusnou konstrukcí a jednak testem vesničanů, jak moc jsou ochotni přiložit zdarma ruku k dílu při budování jejich vlastního blahobytu. Kupodivu hodně. Napřed se samozřejmě vedla dlouhá diskuse, následovalo pití jejich pálenky čhangu, pak další diskuse. Teď jich každý den nastoupí šest na práce na skleníku, ačkoli má každý ještě hromadu sezónní práce na vlastním hospodářství. Kdo bude pracovat na skleníku, určí los. Hážou si kostkami užmoulanými z campy (hrubá mouka s vodou). Vybráni jsou ti, komu padne nejnižší číslo - do práce nastoupí s úsměvem a bez nadávání. Láma, který do své rodné vesničky přijel z karnátackého kláštera, dře ze všech nejvíc, ačkoli vůbec nemusí. Stejně jako nejstarší muž obce, 84 letý stařík, maká jako tygr. Třetí den kopání základů se šestičlenná skupinka žen prokopala k obřímu kameni, který byl podle mého na odstřel dynamitem nebo na stádo jaků. Ale sešli se u něj všichni mužové z vesnice, chvíli ho různě podkopávali a pak se jich část v sedě zapřela těsně jeden vedle druhého. Ti zbylí si prostrčili nohy mezi sedícími a pevně se ve stoje zapřeli o svah a postupně malinko nadzvedávali kámen, zatímco ženy pod něj vkládaly kamenné klíny. Takhle ho jak na Velikonočních ostrovech postupně pošupkali o 4 metry!

Jinak je s místními občas těžké pořízení. Už asi před dvěma lety dostala vesnice od vlády hadici na rozvod vody po domech, ale nikdo nevěděl, co s ní. Tak si ji rozebrali a při našem příjezdu z nich každý měl na střeše mezi slámou, yakzi (vrbové větvičky) a jačím trusem kus hadice. Museli jsme od nich sami jednotlivé kusy posbírat, pospojovat a zavést do potoka. Na sluníčku se hadice během dopoledne vyhřeje a kolem druhé, kdy paprsky pěkně pálí, se dá docela příjemně sprchovat. Plánovaná testovací impregnace topolového dřeva jačí krví se bohužel nekonala, neboť jak přijde v přepočtu na zhruba 6000 Kč. Vzali jsme za vděk ovcí, která je desetkrát levnější. Vyzkoušeli jsme její podzimní krev, jež je tak hustá, že se za 20 vteřin na vzduchu promění v rosol. Přesto jsme topolový trám úspěšně natřeli třemi vrstvami krve a vypadá to zatím úplně ideálně. Gulášek z ovčího masíčka byl taky dokonalý hlavně po dnech strávených s vesničany, kdy jíme jen campu a slaný čaj!

Zpět k článkům.