Cože se to vlastně přihodilo v týdnu, kde se toho vlastně zas tak moc nestalo?

Inu, v minulém týdnu byli vyslání dva poslové - Lenka a Štěpán do 3 dny chůze vzdálené vesnice Padum. Jejich cíl byl jasný. Nakoupit čerstvou zeleninu a jiné potraviny a zajistit materiál, převážně dřevo, na stavbu a dopravit vše do Kargyaku. Koňáky s 10. koňmi měli nasmlouvané, ale to tady, jak se opět ukázalo, moc neznamená. Jeden vyrazil na cestu s nimi a druhý, že vyrazí zítra. Následující den navečer byl ale viděn, jak si to spokojeně mašíruje se srpem za vesnici a na otázku, kde se bere, jak to že není na cestě s koňmi do Padumu, reaguje jako by se nechumelilo s úsměvem: No time, it´s harvest! No a tak se stalo, že naši drazí poslové nakoupili co se dalo, jenže to neměli jak dopravit do Kargyaku. V celém Padumu se lidé usmívali a citovali slova našeho koňáka. No jo, to musíme chápat, jsou žně a přes to nejede vlak. Tady spíš 'jak'.

Měli ale štěstí a narazili na mísního koňáka, který souhlasil odvést vše do Kargyaku, pod podmínkou, že to bude za dva dny. Místním to samozřejmě problém nedělá, ale co my Evropani a tak museli oba pořádně hrábnout. Stále se to ale nedá srovnat s výkonem koňáků, kteří nesli celou cestu ohromné dveře pro naši školu na zádech.

V minulém týdnu si udělali výlet do budhistického kláštera Phuktalu Iveta a Petr. Moc se jim tam líbilo a donesli nám kus sejra:-] mňam.. Stavba roste jedna radost. Dodělávají se vnitřní omítky a střecha už chrání pracanty před deštěm a větrem. Tento týden už ale odjeli 2 kameníci a 3 dělníci. K odjezdu se také chystá Pyru a Jana. Stručně a jasně, pomalu nás ubývá. Ale nálada stále panuje veselá.

Asi největší úspěch zaznamenáváme v pečení chleba v solární troubě. Najednou se může péct až 6 bochníků chleba, vylepšených kmínem, který nám roste přímo pod kuchyňským oknem. Nutno přiznat, že je tak výborný, že by si nezadal s mnohými pekárničkami v domovině. Vesničané se pomalu připravují na zimu, klasy obilí zežloutly a vrcholky protějších kopců se bělejí sněhem. Ve vesnici začínají pomalu žně, a tak od ranných hodin se to tu hemží dětmi, které si to s nákladem trávy na zádech větší než jsou ony samy, mašírují vesnicí a ukladají na střechy. Pak až běží do školy. Ve škole vše probíhá v pořádku. Akorát žáčci nejnižší třídy odbíhali za keříček trhat lusky, jak je jejich zvykem, a místo lusků byli přistiženi s býdýskem v ústech. Tříletý capart a býdýsko je v celku výchovná kombinace.

A tak pomalu přichází podzim do Kargyaku.

Zpět k článkům.