Vánoce

tak další týden je tu za námi. Vánoce klepou na dveře a tak shon v místních obchodních domech, supermarketech a hypermarketech vrcholí. Moment, vždyť mi tu nemáme ani obchod. Takže znovu. Vánoční shon nás naprosto míjí. Navíc vánoce tu znamenají jen důvod k zábavě, jsme přeci jen mezi buddhisty. A tak i my se přizpůsobíme. Štědrý den bude spíše večírek pro místní a děti. Tak aspoň přes den si rozdáme nějaké ty dárečky. Spíše tedy děti sami sobě. Již minulý týden si vylosovali jména svých spolužáků, pro které budou nějaké drobné dárečky vyrábět. Což z mého pohledu byla asi jediná věc, co odlišovala školní týden od těch ostatních. Neobjevují se v tomto směru žádné problémy, takže mi připadá nezajímavé se o běžné výuce dokola zmiňovat. Ale přeci byla jedna věc, co mne překvapila. Ve druhé třídě jsem v hodině matematiky opakoval sčítání a odčítání dohromady s násobením a tak když jsem to psal, tak jsem žákům řekl, že jím tam dám i dělení, kterého jsme se sice již dotkli, ale opravdu jen okrajově, ale ví, že dělení je "opak" násobení a tak jsem doufal, že by jeden dva příklady mohli spočítat. Wow....dva studenti spočítali všechny, aniž by znali dělení, pochopili, že příklady na dělení jsou propojené s těmi na násobení. Možná se divíte, proč se tak rozplývám, ale v indickém systému nejsou žáci příliš vedeni k samostatnému myšlení a v popředí je pouhé memorování. Ovšem tohle byl typický příklad samostatného logického úsudku a to jsem zde po tak krátké době nečekal, i když na to kladu velký důraz. No tak vidíte, že se tu něco děje.

Počasí si tento týden s námi hrálo na schovávanou, tedy né počasí, jen slunce. A tak jsme zažili ve škole jeden s nejstudenějších týdnů, ale provoz to i tak neovlivnilo. Když to shrnu, tak v podstatě tři dny nepřetržitě sněžilo, dva dny dokonce s velmi silným větrem a tři dny se na to počasí chystalo. Tak definuji "zataženo". Ale na neděli, náš jediný volný den tento týden, naštěstí sluníčko vzdalo hru na schovávanou, asi proto že jsme ho nehledali, a vylezlo. Konečně jsem se mohl osprchovat, abych se znovu cítil jako člověk a taky jsme byli s Pyru testovat mačky, sněžnice a nesmeky na řece, ať je výstroj vyladěna na těžký pochod Chadarem.

Z dalších událostí krom středeční filmové noci byla vyčerpávající schůzka s otci (rada starších), kterou jsem absolvoval v pondělí podvečer. Dozvěděli jsme se mimo jiné, že otcové stále plně nechápou význam slova spolupráce a tak je na čem pracovat do budoucna. Ovšem toto není nic překvapivého, místní mentalita je natolik odlišná, že očekávat změnu v tomto směru během několika měsíců je nelogické. Ale taky jsme se dozvěděli i kladné informace, kupříkladu, že kvalita fungování školy se již stala proslulá po celém Zanskaru a tudíž zcela jistě stoupne i počet zájemců o výuku, což je výzvou pro mého nástupce, aby se vypořádal s kapacitou školy.

Také jsme pokračovali v návštěvách místních rodin, kde nás opět úžasně pohostili, ale mimo jiné jsem se stal i svědkem způsobů místní "medicíny". Když mi vysvětlovali, že dítěti na bolest zubu dávají kerosin, tak jsem opravdu zvládl jen zírat a po pár minutách jsem ze sebe vyprodukoval, jestli bolest neustane, ať ho druhý den pošlou k nám a hlavně bez kerosinu.

No to jest z hlavních událostí vše a tak zase za týden. No pozor možná ne, jelikož týden jež bude po vánocích budeme mít prázdniny a budeme zřejmě putovat po okolí, tak budeme bez přístupu k emailu. Tak tedy možná až příští rok. Takže tímto všem přejeme za redakci veselé vánoce a štastný nový rok...no prostě, ať vám to všem vychází přesně tak jak si přejete!

Martin

Zpět k článkům.