Záchod, který pejska pojmul

Zanskar, Kargyak, hory, škola, děti, pejsci, jaci, my i ta obloha jsou v rytmu jaraaaaaa!!!!! Všechno se probouzí k životu a začíná poctivě rašit...a co bylo to sněžení předevčírem? Aha, já si nevšimla...zkrátka slovo sníh mažu ze slovníku! Jo jo, jaro vjelo do dětí. Naštěstí svou bujarost štosují především do venkovních her. A tak o polední přestávku hrajeme jednu typickou zanskarskou hru a taky načechráváme Table (cosi jako hakisák) a po škole s učiteli provětráváme frisbee. Taky máme s Pepou přislíbenou lekci kriketu. Tak se mi to líbí, konečně provětrání těl na vzduchu.

Vesničané se připravují na závody v lukostřelbě. Poslední velká událost před lopotou na poli, která přestane až na podzim. Moc se těším na tu střelbu z luku. I když se mi místní snaží taktně vysvětlit, že luky se týkají pouze chlapců. Marně! To si přeci nenechám ujít. Ale ty jejich taktní manýry, kterak mě odradit, mě neskutečně baví. Tak má člověk možnost uzřít v tváři Zanskařana nebývalou směsici výrazů...přeslušnělost s důležitostí podtrhující vážnost situace a přitom mega pobavenost, poněvadž se tvář vlastně nemůže udržet při nepředstavitelné situaci, jak holka střílí z luku. Už mi i začali šít jakýsi speciální obleček na tanec za účelem přemluvení mě k tanci a vynechání touhy střílet...

Jinak se jaro projevilo i negativní stránkou. Chřipkové bacily se rozhodly snímat hlavy. V pátek přišla do školy žalostná hrstka studentů. A tak poctivě ordinujeme tablety, zázvor a snažíme se děti přesvědčit, aby zůstaly doma. Pepu bacil taky sejmul. Ale poněvadž je statečný bojovník, již nad bacilem pomalu vítězí.

Také jsme započali jarní úklid. Přesouváme tak knížky a učebnice z jedné poličky na druhou poličku a máme radost z té velké změny. Dneska jsem začala mořit a natírat okna. Panečku, chodba je tak úplně jiný čaj.

Tak a nyní zkusím vylíčit událost týdne. Událost, která by se mohla jmenovat třeba Záchod, který pejska pojmul. Zkrátka naše štěněcí kuličky krapet povyrostly. To je popis prvního aktéra v příběhu: malé štěňátko. Druhým aktérem je záchod typu suchý. S pasujícím otvorem přesně na výše popsané tělíčko. A je celkem jasné, že to, co druhý aktér pojme, stěží navrátí zpět. A kombinace prvního a druhého aktéra ve stejné časové jednotce, tedy psíka a toalety, je celkem vražedná… Ano, jednoduše štěňátko ve snaze strávit teplou noc pod přístřeškem si krapítek zapřehánělo a strávilo noc rovnou pod dvěma přístřešky. Pod regulérní střechou a pod vrstvou toho, co v záchodu obvykle bývá. Naštěstí se mu to moc nelíbilo a celkem úpěnlivým kňučením o pomoč nás včas upozornilo. A začala záchranná akce, kde se opět vyznamenal náš školník Lopsang. Ráznými a hbitými úkony nebohého pejska rychle ze záchodu odpreparoval. Štěňátko mělo tuto zkušenost ještě okořeněnou o půlnoční vodopád nic netušícího Pepi, který si nevinně myslel, že kňučení vychází z venku a ne zevnitř, a zkrátka potřebu vykonal na asi značně překvapenou štěněčí kuličku. Myslím, že pejsek na takovou noc tuze dlouho nezapomene. No, od té doby jsme ho u školy moc neviděli.

A tak se pozvolna přehupujeme do dalšího týdne...

Pyru

Zpět k článkům.