HERO of CHADAR

Po tom, co jsme se zdarne potkali s Radimem a Petrou ve skole, jsme jim predali co nejvice informaci o skole a nechali si sdelit co nejvic novinek. Take jsme meli spoledcny meeting s rodici, kde jsme probirali aktualni problemy. Petra s Radimem se tak mohli za cerstva seznamit s vetsinou nasich rodicu. imageStravili jsme spolu jeden den a pak se vydali na cestu domu, po peti mesicich v Kargyaku. Prvni problem byl nosic. Protoze stale pokracovalo spolecne modleni, nemohli jsme jen tak nekoho sehnat. Potom nam vesnicane pridelili naseho skolnika, ale ten za sebe poslal Norbua - sveho zete. Cesta z Kargyaku do Padumu probehla celkem hladce. Nejprve jsme sli nam znamou trasu do Purne, kde jsme uz v zime byli pri navsteve Puktalskeho klastera. Snehove podminky i ledove podminky byly bajecne. I pocasi nam vyslo, tak jsme si mohli naposledy vychutnat krasu udoli Lugnak. Nechybelo ani posledni rozlouceni s posvatnou horou Gomborunjan. Pokazde jsme prespavali u pribuznych ci znamych naseho nosice. Kdyz jsme dosli asi do poloviny trasy, do vesnice Ichar, oznamil nam Norbu, ze s nami az do Padumu nepujde. Duvodem byla zprava, ze jeden vesnican ze Skyingu /jeho vesnice/, ktery byl pred par dny transportovan do nemocnice v Lehu, zemrel, a tak se cast skupiny vesnicasnu, ktera sla do Raru pro tramy, bude vracet, a Norbu musel pomoct zbytku s nakladem. Sehnal ale za sebe nahradu - kamarada Dawu, ktery s nami sel z Icharu do Padumu s prespanim ve vesnicce Pipcha. Ctvrty den jsme tedy kolem obeda dosli do Padumu a hned jsme nasli ubytovani v rodine Lopsanga, kteremu jsme nesli z Kargyaku koreni. Bohuzel jsme si nechali sehnat nosice, o kterem nam tvrdili, ze je to "hero of chadar". Po tom, co jsme nakoupili zasoby na cestu, jsme se odebrali opet k Lopsangovi. Vecer k nam dosel i opily "hero of chadar" / Ringzen Galek/. Rikali jsme si, ze je jeste brzo a ze to vyspi. Vstavali jsme totiz ve 4 hodiny rano, abychom zacali pochod brzy. Dzip se nam podarilo sehnat pomoci naseho ucitele Yigy, ktereho sme potkali v Padumu. Puvodne jsme meli jit spolu, ale on se nekde trochu zdrzel a tak jsme byli v Padumu driv nez on. Presne, jak nam popisoval jizdu dzipem Radim s Petrou, byla rano okenka dzipu otevrena kvuli mlzeni skla. Projeli jsme policejni kontrolou nacerno, protoze jsme meli pasy v batohu a nikomu se nechtelo v tom mrazu sundavat batohy ze strechy auta. Tak jsme konecne po trech hodinach vylezli u reky Zanskar. Prvnich par metru bylo fajn, pak se ale objevila voda po cele sirce reky a tak jsme uz po prvnich par stech metrech museli na skalu. Obdivivali jsme mistni, jak i s detmi zvladaji lezeni po skalach. Nas porter se ale zacal postupne zpomalovat, az byl nejpomalejsi ze vsech. Tak jsme postupne ztratili skupinu, se kterou jsme hodlali jit i naseho ucitele Yigu. Po poledni jsme dokonce cekali na naseho portera temer hodinu, az to Jirka nevydrzel a sel se po nem podivat. Nasel ho spiciho. Od te chvile jsme ho jiz popohaneli pred sebou, pokud to slo. Jednou jedinkrat nam ukazal cestu, jinak byl k nicemu. Aby byl rychlejsi, vymenili jsme si s nim batoh za jeho krosnu, ale i tak byl stale pozadu a neustale padal. Vecer jsme asi zjistili proc. Jedna z Lahvi araku, kterou jsme nesli pro nase kamarady v Cechah, byla pryc. Tak jsme se rozhodli, ze takoveho nosice nepotrebujeme a druhy den jsme si rozdelili jsho cast nakladu mezi sebe a poslali "hero of chadar" domu. Tak zacala nase osamela cesta po chadaru s 30ti kilovymi batohy. Ke vsemu jeste druhy den po poledni zacalo snezit a tak jsme se snazili ujit ten den co nejdal, kdyby stopa prestala byt videt. Stesti se na nas usmalo v podvecer, kdyz jsme dosli fajn chlapiky, smerujici take do Lehu. Prespali jsme s nimi pod previsem a uzivali si jejich pohostinnosti, protoze jsme meli jen esus a zadny varic. Caj se tedy hodil nadmiru. Treti den se pocasi opet zlepsilo a tak cesta probihala celkem bez problemu a mohli jsme se tesit z krasneho okoli, ktere se kazdou chvili menilo. Jen posledni kousek cesty nas trochu vypekl. Nasi spolucetujici zakempovali asi kilometr pred koncem chadaru, ovsem my se rozhodli, ze to ten den uz dojdem a zkusime nekoho chytit do Lehu. Poslednich par metru bylo ovsem velice spatnych a pod vidinou konce jsem se pokusil prebehnout usek, ktey byl pod vodou. Zkouska ledu holi byla pozitivni, tak jsem to zkusil. Dostal jsem se az na konec vody, ale jak jsem stoupl na "pevny" led, ted se se mnou proboril a byl jsem tam po pas. 30-ti kilovy batoh navic vyprosteni z takove slamastiky neusnadnuje. Tak jsme zase spechali ten kilometr zpet k dobrosrdecnym chlapum a ohni, abych se poradne vysusil. Jeste po zpattecni ceste jsme stihli ja i Jirka jedno az dve proboreni, tak jsme susili oba. Vecer pod previsem byl ale moc hezky, takze to vlastne stalo za to. Rano uz vse probehlo bez problemu a navic se nam podarilo hned sednout do dzipu a vydat se vstric civilizaci.

Zpět k článkům.