Část 2. od Petry a Radima, Padum-Kargyak

19. ledna Do Padumu nám tedy v ústrety přicházejí dva muži z Kargyaku, Dawa a Namgyel. Vzhledem k tomu, že leden je obdobím puji, během níž lámové čítají svaté texty, je to od nich krok plný úcty vůči nám, kterého si opravdu vážíme. Dnes míjíme klášter Barden, svatobílý stánek, majestátně se tyčící na vrcholku nemalé skalky. Dnešní den je náročný, terén sice stoupá pozvolna, ale s dýcháním to jde z kopce dost rychle. Dawa nám radí občas se osvěžit čhangem, zdejším slavným ječmenným pivem-burčákem, ale asi bychom museli vyzkoušet větší množství, aby to na nás mělo tak blahodárné účinky jako na torpédního Dawu :). V noci usínáme v Raru, u Namgyelových příbuzných. Musí to být příjemný pocit, že v kterékoli vesničce, kterou v údolí najdete, bydlí někde vaši příbuzní, kteří vám poskytnou přístřešek a taky něco teplého k snědku. 20. ledna Dawu necháváme v povzdálí, vyrábí si sáňky, které pak, jak doufá, bude moci využít na chadaru II, kterým bychom měli jít od Icharu. Sáňkami nejen značně uleví zádům, ale také nabere nevídané rychlosti. Namgyel má na sáňky též spadeno, a tak nás v Icharu na chvíli opouští a běží si nějaké obstarat u svých icharských příbuzných. Nakonec se vytasil s krásným, českým, červeným pekáčem. Ddželi-li jsme do této chvíle hrdinsky tempo spolu s místními, sáňky nám daly bezostyšně nafrak...Večer trávíme opět u Namgyelových příbuzných, tentokrát v Tsetangu. 21. ledna Druhý den chadaru II. Dnešního dne si připadáme jak v pohádce o Ledové královně. Procházíme úzkými soutěskami, které vymlela voda, jsou hladké, oblé a ukazují lidskou nepatrnost v porovnání s živly Přírody. Soutěskou však Ledové království nekončí, vzápětí nám vezme zbytek dechu gigantická rampouchová stěna čili ledopád. Chadar II (od Icharu po Purné) se rozhodně nemůže chlubit tak kvalitním ledem jako chadar I, jenž jsme poznali cestou do Padumu, a tak Ledové království spíše pročvachtáváme. Brodit už ale nikde nemusíme. Přespáváme v Kuru, hrajeme na flétnu a děti učíme hrát Prší a Válku :) 22. ledna Kolem poledne stavíme v Tangze, v rodině Desal B. Zde si užíváme místní pohostinnosti a Namgyel s Dawou si čhangem dodávají kuráže na poslední úsek cesty :) Konečně Kargyak! Vesničané nás vřele vítají sladkým čajem s mlékem a smaženými tyčkami (dnes už díky cooking lessons s dívkama z doksy /ta má od dubna do září na starosti jaky/ vím, jak tyto "kura" připravit :). Při podávání občerstvení na nás pokřikují svá neuvěřitelně dlouhá jména výměnou za jména naše, která se jeví býti kratšími, nicméně jsou pro vesničany asi tak stejně problematická jako jména jejich pro nás. Osvěženi se vydáváme na posledních pár kroků. Jirka s Ondrou už nás z prahu školy vyhlížejí. A jsou vcelku neuvěřitelní: na přivítanou pro nás připravili chléb se solí...Vůně domova, mňammm.

Zpět k článkům.