Slunce, dům, cesta a květina

Tak tu máme prázdniny. Posledním lednovým dnem skončila i pudja, jež nás do Kargyaku vlastně dovedla. Vesničané šli v posvátně vypadajícím obřadu, ověšeni termoskami teplého čaje a talířky plnými všemožných dobrot, vrátit svaté texty, jenž byly čteny během lednového obřadu, zpět do stupy. Ta je shodou okolností hned naproti škole, takže pak zástup zavítal i k nám a my jsme tak měli možnost ochutnat všechny ty delikatesy, jimiž se pudja zakončuje (teda spíš já, protože Radim šel léčit popáleninu do Ski, ale trochu jsem mu dala stranou!). I přestože to vypadá, že během pudji není třeba podstupovat žádná zvláštní omezení ve stravě, konec pudji vypadal jako významná oslava darů přírody, zejména moku čhangu :). Jakmile se pudja skončila, několik mužů z vesnice se vydalo do Icharu, aby po chadaru (zamrzlé řece) mohli do Kargyaku či okolních vesnic přitáhnout klády na renovace svých příbytků. Myslela jsem si, že to bude výprava nejméně týdenní (usuzuje dle toho, jak dlouho cesta trvala nám), ale k našemu údivu byli všichni do 3 dní zpátky. A to je jedině dobře, protože pak se obloha zatáhla a několik následujících dní bylo natolik sychravo, že malé děti nosili do školy na zádech rodiče nebo starší sourozenci a napadlo dost sněhu na to, aby se dětem ze Ski cesta do školy stala přinejmenším obtížnou (napadl asi půl metr sněhu). Největší hrdinkou se tak v mých očích v době vánicí zaviněné poslabší školní účasti stala Norbu ze druhé třídy. Ta na můj dotaz, jestli dnes šla ze Ski, ani nemrkla brvou a jakoby nechápala, proč se jí na to ptám, neohroženě kývla hlavou jako že jo :). Po škole ale přiznala, že se po pás brodila. Tomuhle se říká oddanost a láska ke škole! Další den, v úterý, dorazily další žačky ze Ski, Sonam a Desal z páté třídy. V pondělí kvůli počasí přijít nemohly, ale psal se test z General studies, a tak musely přijít alespoň v to úterý (cesta, která normálně trvá půl hodiny, jim v závějích zabrala hodiny 3). Test napsaly obě výborně. Dnes už od brzkého rána pozorujeme fialovo-červenou příchuť probouzejícího se slunce. To je tu vskutku životadárné. Zanskarsky se slunce řekne NIMA a nima nikdy nechybí na žádném obrázku, který děti nakreslí. Dalším nezbytným obrazotvorným prvkem je vždy DŮM, domov, teplo rodinného krbu. Na většině obrázků také pravidelně bývá cesta a květina. Ovšem novodobým výstřelkům se tu v žádném případě nebrání. Například Phuntsok z KG nakreslil hned pod sluníčko a domek velikánskou helikoptéru a vydržel mi ji popisovat asi čtvrt hodiny :) Rangdol by Phuntsokovi určitě rozuměl, chtěl by se totiž stát pilotem. Tak tedy ty prázdniny. Ty jsou opět duchovní záležitostí. V Phuktálu se koná buddhistická slavnost, kam se každoročně vydává snad celý Zanskar. Už se těším, co nám o svých zážitcích z prázdnin sepíší děti. Mějte se moc hezky, všechno nejlepší všem Jarmilkám, Verunkám a Jiřinkám.

Zpět k článkům.