O satelitním telefonu a zlomeném nártu, o škole jak ze škatulky, neb začal nový školní rok a přišel vážený mnich, o solární troubě a zimě, která obchází Sluneční školu

Po krátké odmlce vás opět zdraví Karol a Zuzka z Kargyaku z krásné, čisté, nově opravené školy. Karol pobyla v Padumu déle než původně chtěla, a i tak se bohužel nakonec vrátila zpět bez satelitního telefonu, jehož vydáni se zda byt v tuto chvíli nemožné. A tak jsme stale odkázány jen na občasnou komunikaci s domovem skrz vesnicky telefon a tento report vám posíláme spolu s posledními odcházejícími do Manali, kteří opouštějí Zanskar před pomalu ale jistě přicházející zimou. Pobyt v Padumu ale pro Karol rozhodne nebyl zbytečný, protože alespoň navštívila okolí a podívala se, jak fungují jiné školy a vůbec jak se tady vlastně žije. (...)

(...) Zuzka mezitím obstarávala školu a mimo jiné se také se vydala do Chi představit se otcům našich dětí ze školy. Výlet ji zpříjemnil jeden z otců, který si zlomil nohu v nártu. No, a protože tu přeci jen tak trochu fungujeme i jako zdravotnici, tak Zuzka vyrobila krásnou dlahu a nohu mu téměř profesionálně ošetřila. Když se po několika dnech vydala mu nohu zkontrolovat a případně převázat, tak mel ale dlahu už dávno sundanou a dožadoval se náplasti. Občas máme pocit, ze náplast tady povazuji za všelék, protože ji po nás chtějí opravdu na všechno a nenechají si vysvětlit, že zlomeninu si tím teda opravdu nespraví. Za nepřítomnosti Karol se Zuzka ještě připravovala na konec školního roku a dávala dohromady velké závěrečné testy.

Nyní už jsme tedy zpět v Kargyaku obě dvě a odstartovaly jsme nový školní rok. Po testech jsme mely týden prázdnin, během kterých jsme ale moc času na odpočinek neměly. Škola procházela velkou rekonstrukcí a také úklidem před zimou. To nás opravdu zaměstnalo na cely týden, protože opravit by se tu skutečně dalo kde co. A daly jsme si hodně záležet, takže škola teď opravdu září čistotou a vše má své místo. Máme nově vymalováno, spravené a barevně natřené lavice, vše je umyté a spravené, deky a koberce řádně vyklepané od stoletého prachu a vůbec, musíme se prostě pochválit, jak je tu krásně čisto. Když už jsme radovaly z téměř dokončeného úklidu a oprav, tak se stala velice nemilá věc - přestaly nám fungovat zásuvky a světla. Problémů s elektřinou jsme se opravdu obávaly a nakonec se to fakt stalo. Nicméně jsme tedy začaly hledat příčinu problému, kterou jsme nakonec úspěšně našly, a tak jsme spravily jeden kabel a vyměnily rozbity měnič. Ted už tedy snad opravdu zvládneme vše.

Nový školní rok jsme začaly dnem plným her a úklidem vesnice. Děti soutěžily ve sbíraní odpadků, které jsme pak slavnostně spálili. Spolu se začátkem dalšího školního roku nám přišli i noví učitelé- mladý par z vesnice Rarik, a tak se nás učitelský sbor rozrostl. A abychom se s dětmi porad jen neučily, tak jsme pro ne připravily přespaní ve škole, kdy s nimi strávíme cely den. První skupina už má přespaní za sebou. Byla to čistě ženská skupina, a tak jsme pekly koláč (nedávno jsme objevily solární trouby, které nás opravdu nadchly, a tak si pečeme kolace a chleba a moc si to užíváme), hrály jsme hry, holky se vzájemně nalíčily, divaly  jsme se na film a na závěr jsme všichni pohromadě usnuly. Ráno jsme si společně uvařily chapati, posnídaly jako jedna velká rodina a cekaly na velice vzácnou návštěvu. K nám do školy totiž zavítal významný mnich, kterého jsme předtím požádaly o posvěcení vlaječek na střechu školy. Vzhledem k silnému větru ty staré dostaly už opravdu zabrat. Mnich měl u sebe vlaječky dva dny, aby je posvětil, a poté je třetího dne přišel pověsit na naši střechu. Cely rituál trval asi pul hodiny. Nejprve se pověsily nové vlaječky pres ty staré, zapálily se vonné tyčinky a mnich pronesl motlitbu. Poté odříkával další motlitbu  a při jejím průběhu začal po střeše rozhazovat rýži. Na závěr dal trochu rýže i každému z přítomných, abychom na úplný závěr všichni hromadně rozhodili rýži po střeše. Byl to krásný rituál a doufáme, že dětem teď půjde vzdělávaní jako po másle. Trochu nás ale zamrzelo, že přestože jsme zvaly všechny vesničany, tak se jich nakonec moc neukázalo. Ale dětí přišlo hodně a přeci jen to bylo hlavně pro ne, takže jsme s účastí spokojené.

Jinak stale více pociťujeme přicházející zimu a to hlavně, když jdeme prát do polozamrzlé řeky nebo když v noci vynášíme myši  z našich humánních klícek, do kterých je odchytáváme. Ve škole však zimu nepociťujeme skoro vůbec. Přestože venku už je hodně pod nulou, tak je nám tady krásně teplo, a to jsme ještě ani nemusely zatápět!

Karol a Zuza

Zpět k článkům.