Karolína a Zuzka jsou na cestě domů. Hovna jsou na střeše. Vše je v harmonii.

Po téměř půl roce stráveném v Kargyaku vyrazila Karolína a Zuzka v neděli směrem domů. Čeká je náročná cesta po zamrzlé řece do Padumu a do Lehu, spaní ve vymrzlých jeskyních, a pak měsíční zasloužené prázdniny, které planuji stravit cestovánim. Na cestě je doprovázejí dva nosiči ze sousedni vesnice Sking. (...)

 (...)

Předávání školy probíhalo týden, aby se Libor s Blankou mohli dostatečně seznámit s umístěním zásob, obsluhou solární elektrárny, s počítačovým vybavením školy, a především s běžným chodem školy i se zvyky ve vesnici. Poznávají děti a navštěvují jejich rodiny. Prozatím začnou v Kargyaku, později i v okolních vesnicích. V pondělí také Blanka s Liborem poprvé ve škole samostatně vyučovali a nemohli si vynachválit všechna vylepšení, která ve výuce holky zavedly.

Proběhla ale i velice vřelá schůzka s rodiči, ostatními vesničany a oběma páry učitelů, která se prý výjimečně vydařila a byla provázena opakovaným potleskem. Uspěšná spolupráce byla stvrzena konstatováním, že již všichni rodiče, až na jednu osamělou matku, dodali škole jačí trus na topení a uložili ho v souladu s místními zvyky na střechu školy. Na schůzku dorazili dokonce i vesničané ze sousední vesnice Sking, což není zcela obvyklé kvuli neustalým drobným tahanicím mezi vesnicemi.

Můžeme si jen přát, aby dále vše probíhalo v takovéto harmonii a aby byli Libor s Blankou při výuce a vedení  školy tak uspěšní jako Zuzka a Karolína. 

Zpět k článkům.