Opozdena reportaz - Kargyak - Blanka a Libor
pripravena k odeslani 20. kvetna, kterou se nepodarilo odeslat z duvodu nefungujiciho internetu po dobu naseho pobytu v Padumu:
Políčka okolo Kargyaku se začínají nesměle zelenat a jaci odtud musí pryč. Otevírá se
doksa – místní “zemědělské družstvo” kdesi daleko mezi horami. Tam se vesnické
ženy, především mladé dívky, celé léto střídají v péči o jaky, přebývají jako
kočovníci ve stanech i s jačími telátky a vyrábějí výborný jogurt a sýr.
Kdykoliv je možné je navštívit, ale my se teď soustředíme především na dění ve
škole. Nastala totiž doba velkých
testů T1 a to je událost, která se nesmí zanedbat. Děti to dobře vědí, do školy
přicházejí s vážnou tváří a místo hrám se často věnují spíše opakování
učiva. Na pár dní se tu objevili i tři státní učitelé, kteří jsou za vzdělání
zdejších dětí oficiálně zodpovědní. Odučili několik hodin a jak se objevili,
tak i zmizeli. Zmizely i ledy na potoku za školou a k velké slávě a
radosti se nám konečně podařilo přivést ke škole vodu. Můžeme se tak bez ostychu
a úzkostlivého šetření mýt, prát a zalévat zeleninu v našem školním
skleníčku, který se vesele zelená. Po náročných školních testech deti za odměnu
čeká dvoudenní volno a nas dvoudenni cesta do Padumu, kde nakoupíme čerstvé
zásoby pro nové dobrovolnice Zuzanu a Petru a snad i odešleme tento report...

Aktuálně to tam řídí skauti!
Aktuálně se dějí velké změny v našem indickém státě.
21. září uběhne 10 let od otevření Sluneční školy v himalájském Kargyaku - jednom z posledních míst, kde ve výšce 4200 m přežívá původní tibetská kultura. Před otevřením školy umělo v malé vesnici s 200 obyvateli trochu číst zhruba 10 lidí a děti musely být za vzděláním posílány na internátní školy do vzdálených měst. Dnes má Sluneční škola své absolventy a díky projektu se podařilo zastavit vysidlovaní vesnice. 



