Ze života zanskarského mnicha

Na mnichy je nejen v Zanskaru pohlíženo s velkým respektem. Chlapci zde vstupují nejčastěji do řádu ve věku 8 – 10-ti let a v klášteře ve většině případů zůstávají po celý život. Chlapci z Kargyaku, Sky, či ostatních přilehlých vesnic musejí vykonat svou službu v několik kilometrů vzdáleném klášteře Phuktal. Pro rodinu je velkou ctí, pokud může syna vyslat do služeb kláštera, a odchod a následné odloučení od rodiny je bráno jako součást zdejšího života a probíhá bez jakýchkoli emocí. Nepsaným pravidlem je, že každá vesnice musí klášteru dodat jednoho novice za rok. A výběr samotný je otázkou usnesení rady starších. (…)

(…) Pokud je rodina majetnější, a disponuje dostatkem prostředků, tak posílá své syny za duchovním vzděláním do jihoindické Karnataky. Toto je i případ učitele Sluneční školy v Kargyaku, Lamy Dawy.

Ve věku 6-ti byl svým otcem vybrán pro duchovní cestu a v tisících mil vzdálené Karnatace strávil 24 let. Po ukončení formálního vzdělání se rozhodl pro návrat do rodného Zanskaru, kde již druhým rokem vyučuje budhismus a tibetštinu ve Sluneční škole v Kargyaku. Návrat pro něho nebyl jednoduchý. Ba naopak. Z počátku musel překonat velké kulturní a klimatické rozdíly. Sám nevěděl, zda celý školní rok zvládne, a zda ´přežije´místní krutou zimu, jejímž teplotám v Karnatace odvykl. Zvládl skvěle a rozhodl se ve Sluneční škole pracovat další školní rok. A my doufáme, že to není rok poslední. Jako učitel se osvědčil, a pro nás se stal nedílnou současní učitelského teamu Sluneční školy v Kargyaku.

Zpět k článkům.