Tonda a Honza na ceste

Dva odhodlani kluci jdou pomahat do srdce Himalaje.

Pripravy byly hekticke. Na spolecnem odjezdu jsme se domluvili az na konci kvetna a cerven ubehl jeste rychleji, nez jsme cekali. Ockovani, nakupy vystroje, viza, hledani ubytovani, shaneni pruvodcu, baleni. Na letisti jsme se sesli s kruhy pod ocima. Dalsi faze cesty nastesti probehly podle planu: v rychlem sledu jsme vystridali letiste v Istanbulu, Dilli a nakonec Srinagaru, kde jsme se asi 24 hodin po odletu z Prahy ocitli na verande vyrezavaneho houseboatu. Shon vystridal klid. Dohnani spankovych deficitu a aklimatizace na mistni prostredi nam zabrala den. Ten druhy uz jsme venovali prohlidce mesta: Srinagar je - asi jako cela Indie - chaoticky, ale zaroven - i na Indii - mimoradne zajimavy fotogenicky. Prim samozrejme hraje jezero s desitkami houseboatu, plovoucimi zahradami, trzisti a obchody.

Po dni odpocinku jsme se opet vydali na cestu. Klid jezera jsme nechali za zady a pomalu projeli nejdrive mesty s vsudy pritomnymi pozustatky nedavnych nepokoju (predevsim sirokou skalou napisu od "Welcome Taliban" po "I'm India") a vysplhali vzhuru po klikate ceste udoli Suru. Misty adrenalinova cesta jeepem po vetsinou nezpevnenych cestach vedoucich kolem vojenskych taboru, zelenych luk, holych skal, ledovcu, je ale zrejme jen predzvesti daleko vetsich masivu, ktere se cim dal zretelneji vynoruji na obzoru. Pro dnesek jsme zakotvili v Kargilu. Uz zitra vyrazime smer Padum.

Zpět k článkům.