Cesta z města Prahy do hor v Indii

5.5. nás Honza odvezl na letiště a 6.5. ráno jsme bez komplikací přistáli v Dílí, kde se k nám připojila dobrovolnice Hilda z Nového Zélandu, která s námi bude v Kargyaku do začátku června. Vedro (40°C), prašno, hlučno, hustý smog a spousta lidí, tak to byl první dojem z Indie.

Krásnou oázou v tomto mÄ›stÄ› pro nás byla ambasáda ÄŒR, kde nás pÅ™ivítala milá a sympatická Jitka, která nám se svým mužem Marianem poskytla přátelské přístÅ™eší na následující dva dny. Zakoupili jsme jízdenky na autobus, prohlédli si nÄ›které památky, osvojili si základní dovednosti pÅ™i smlouvání o cenu dopravy rikÅ¡ou, načerpali informace o nástrahách, ale i krásách Indie a 7.5. večer jsme autobusem vyrazili do hor, konkrétnÄ› do mÄ›sta Manali. Po 15-ti hodinách pohodlné jízdy jsme dorazili na autobusové nádraží, které vypadalo jako pole čerstvÄ› po orbÄ› a následném deÅ¡ti, takže jsme v blátÄ› odtahali zavazadla do taxíku a v blázinci velmi podobném Dílí jsme se pÅ™esunuli do Manali, část Vashisht. Ubytovali jsme se v hostelu a vyrazili do centra zajistit džíp, který by nás mÄ›l pÅ™evézt pÅ™es sedlo Rothang do mÄ›stečka Darcha, kde nás vyzvednou obyvatelé Kargyaku a společnÄ› pak půjdeme pěšky až do Kargyaku. Dle doporučení pÅ™edchozích dobrovolníků jsme zarezervovali transport na 12.5. u vyzkouÅ¡ené dopravní společnosti, ale protože jeÅ¡tÄ› nebyla otevÅ™ena cesta pÅ™es sedlo Rothang (armáda pracovala na zpřístupnÄ›ní již nÄ›kolik týdnů), museli jsme počkat na potvrzení termínu skutečného startu. Zbytek času v Manali jsme vÄ›novali nákupům vÄ›cí potÅ™ebných pro Å¡kolu, ovÅ¡em museli jsme nákupy zredukovat na opravdu nutné vÄ›ci, protože sedlo Shingo La je zatím neprůchozí pro konÄ› a tak vÅ¡echno ponesou naÅ¡i nosiči na zádech.  Armáda pracovala dobÅ™e, počasí nám přálo a tak jsme 12.5. v 5 hodin ráno, nečekanÄ› pÅ™esnÄ› na místní pomÄ›ry, vyrazili. Na cestu nám krásnÄ› svítilo sluníčko, ale s rostoucí nadmoÅ™skou výškou pÅ™ibývalo snÄ›hu a ledu. MÄ›li jsme sice velmi Å¡ikovného Å™idiče, ale auto mÄ›lo totálnÄ› sjeté pneumatiky bez náznaku vzorku a na ledu to začalo prokluzovat. Stejný problém mÄ›lo nÄ›kolik aut okolo a kdo mÄ›l ruce a nohy, pomáhal tlačit. Takže i my jsme ve výšce 3800 m.n.m. začali den aklimatizační rozcvičkou ve formÄ› tlačení džípu, který se po chvíli opravdu rozjel, ovÅ¡em nemohl z jasných důvodů zastavit, takže naÅ¡e rozcvička pokračovala bÄ›hem za autem. Nejdříve jsme běželi, pak jen klusali, pak už jen Å¡li a po nasednutí na rozjezdovÄ› bezpečném místÄ› naÅ¡e plíce jeÅ¡tÄ› hodnou chvíli zpracovávaly první pořádnou dávku čistého mrazivého a řídkého himálajského vzduchu. Odpoledne jsme dojeli do Darchy, ubytovali se v místním zájezdním hostinci, který pÅ™edstavuje jedinou možnost, jak nespát venku a zahájili čekání na 6 statečných vyslaných z Kargyaku. Počasí bylo každý den velmi podobné: po docela hezkém ránu pÅ™iÅ¡ly mraky, odpoledne začalo prÅ¡et a večer sněžilo. Moc dobÅ™e nám v Darche vaÅ™ili, takže jsme sbírali síly na pochod pÅ™es sedlo Shingo La, kde každý den pÅ™ipadla trocha snÄ›hu. 16.5. dorazili naÅ¡i nosiči a 17.5. ráno jsme se pÅ™esunuli do kempu Palamo, kde odpoledne začalo sněžit. Celý následující den prÅ¡elo, večer a celou noc sněžilo. Ráno 18.5. pro nás mÄ›lo pÅ™ipraveno dvÄ› zprávy (klasicky, tedy jednu dobrou a jednu Å¡patnou): pÅ™estalo sněžit a začalo prÅ¡et. BÄ›hem dopoledne se ovÅ¡em Å¡patná zpráva o deÅ¡ti zmÄ›nila na dobrou, protože roztál sníh na naÅ¡em stanu a v důsledku tohoto odlehčení nám pÅ™estalo do stanu kapat. Odpoledne začalo pÄ›knÄ› foukat, stan začal pomalu schnout a rovněž můj spacák vykazoval nižší míru vlhkosti. ObÄ›d byl vynikající, ostatnÄ› jako vÅ¡e, co nám naÅ¡i nosiči uvaÅ™ili. Večer začalo opÄ›t sněžit, bohužel velice intenzivnÄ›. Po půlnoci jsme v mokrých spacácích zjistili, že náš stan pod nánosem silné vrstvy mokrého snÄ›hu zmÄ›nil tvar, takže jsme ihned vstali, očistili stan a navrátili mu původní tvar. Sněžení neustávalo, proto jsme se co dvÄ› hodiny střídali v ÄiÅ¡tÄ›ní stanu. Do rána jsem už pořádnÄ› nespala a jen jsem doufala, že sněžná bouÅ™e s hromy a blesky brzy skončí. Ráno nám pomohli odházet stan naÅ¡i nosiči a my jsme pÅ™i pohledu k nebesům doufali, že se na malých kouscích modré oblohy brzy ukáže sluníčko. A stalo se. VysuÅ¡ili jsme mokré spacáky, oblečení i boty. Kolem obÄ›da začaly padat laviny a jednu úžasnou jsme vidÄ›li na protÄ›jším svahu. Byl to šílený rachot, hrůza i krása zároveň. OvÅ¡em kolem 15 hod se opÄ›t zatáhlo a začalo sněžit. Ráno 20.5. bylo slunečné a proto jsme mohli konečnÄ› vyrazit do Zanskar Sumda, kam jsme po boÅ™ení se ve snÄ›hu dorazili kolem 15 hod, odházeli jsme sníh, postavili stan, najedli se a Å¡li spát, abychom byli čilí na další putování. 21.5. bylo opÄ›t krásné mrazivé ráno a proto jsme ráno pÅ™ed 6 hodinou vyrazili dál. Cesta byla dobrodružnÄ›jší než včera. PÅ™echody pÅ™es lavinová pole už nás nechávaly klidnými, ovÅ¡em sklon svahu, po kterém jsme Å¡li, byl docela velký a navíc to pÄ›knÄ› klouzalo. Kolem poledne byl sníh už hodnÄ› mÄ›kký a kromÄ› toho, že jsme se boÅ™ili do snÄ›hu po pás, začalo hrozit lavinové nebezpečí. Rozhodli jsme se tedy udÄ›lat jeden mezitábor navíc a pokračovat zítra, takže jsme mÄ›li čas na pohodovou aklimatizaci. 22.5. jsme doÅ¡li do kempu pod Shingo La, cestou nám svítilo sluníčko, propadali jsme se opÄ›t do snÄ›hu po pás, ale doÅ¡li jsme. Odpoledne se zatáhlo a opÄ›t začalo sněžit. Å li jsme brzy spát, protože zítÅ™ejší start byl naplánován na 3 hodinu ranní, tj. vstávání na 2 hodinu. 23.5. nás v 0:53 pÅ™iÅ¡li vzbudit nosiči se zprávou, že se velmi zhorÅ¡ilo počasí a musíme se vydat na cestu co nejdříve, takže jsme již pÅ™ed 2 hodinou vyrazili. Himálaj nám ukázal, jak to vypadá, když se udÄ›lá opravdu hnusnÄ›: intenzivní sněžení, ledový vítr, hustá mlha a mráz, který s rostoucí výškou nabýval na síle. Å lapali jsme ve tmÄ›, soustÅ™edili se na dýchání a o pauzách jsme srkali rehydratační roztoky. Ve výšce 5100 m.n.m. jsme v 7 hodin ráno dostali od naÅ¡ich nosičů kataky (šátky symbolizující přátelství), jeden pÅ™ivázali poblíž čotenu (taková buddhistická kaplička) a gratulovali nám k tomu, že jsme letos jako první Evropané pÅ™eÅ¡li Shingo La. Hned po té jsme zahájili sestup do údolí a s klesající výškou se začalo zlepÅ¡ovat počasí, dokonce začalo svítit sluníčko, a tak jsme doÅ¡li až do krásného kempu pod Gonboranjon (posvátná hora), kde jsem kolem 18 hodiny zalehla a probudila se až další den ráno. 24.5. bylo mrazivé, ale nádhernÄ› slunečné ráno, takže jsme se v klidu nasnídali a pÄ›knou, tÅ™i hodiny trvající procházkou údolím jsme doÅ¡li do Kargyaku. Dole ve vesnici nás pÅ™ivítali čajem a kurou (smažené moučné kÅ™upíky ve tvaru Å¡irších nudlí), dÄ›ti se stydÄ›ly a Petra s Radimem vypadali, že si opravdu oddychli, že už jsme tady. Po uvítání jsme se pÅ™esunuli do Å¡koly, kde jsme dostali výborný obÄ›d a začali jsme nasávat rady a pokyny k chodu Å¡koly. Je tady nádhernÄ›, svítí sluníčko, prostÄ› úžasné, báječné a skvÄ›lé !!! A hlavnÄ›: pÅ™ežili jsme to...

Zpět k článkům.