Školnà výlet na Gonboranjon 2.-3.6.
Nové jitro pÅ™icházà a pÅ™inášà s sebou krásný den s oblohou bez mráÄku. Vstávám s mÃrnou nervozitou pÅ™i pÅ™edstavÄ›, že mÄ› dnes Äeká 11km trasa pÅ™ibližnÄ› s 30 dÄ›tmi ve vÄ›ku 6 až 15 let. Výlet k posvátné hoÅ™e Gonboranjon pÅ™i pÅ™Ãležitosti buddhistického svátku spojený s kempovánÃm pod touto horou je pro dÄ›ti vÃc než svátek. Nás dospÄ›láky vÅ¡ak Äeká dlouhá cesta nehostinnou krajinou himalájských kopců s malými divochy, kteřà dÄ›lajà vÅ¡echno pro to, aby ve vás vzbudili pocit obavy a strachu. BÄ›hanà a skákanà mezi obrovskými kameny, sjÞdÄ›nà strmých suÅ¥ovisek nad horskou Å™ekou po zadnici, brozenà divoké Å™eky, to vÅ¡e pÅ™itahuje pozornost naÅ¡eho uÄitele, tak proÄ to nedÄ›lat?
V 8 hodin se
pomalu scházà vÅ¡ichni zúÄastnÄ›nà na mÃsto srazu a zaÄÃnáme nakládat potÅ™ebné
vybavenà pro naÅ¡i spoleÄnou noc. Toto vybavenà se drobet lišà od zvyklostà Äeských
výletnÃků. Hned zpoÄátku mÄ› pÅ™ekvapila solárnà baterie s panelem,
následoval DVD pÅ™ehrávaÄ, reprobedny, nepostradatelné tábornické vÄ›ci jako
ÄtyÅ™patrový hrnec na momos (plnÄ›né slané taÅ¡tiÄky) a neopomenutelné zásoby
jÃdla. Původnà plán naskládat to vÅ¡e na jednoho až dva konÄ› mizà s prvnÃmi
dopadajÃcÃmi paprsky slunka. Nakonec se tÅ™i ponÃci prolamujà pod tÃhou naÅ¡eho
nákladu.
RodiÄové
pÅ™edávajà poslednà pouÄenà dÄ›tiÄkám, pÅ™ibalujà svetÅ™Ãky navÃc (ty budou
potÅ™eba) a mávajà ratolestem na rozlouÄenou. Dáváme pokyn ke startu a
organizovanému pochodu. Následuje něco jako vlna tsunami při protrženà hráze.
DÄ›ti se rozutÃkajà do smÄ›ru naÅ¡eho pochodu, jejich energie sršà vÅ¡ude kolem,
vždyť se na tento výlet těšili už několik dnà a je to tady…co bychom chodili
spořádanÄ›. V dáli nás již vÃtá svatá hora Gomporanjen, cÃl našà cesty. Jdu
vpÅ™edu s koňmi a pár dÄ›tmi, které se rozhodly zpÅ™Ãjemnit mi pochod. PÅ™i
pohledu zpět na naši karavanu, stěžà uvěřit, že se jedná o školnà výlet na dva
dny.
Po 4 hodinách
dorážÃme na mÃsto naÅ¡eho táboÅ™enÃ, rozbÃjÃme tábor a zahajujeme vyvaÅ™ovánÃ
prvnÃch pokrmů. Máme výhodnou polohu blÃzko Doksy, mÃsta kde žijà mladé dÃvky a
ženy z okolnÃch vesnic a starajà se zde o chov yaků. Výhoda spoÄÃvá
v dodávkách Äerstvého mléka, másla a sýru na požádánÃ. Jako bonus beru zpÄ›v
spojený s tancem a úsmÄ›vy tÄ›chto žen. PÅ™iÅ¡ly nás vÅ¡echny navÅ¡tÃvit a strávily
s námi pěkné odpoledne.
DÄ›ti po jÃdle
vytahujà mÃÄe, rakety, fristbÃÄka a pouÅ¡tà se do her. Nakonec stejnÄ› vyhrálo
lano a spoleÄné pÅ™etahovánà do kterého se s chutà zapojili též kolem
jdoucà mladà mniÅ¡i, táboÅ™Ãcà a modlÃcà se u upatà hory Gomporanjen nedaleko od
nás.
Mezi tÃm se tibetským
uÄitelům podaÅ™ila zapojit hudebnà souprava a zahájili reprodukci zanskarské
hudby. NezasvÄ›ceným kolemjdoucÃm to mohlo vÅ¡e pÅ™ipadat jako jistý druh pouti Äi
kolotoÄů.
PÅ™icházà veÄer,
malà ÄertÃci jako by byli neunavitelnÃ. Do stanů a spacáku je dostává až zima spojená s vÄ›trem, který se po západu
slunka zaÄÃná prohánÄ›t údolÃm a mráz. Ty nejmenšà dÄ›ti jsme nakonec museli
pÅ™esunout do pÅ™ÃstÅ™eÅ¡ků v Dokse. DÃky yakům bydlÃcÃm spoleÄnÄ›
s pasaÄkami v tÄ›chto ubikacÃch zde bylo pÅ™ijemnÄ›ji a teplota
neklesala pod bod mrazu. ZatÃmco my jsme mÄ›li ve stanu k ránu - 4°C. DÄ›ti
se ve stanu na sebe namaÄkaly po vzoru tuÄňáků antarktických a ti krajnÃ
dostali deku navÃc. NoÄnà klid naÅ¡eho tábora vyruÅ¡ila až návÅ¡tÄ›va psa, který
koukal po závÄ›trném mÃstÄ›, kam by hlavu složil. Jekot v táboÅ™e a pobÃhánÃ
dÄ›tà mÄ› donutilo vystrÄit nos z vyhřátého spacáku, který jsem si pracnÄ›
zahÅ™Ãval pÅ™es hodinu. Ve zdejÅ¡Ãm kraji se psů velice bojà zejména z důvodu
vztekliny, která je zde reálnou hrozbou. Jednalo se ovÅ¡em o přátelského psa doprovázejÃcÃho
zdejšà mnichy. VysvÄ›tlil jsem mu, že ve stanu s dÄ›tmi spát nemůže a nabÃdl
mÃsto vedle mne na louce pod Å¡irákem. To se mu nezamlouvalo a tak zmizel pod
záštitou noci.
Ráno nás
pÅ™ivÃtala zatažená obloha a husté sněženÃ. Ideálnà poÄasà na piknik. DÄ›ti se
namaÄkaly do jednoho z velkých stanů a asistovaly pÅ™i vaÅ™enÃ. Zahájili
jsme znalostnà hry umožňujÃcà dÄ›tem realizovat se i v omezených prostorách
stanu. MotivaÄnÃm faktorem pro nÄ› byly sladkosti, coby odmÄ›na za úspÄ›ch. Kolem
poledne, kdy se vÃtr utiÅ¡il, pÅ™estalo sněžit a slunko pustilo pár paprsků skrze
Å™Ãdnoucà mraky, poobÄ›dvali jsme a zaÄali balit vÄ›ci k odchodu.
Jak to tak bývá,
cesta zpÄ›t už nenà tak lákavá a zábavná hlavnÄ› pro to, že se vyznaÄuje blÞÃcÃm
se koncem výletu. Mnoho dÄ›tà se proto rozhodlo prodloužit si cestu utÃkánÃm do
jiných smÄ›rů a nacházenÃm nových a nových lákadel, které jsou důležitÄ›jšà než
návrat domů. Nakonec jsem musel uzavÃrat karavanu s holà v ruce a
jako pasáÄek ovcà hrozil a hnal pÅ™ed sebou skupinku záškodnÃků. DÄ›ti to braly
jako úžasnou zábavu a bÄ›hem hodiny se to vÅ¡e zmÄ›nilo v bájeÄnou hru na
schovávanou s heslem „objevÃ-li mÄ›, platÃ: kdo uteÄe dál, vyhraje“. Já
jsem tak pobÃhal po plánÃch, koukal za kameny, pod kameny a pÅ™emýšlel, kde se
tak mohou ti malà ÄertÃci jeÅ¡tÄ› schovávat. Úloha to byla nelehká a
s velkou radostà jsem uvÃtal obrys Å¡koly, který se po nÄ›kolika hodinách
objevil na horizontu.
Po pÅ™Ãchodu do
Kargyaku jsem už ani nemÄ›l sÃlu vyÅ¡krábat se do závÄ›reÄného kopce ke Å¡kole.
ZářÃcà oÄka dÄ›tiÄek, úsmÄ›vy a zpÄ›v, kterým si krátily poslednà desÃtky metrů k domovu,
vÅ¡ak byly odmÄ›nou a nÄ›jakým zázrakem mÄ› to pÅ™eneslo pÅ™es toto stoupánÃ. Shodil
jsem krosnu, usadil se do kÅ™esÃlka pÅ™ed Å¡kolou a vzpomnÄ›l si na hlášku z
jednoho známého Äeského filmu…“To byl ale krásný den, viÄ Alberte?“