Školní výlet na Gonboranjon 2.-3.6.

Nové jitro přichází a přináší s sebou krásný den s oblohou bez mráčku. Vstávám s mírnou nervozitou při představě, že mě dnes čeká 11km trasa přibližně s 30 dětmi ve věku 6 až 15 let. Výlet k posvátné hoře Gonboranjon při příležitosti buddhistického svátku spojený s kempováním pod touto horou je pro děti víc než svátek. Nás dospěláky však čeká dlouhá cesta nehostinnou krajinou himalájských kopců s malými divochy, kteří dělají všechno pro to, aby ve vás vzbudili pocit obavy a strachu. Běhaní a skákaní mezi obrovskými kameny, sjíždění strmých suťovisek nad horskou řekou po zadnici, brození divoké řeky, to vše přitahuje pozornost našeho učitele, tak proč to nedělat?

V 8 hodin se pomalu schází vÅ¡ichni zúčastnÄ›ní na místo srazu a začínáme nakládat potÅ™ebné vybavení pro naÅ¡i společnou noc. Toto vybavení se drobet liší od zvyklostí českých výletníků. Hned zpočátku mÄ› pÅ™ekvapila solární baterie s panelem, následoval DVD pÅ™ehrávač, reprobedny, nepostradatelné tábornické vÄ›ci jako čtyÅ™patrový hrnec na momos (plnÄ›né slané taÅ¡tičky) a neopomenutelné zásoby jídla. Původní plán naskládat to vÅ¡e na jednoho až dva konÄ› mizí s prvními dopadajícími paprsky slunka. Nakonec se tÅ™i poníci prolamují pod tíhou naÅ¡eho nákladu.

          Rodičové pÅ™edávají poslední poučení dÄ›tičkám, pÅ™ibalují svetříky navíc (ty budou potÅ™eba) a mávají ratolestem na rozloučenou. Dáváme pokyn ke startu a organizovanému pochodu. Následuje nÄ›co jako vlna tsunami pÅ™i protržení hráze. DÄ›ti se rozutíkají do smÄ›ru naÅ¡eho pochodu, jejich energie srší vÅ¡ude kolem, vždyÅ¥ se na tento výlet těšili už nÄ›kolik dní a je to tady…co bychom chodili spořádanÄ›. V dáli nás již vítá svatá hora Gomporanjen, cíl naší cesty. Jdu vpÅ™edu s koňmi a pár dÄ›tmi, které se rozhodly zpříjemnit mi pochod. PÅ™i pohledu zpÄ›t na naÅ¡i karavanu, stěží uvěřit, že se jedná o Å¡kolní výlet na dva dny.

Po 4 hodinách dorážíme na místo naÅ¡eho táboÅ™ení, rozbíjíme tábor a zahajujeme vyvaÅ™ování prvních pokrmů. Máme výhodnou polohu blízko Doksy, místa kde žijí mladé dívky a ženy z okolních vesnic a starají se zde o chov yaků. Výhoda spočívá v dodávkách čerstvého mléka, másla a sýru na požádání. Jako bonus beru zpÄ›v spojený s tancem a úsmÄ›vy tÄ›chto žen. PÅ™iÅ¡ly nás vÅ¡echny navÅ¡tívit a strávily s námi pÄ›kné odpoledne.

DÄ›ti po jídle vytahují míče, rakety, fristbíčka a pouÅ¡tí se do her. Nakonec stejnÄ› vyhrálo lano a společné pÅ™etahování do kterého se s chutí zapojili též kolem jdoucí mladí mniÅ¡i, tábořící a modlící se u upatí hory Gomporanjen nedaleko od nás.

Mezi tím se tibetským učitelům podařila zapojit hudební souprava a zahájili reprodukci zanskarské hudby. Nezasvěceným kolemjdoucím to mohlo vše připadat jako jistý druh pouti či kolotočů.

PÅ™ichází večer, malí čertíci jako by byli neunavitelní. Do stanů a spacáku je dostává  až zima spojená s vÄ›trem, který se po západu slunka začíná prohánÄ›t údolím a mráz. Ty nejmenší dÄ›ti jsme nakonec museli pÅ™esunout do přístÅ™eÅ¡ků v Dokse. Díky yakům bydlícím společnÄ› s pasačkami v tÄ›chto ubikacích zde bylo pÅ™ijemnÄ›ji a teplota neklesala pod bod mrazu. Zatímco my jsme mÄ›li ve stanu k ránu - 4°C. DÄ›ti se ve stanu na sebe namačkaly po vzoru tučňáků antarktických a ti krajní dostali deku navíc. Noční klid naÅ¡eho tábora vyruÅ¡ila až návÅ¡tÄ›va psa, který koukal po závÄ›trném místÄ›, kam by hlavu složil. Jekot v táboÅ™e a pobíhání dÄ›tí mÄ› donutilo vystrčit nos z vyhřátého spacáku, který jsem si pracnÄ› zahříval pÅ™es hodinu. Ve zdejším kraji se psů velice bojí zejména z důvodu vztekliny, která je zde reálnou hrozbou. Jednalo se ovÅ¡em o přátelského psa doprovázejícího zdejší mnichy. VysvÄ›tlil jsem mu, že ve stanu s dÄ›tmi spát nemůže a nabídl místo vedle mne na louce pod Å¡irákem. To se mu nezamlouvalo a tak zmizel pod záštitou noci.

Ráno nás pÅ™ivítala zatažená obloha a husté sněžení. Ideální počasí na piknik. DÄ›ti se namačkaly do jednoho z velkých stanů a asistovaly pÅ™i vaÅ™ení. Zahájili jsme znalostní hry umožňující dÄ›tem realizovat se i v omezených prostorách stanu. Motivačním faktorem pro nÄ› byly sladkosti, coby odmÄ›na za úspÄ›ch. Kolem poledne, kdy se vítr utiÅ¡il, pÅ™estalo sněžit a slunko pustilo pár paprsků skrze řídnoucí mraky, poobÄ›dvali jsme a začali balit vÄ›ci k odchodu.

Jak to tak bývá, cesta zpÄ›t už není tak lákavá a zábavná hlavnÄ› pro to, že se vyznačuje blížícím se koncem výletu. Mnoho dÄ›tí se proto rozhodlo prodloužit si cestu utíkáním do jiných smÄ›rů a nacházením nových a nových lákadel, které jsou důležitÄ›jší než návrat domů. Nakonec jsem musel uzavírat karavanu s holí v ruce a jako pasáček ovcí hrozil a hnal pÅ™ed sebou skupinku záškodníků. DÄ›ti to braly jako úžasnou zábavu a bÄ›hem hodiny se to vÅ¡e zmÄ›nilo v báječnou hru na schovávanou s heslem „objeví-li mÄ›, platí: kdo uteče dál, vyhraje“. Já jsem tak pobíhal po pláních, koukal za kameny, pod kameny a pÅ™emýšlel, kde se tak mohou ti malí čertíci jeÅ¡tÄ› schovávat. Úloha to byla nelehká a s velkou radostí jsem uvítal obrys Å¡koly, který se po nÄ›kolika hodinách objevil na horizontu.

Po příchodu do Kargyaku jsem už ani nemÄ›l sílu vyÅ¡krábat se do závÄ›rečného kopce ke Å¡kole. Zářící očka dÄ›tiček, úsmÄ›vy a zpÄ›v, kterým si krátily poslední desítky metrů k domovu, vÅ¡ak byly odmÄ›nou a nÄ›jakým zázrakem mÄ› to pÅ™eneslo pÅ™es toto stoupání. Shodil jsem krosnu, usadil se do kÅ™esílka pÅ™ed Å¡kolou a vzpomnÄ›l si na hlášku z jednoho známého českého filmu…“To byl ale krásný den, viď Alberte?“

Zpět k článkům.