Zima se blíží a pomalu si nás osahavá

"Ráno se probouzím, sahám si na zápěstí, zda-li to ješte tepe, zda-li mám ješte štěstí..." tak takto začíná jedna z písniček Nohavici. My takto poslední dobou též začínáme téměř každý den.

Poslední týden se výraznÄ› ochladilo, sníh na okolních hÅ™ebenech se začal plazit stále níž. Každé ráno je patrný posun. Tento chlad se pÅ™edevším podepsal na zdraví dÄ›tí, místních učitelů i nás. Ve Å¡kole to nyní vypadá jako v léčebnÄ› plicních potíží kdesi v Jizerských horách. DÄ›ti zaléhají jedno po druhém s vysokými teplotami a ti co nejsou zalehlé, jsou již nakřáplé a je otázkou času, kdy se tak stane. Zvažujeme vyhlášení chÅ™ipkových prázdnin. Tento nápad nám vÅ¡ak učitelé a zástupci rodičů rozmlouvají. Je totiž období skliznÄ›, kdy celé rodiny jsou na polích a nikdo nemá čas se starat o maroda. Rodičové nechtÄ›jí dÄ›ti nechat samotné doma a proto, pokud mohou chodit, posílají je do Å¡koly. Když nemohou, pÅ™inesou je na zádech. Jeden den, kdy útok bacilů zaznamenal nejvyšší nárůst obÄ›tí, jsme museli  vyhradit samostatnou učebnu pro nemocné dÄ›ti, kde mohli zalehnout. Ze Å¡koly se stala rázem nemocnice. Pobíháme s teplomÄ›rem mezi dÄ›tmi, rozdÄ›lujeme léky, sirupy proti kaÅ¡li, vitaminy. Taková malá Kargyacká epidemiologická noční můra. Nakonec podléhá Nikol a po ní též já. Nakonec dojde na zásobu léků, které jsme pro jistotu dovezli.
 
Štěpán

Zpět k článkům.