Radostná sezóna (Kargyak a Sluneční škola report z 11/2010)
V Kargyaku pomalu končí zemědělský rok. Obilí vymláceno, či spíše vyšlapáno jaky, prosito, uskladněno. Jak sami říkají domácí, tímto skončily nejtěžší práce a teď už jen ….. pastva a sběr toho, co zbylo po jacích na okolních stráních a …... Každý den vyráží rojnice žen s nůšemi na zádech, abych do nich nasbíraly teplo na zimu.
Mužové vesnice se vydali za velkými předzimními nákupy do Manali a Padumu. Ženy, jakoby toho chtěly využít, hned uspořádaly ženskou párty. Nebyl jsem tam, takže nemohu referovat, ale prý jak se vrátí hlavy rodin, bude otcovská párty. Budu referovat.
Také my ve škole jsme měli nějaké ty radosti. 3. listopadu jsme malou oslavou začali nový školní rok – vyhlásili jsme výsledky závěrečných testů loňského roku a odměnili nejlepší. Přišly ženy z vesnice, byl čaj, sušenky, dobrá nálada …..
Aby radosti bylo ještě více, uskutečnila se ještě jedna párty. Dala by se nazvat rozlučková. Pozvali jsme rodiče žáků loňského posledního ročníku na malé posezení u příležitosti ukončení docházky jejich dětí na naší škole a také jsem trochu oslavili jejich společné rozhodnutí, aby jejich děti pokračovaly ve studiu na škole v Choglamsaru.
Prostě, radostná sezóna. Navíc umocněna nádherným počasím, když takřka denně je nebe bez mraků.
A tak snad jediným stínem posledních dnů bylo zmizení mé čepice. Zmizela v otvoru v podlaze našeho suchého záchodu. Když při pátrání v tomtéž otvoru takřka zmizela i moje čelovka, zjistil jsem, že tudy cesta nevede. Musel jsem se proto do prostoru, který bychom u nás nazvali septik, probourat zvnějšku budovy otvorem, který obvykle slouží pouze vybírání onoho septiku. Ale to nevadí, jsme připraveni ….. teď je totiž i sezóna vybírání….. Na políčkách okolo vesnice se objevují hromádky „černozemě“. To kargyačtí zúrodňují svoji půdu svými ……. hnojivem.
Prostě, radostná sezóna.
Štěpán

Aktuálně to tam řídí skauti!
Aktuálně se dějí velké změny v našem indickém státě.
21. září uběhne 10 let od otevření Sluneční školy v himalájském Kargyaku - jednom z posledních míst, kde ve výšce 4200 m přežívá původní tibetská kultura. Před otevřením školy umělo v malé vesnici s 200 obyvateli trochu číst zhruba 10 lidí a děti musely být za vzděláním posílány na internátní školy do vzdálených měst. Dnes má Sluneční škola své absolventy a díky projektu se podařilo zastavit vysidlovaní vesnice. 



