Ranní report o čekání na prvního návštevníka školy

Je pul osmé ráno. Sedím v péřové bundě a čepici, které vůbec nejsou šik, na chodbě Sluneční školy. Pozoruji stopy jinovatky na oknech a čekám na slunce. Přicházelo vždy okolo deváté (nikdy se neopozdivší návštěvník), ale poslední dny mělo zřejmě jiné starosti na starosti a nás tu nechalo žít ladem ve stínu svého stínu, zapomenuté v jednom himálajském údolí, na konci všech myšlenek. Možných i nemožných. (...)

Nikdy nám neoznámí důvod své absence, ani dopÅ™edu nedá vÄ›dÄ›t, že se nedostaví. DÄ›ti pak pÅ™icházejí s prokÅ™ehlými zmodralými nožkami, bez ponožek, kaÅ¡lající a frkající, tÅ™esoucí se zimou. Já jim nalévám "zakázaný čaj" (*) a doufám, že bude lépe.

A pak -jednoho dne - náhle zase přijde, přesně na čas, jako by se nechumelilo (ono se tu opravdu zatím ještě vůbec, ale vůbec nechumelí), a směje se a pálí a dělá, že je náš největší kamarád a že už od nás nikdy neodejde. ("Nikdy", šeptá, svítí, směje se na bezmračném nebi, aby se pak ve čtyři odpoledne bezhlesně po špičkách vytratilo za nejbližší kopec. Podvodný milenec všech a nikoho, který ví, že si své zálety muže dovolit, protože jakmile se objeví, všechno, ale úplně všechno, každičkou jeho neupřímnost, mu v momentě odpustíte.)

Ragini, jedna z našich učitelů, pak přijde do školy a říká "Today it is a quite nice weather, it is too good for your health". Každý den, na čas jako hodinky, jako slunce. Přichází vždy těsně v jeho závěsu, pul hodiny poté, co se objeví (nebo neobjeví) na obloze. Přichází plná všedních mouder, nevědomě nedokonalé angličtiny s vůní indického levného parfému. Nadšená, toužící po vdavkách.

Ve čtyři, v půl páté, když už školu opustily všechny děti, entuziastická Ragini i ostatní učitelé, pak přichází místní babička s umělou kytičkou na čepici, sedne si do prohřáté, nyní už prochládající školní chodby a říká "school good, school tonmo". A to znamená, že je tu teplo a venku zima. Pak pije čaj a říká něco, čemu už nerozumíme. Občas pláče, občas se směje. Chce nakapat kapky do svých bolavých kargyackých očí a nakonec se zvedá a odchází do kopců, hledat v umírajícím dni zatoulané jačí děti.

Je devět hodin. Dopsala jsem svůj ranní report a čekám na návštěvníka prostopášníka. Měl by se tu každou chvíli objevit. Pokud nepřijde dnes, nepřijde dnes vůbec. Já ho znám.

Lucka

*"zakázaný čaj" - je mléčný čaj, kterého není nikdy dost. PÅ™i návÅ¡tÄ›vnosti naší Å¡koly to znamená půl krabice suÅ¡eného mléka na 7l konvic čaje dennÄ›. Jelikož se ve Å¡kole vaří čaj téměř nepÅ™etržitÄ›, může dojít k dostatku krabic mléka na celou zimu. TibetÅ¡tí učitelé zavedli kdysi ve Å¡kole "zlo"zvyk rozdávat mléčný čaj vÅ¡em dÄ›tem a po pár týdnech suÅ¡ené mléko doÅ¡lo. Z toho důvodu se teď  běžnÄ› podává studentům čaj s normálním mlékem od yaků nebo černý čaj s cukrem. Zakázaný čaj (se suÅ¡eným mlékem) je pouze pro výjimečné události.

Zpět k článkům.