Jarní report

Tak ho tu máme. Ano, jaro. No, i když možná spíš konec zimy, ale u nás v koridoru za oknem už je jaro, protože nám tu raší první zelenina. Děti mají za sebou další test, který dopadl (až na jednotlivé výjimky) velmi dobře. Proběhl 15. září 2011 a zahrnoval všechny vyučované předměty. Ale zpět ke klimatickým posunům. Od chvíle, kdy jsme se před týdnem vrátili z Puktálského festivalu, taje sníh před očima. Dle slov místních by se již příští měsíc mělo pracovat na polích. Výlet do Puktálu byl posledním pozdravem zimy a rozloučením s Čadarem. Vyrazili jsme v úterý 1. března a šli jsme společně s místními vyšňořenými děvčaty. Na cestu (...)

(...) Na cestu tam nám vyšlo hezké počasí a i led byl dobrý, takže jsme druhý den dorazili do kláštera Puktál. Neuvěřitelná stavba nalepená na skále připomíná vlaštovčí hnízdo. Evropan, zvyklý na bytelné betonové konstrukce, dost často nechápavě kroutí hlavou,jak tenhle velký komplex drží na místě.

      Místní mniÅ¡i byli milí chlapíci. SkvÄ›le se o nás starali. Přítomnost dvou Evropanů uprostÅ™ed zimy v tomto nedostupném místÄ› asi není moc obvyklá. VÄ›tÅ¡inu dne se část mnichů modlila na nádvoří bez ohledu na počasí. Další hráli o pár pater výš na hudební nástroje. Zbytek se staral o kuchyni, nosil vodu a vyÅ™izoval další nezbytnosti. Byli jsme pozvání na nádvoří,aÅ¥ se s modlícími se mnichy najíme. Jídlo bylo skvÄ›lé, ale po slabé hodince jsme se se zmrzlýma a odkrvenýma nohama, které jsme jen stěží rozmotali z tureckého sedu, museli omluvit.

      Moje podezÅ™ení se splnilo. Jednou z důležitých funkcí celého festivalu bylo setkání dívek s mladíky z jiných vesnic. VÄ›tÅ¡inu času chodily holky kolem čortenu a modlily se. Kluci je z povzdálí sledovali. Nakonec jsme se dozvÄ›dÄ›li, že jednu noc doÅ¡lo i k únosu jedné dívky, kterou si únosce následující den vzal. Prý je to v Zanskaru běžný způsob námluv.

      Samotný program spočíval ve dvou rituálech, kdy první den mniÅ¡i žehnali zvířatům, která vesničané pÅ™ivedli do kláštera. PÅ™i druhém vyhodili z kláštera figurínu démona, kterému říkali Thorma a kterého s neuvěřitelnou pečlivostí vyrábÄ›li celý den z tsampy (mouky z praženého ječmene - instantní zázrak, který je základem zdejší kuchynÄ›).

      Cesta zpÄ›t byla také posledním rozloučením s opravdovou zanskarskou zimou. Vydali jsme se na ni nakonec sami, protože vesničané mÄ›li v plánu Å™adu zastávek u známých a příbuzných po cestÄ›. ChtÄ›li jsme první den dojít co nejdále, ale naÅ¡i vůli zlomil silný vítr se snÄ›hem, který nás donutil zastavit ve vesnici Kuru. Potkali jsme zde také muže z Kargyaku. Využívali poslední led k dopravÄ› dÅ™eva do vesnice. Druhý den probÄ›hl o nÄ›co lépe. Ale i tak cestu znepříjemňoval silný vítr a hluboký sníh. Kargyak nám ale pÅ™ichystal krásné pÅ™ivítání. DÄ›ti, které nám vybÄ›hli naproti, nás zavedli přímo do jednoho domu, kde probíhala pudža, buddhistická slavnost, pÅ™i které se hodnÄ› modlí a dobÅ™e jí. Z ničeho nic jsme se tak ocitli ve vyhřáté místnosti s čajem v jedné ruce a čapatí v druhé. Najednou jsme cítili, že jsme "doma".

Zpět k článkům.