Jarní report

      Místní mniÅ¡i byli milí chlapíci. SkvÄ›le se o nás starali. Přítomnost dvou Evropanů uprostÅ™ed zimy v tomto nedostupném místÄ› asi není moc obvyklá. VÄ›tÅ¡inu dne se část mnichů modlila na nádvoří bez ohledu na počasí. Další hráli o pár pater výš na hudební nástroje. Zbytek se staral o kuchyni, nosil vodu a vyÅ™izoval další nezbytnosti. Byli jsme pozvání na nádvoří,aÅ¥ se s modlícími se mnichy najíme. Jídlo bylo skvÄ›lé, ale po slabé hodince jsme se se zmrzlýma a odkrvenýma nohama, které jsme jen stěží rozmotali z tureckého sedu, museli omluvit.

      Moje podezÅ™ení se splnilo. Jednou z důležitých funkcí celého festivalu bylo setkání dívek s mladíky z jiných vesnic. VÄ›tÅ¡inu času chodily holky kolem čortenu a modlily se. Kluci je z povzdálí sledovali. Nakonec jsme se dozvÄ›dÄ›li, že jednu noc doÅ¡lo i k únosu jedné dívky, kterou si únosce následující den vzal. Prý je to v Zanskaru běžný způsob námluv.

      Samotný program spočíval ve dvou rituálech, kdy první den mniÅ¡i žehnali zvířatům, která vesničané pÅ™ivedli do kláštera. PÅ™i druhém vyhodili z kláštera figurínu démona, kterému říkali Thorma a kterého s neuvěřitelnou pečlivostí vyrábÄ›li celý den z tsampy (mouky z praženého ječmene - instantní zázrak, který je základem zdejší kuchynÄ›).

      Cesta zpÄ›t byla také posledním rozloučením s opravdovou zanskarskou zimou. Vydali jsme se na ni nakonec sami, protože vesničané mÄ›li v plánu Å™adu zastávek u známých a příbuzných po cestÄ›. ChtÄ›li jsme první den dojít co nejdále, ale naÅ¡i vůli zlomil silný vítr se snÄ›hem, který nás donutil zastavit ve vesnici Kuru. Potkali jsme zde také muže z Kargyaku. Využívali poslední led k dopravÄ› dÅ™eva do vesnice. Druhý den probÄ›hl o nÄ›co lépe. Ale i tak cestu znepříjemňoval silný vítr a hluboký sníh. Kargyak nám ale pÅ™ichystal krásné pÅ™ivítání. DÄ›ti, které nám vybÄ›hli naproti, nás zavedli přímo do jednoho domu, kde probíhala pudža, buddhistická slavnost, pÅ™i které se hodnÄ› modlí a dobÅ™e jí. Z ničeho nic jsme se tak ocitli ve vyhřáté místnosti s čajem v jedné ruce a čapatí v druhé. Najednou jsme cítili, že jsme "doma".