Pasivní­ stavba školy v Himalájích

ČVUT, fakulta stavební se podílí na velmi zajímavém projektu, kterým je stavba nízko-energetické školy v Indickém Himálaji v Malém Tibetu. Škola je připravována ve vesnici Kargyak, která je od nejbližšího místa, kam se dá dojet autem vzdálená 2 až 4 dny pěší chůze. Děti z této ani z okolních vesnic (nejbližší je vzdálená hodinu pěšky) nemají žádnou možnost navštěvovat školu. Tím jsou málo vzdělané a na trhu práce mají nízkou možnost konkurovat vzdělanějším lidem z jiných oblastí. I toto je jeden z důvodů, proč buddhistické náboženství je pomalu vytlačováno islámem. O stavbě školy jsme se dozvěděli na odborné konferenci Tepelná ochrana budov 2006, kde příspěvek přednesl doc. Kulhánek a rozhodli jsme se stavbu jako sdružení Energy Consulting podpořit. I proto jsme v letošním roce uspořádali exkurzi na místo stavby a do budoucna hodláme stavbu školy finančně podporovat. Projekt školy vychází z místních reálií. Škola je situována do blízkosti staršího kláštera, který zde stojí. Vedle něj vlevo je novostavba domku, který má sloužit učiteli (viz obr. 1). Toto místo je výhodné, neboť leží mimo hospodářsky využívané pozemky a navíc je zde nejdelší sluneční svit. Nad školou je možné po zavlažení vysázet rychle rostoucí dřeviny. Pro ilustraci klimatu - letos zde 2. září napadl sníh. Obvyklá stavba v místních podmínkách je realizována buď z vepřovic a nebo z kamene. Střechy jsou ploché, neboť v této oblasti jsou srážky minimální a jsou obvykle pouze v zimě ve formě sněhu. Na střechy se ukládá palivo na zimu - klacky a sušené exkrementy býložravců. Pro zajímavost: Když jsme byli v místní domácnosti na návštěvě na večeři, paní domu nám rukama uplácala čapátý - placky z vody a mouky. Když přikládala do ohně klacek, šla si před manipulací s čapátý umýt ruce, pokud však přikládala exkrementy tento hygienický úkon neudělala - zřejmě jsou považovány (a asi právem) za zdravotně méně nebezpečné, než klacek, který ležel kdoví kde. Jak vypadá realita místního stavebnictví ilustruje obr. 3 a obr. 4, kde je místní žena, která nosí cihly z místa výroby (sušení) na místo stavby. Pro nás je zajímavý i pohled na skloubení tradičních technologií s novou technikou. Vesnice jsou zde od sebe poměrně vzdáleny, navíc cestu z jedné do druhé lze absolvovat pouze pěšky. Proto zde není rozvod elektřiny. Ten je ostatně velmi problematický i v městech, kde je. Například v Lehu se nám stávalo, že elektřina nešla víc jak den. Proto místní obyvatelé mají velmi často vlastní fotovoltaické články, které jim dokáží napájet nejnutnější osvětlení. Jak to vypadá ilustruje obr. 5, kde je patrný fotovoltaický panel vykukující z hromady exkrementů, za ním pak jsou vidět vepřovice připravené na stavbu dalšího podlaží. Jak vypadá interiér obytné místnosti, kde se odehrává celé dění (obdoba našich dřívějších světnic ve vesnických domcích) je patrné z obr. 6 a 7. Použití místních stavebních hmot je dáno nejen jejich cenou, ale zejména možností přístupu. Vesnice Kargyak je vzdálená 74 km od nejbližšího místa, kam lze dojet autem. Dál je potřeba postupovat po svých, přičemž se jedná o stoupání z cca 3500 m n.m. do cca 4200 m n.m. Kvalita cest je zřejmá z obr. 8, kde je vidět obvyklá cesta. Místy jde i cesta po rovině buď mezi poli nebo na nějaké naplavené terase, někdy se však jde i po schodech vytesaných do skály či přes různé můstky. Na stavbu školy občanské sdružení SURYA pořádá sbírku, která je povolená magistrátem HLM Prahy. Doufám, že i čtenáři tohoto serveru stavbu školy podpoří byť drobným pří­spěvkem. Pokud by každý přispěl tisícikorunou, bylo by to vynikající, ale samozřejmě i menší částky jsou vítány. Pro štědré donátory může být uspořádána exkurze do Indie. Náklady na ní jsou pak odečitatelnou položkou z daní. Dary lze zasílat na účet u ČSOB, č.ú.: 208036504/0300 a je pochopitelné, že budou zaslány smlouvy o poskytnutí daru tak, aby je bylo možné zahrnout do daní. Donátoři také mohou být uveřejněni na webu.

Zpět k článkům.