Odjezd z Kargyaku
NadeÅ¡el den odjezdu. OpouÅ¡tÃme vesniÄany a krásné mÃsto v horách, které se bÄ›hem dvou mÄ›sÃců stalo naÅ¡Ãm druhým domovem. Dnes, vzdáleni od Zanskaru a s odstupem Äasu vzpomÃnáme na Kargyak jako na mÃsto plné extrémů. Vesnice se nacházà ve vysoké nadmoÅ™ské výšce, život je těžký, lidé velice chudÃ, skromnà a veselà i pÅ™esto, že musà tvrdÄ› pracovat.
Ráno už vesniÄané Äekali shromáždÄ›ni kolem naÅ¡eho domu, pÅ™ipraveni se s námi rozlouÄit. Byl to ale neobvyklý pohled, neboÅ¥ ve vesnici zůstali jen ženy, dÄ›ti a pár starých mužů. Ostatnà odjeli do Padumu pÅ™ipravit svatbu pro Stanzin a nakoupit zásoby na blÞÃcà se zimu. Naposledy jsme naložili batohy na konÄ›, pÅ™ipraveni na pÅ™echod Å inku-la pasu a návrat do civilizace.
VÄ›tÅ¡ina spoleÄenského dÄ›nà ve vesnici, jako je rozhodovánà rady starÅ¡Ãch Äi setkánà vesniÄanů, se odehrává venku pod Å¡irým nebem. Tak tomu bylo i dnes. VÅ¡ichni pohromadÄ›, panuje dojetÃ, rozlévá se horké jaÄà mléko a k tomu pálenka z jeÄmene zvaná arak. PonÄ›kud veselý zaÄátek našà dvoudennà cesty, pÅ™i které musÃme pÅ™ekonat horské sedlo v 5 150 m n.m . Do toho dovádÄ›jà dÄ›ti, bÄ›hajà ovce a my dostáváme s požehnánÃm bÃlé šátky pro Å¡tÄ›stà (kathaky). VÄ›tÅ¡ina z nás jen stěžà zadržuje slzy, louÄÃme se a vyměňujeme poslednà úsmÄ›vy v nadÄ›ji, že se pÅ™ÃÅ¡tà rok opÄ›t setkáme. Jsme šťastni a vdÄ›Äni za vÅ¡e co se v tak krátké dobÄ› povedlo udÄ›lat. Lidé z tak vzdálených a odliÅ¡ných mÃst této planety naÅ¡li cestu jak spolupracovat a Äerpat z dovednostà a moudra svého svÄ›ta.
Toto léto pro nás bylo velkou výzvou. NaÅ¡Ãm nejdůležitÄ›jÅ¡Ãm úkolem bylo vysvÄ›tlit, co projekt SluneÄnà školy obnášÃ. Po tÅ™ech týdnech jsme podepsali MOU (dohodu o vzájemném porozumÄ›nà a spolupráci) mezi ObÄanským sdruženÃm Surya a vesnicà Kargyak. NejdůležitÄ›jÅ¡Ãmi body dohody jsou: spolumanagement vesnice na celém projektu, darovánà pozemku pro stavbu Å¡koly, využÃvánà obnovitelných zdrojů a uchovánàbuddhistické kultury.
Už druhým rokem jsme v kontaktu s mÃstnà vládou státu Jammu a KaÅ¡mÃr, kterou jsme po mnoha osobnÃch schůzkách požádali o finanÄnà a materiálnà podporu na stavbu Å¡koly a opravu mÃstnà gompy.
Spolupracujeme též s mÃstnÃmi neziskovými organizacemi a velký dÃk patřà řediteli Vincentu Staufferovi z francouzského sdruženà Geres, s jehož pomocà jsme pÅ™iÅ¡li na myÅ¡lenku realizace sklenÃku. MyÅ¡lenka zpoÄátku nepÅ™edstavitelná. Ve výšce 4 200 m n.m postavit sklenÃk, který bÄ›hem zimnÃch mÄ›sÃců zajistà dostatek listové a koÅ™enové zeleniny a tudÞ pÅ™Ãnos tak potÅ™ebných vitamÃnů. Pro lidi z Kargyaku to byla prvnà hmatatelná vÄ›c, na které jsme po mnoha schůzkách, plánech a nekoneÄných debatách zaÄali spoleÄnÄ› pracovat. Byl to velký krok do neznáma. Projektu sklenÃku a dohledu nad stavbou se zhostil Michal Kodym z týmu Surya spolu s naÅ¡Ãm tibetským kamarádem a pÅ™ekladatelem Tennamem. Gábina se Å¡koláky dÄ›lala dokonÄujÃcà práce, pÅ™ipravovala záhonky a povzbuzovala vesniÄany v práci. PÅ™es mÄ›sÃc strávili v prachu a vÄ›tru. MÃsto pro sklenÃk je na pozemku Å¡koly. Samotný sklenÃk, zanoÅ™en do prudkého svahu, je jen pár metrů od zavlažovacÃho kanálku, se sedmi hodinami pÅ™Ãmého sluneÄnÃho svÄ›tla. Ideálnà podmÃÂnky.
Co ale samotná stavba obnášela?
- Ätrnáct dnà výkopových pracÃ, noÅ¡enà kamenů a vepÅ™ovic - nepálených cihel, kdy k dispozici bylo jen pár krumpáÄů a lopat (žádné pracovnà rukavice ani ochranné brýle pÅ™i rozbÃjenà nespoÄtu balvanů)
- Ätrnáct dnà stavby obvodové zdi z kamene a vnitÅ™nà zdi z vepÅ™ovic, mezi které se použila izolace ze slámy a hoblin (hloubka stÄ›ny 80 cm)
- jeden týden malovánÃ, pÅ™ÃÂpravy zeminy, záhonků a pÅ™edpÄ›stovánà sazenic
- ÄtyÅ™i dny workshopu pro ženy z vesnice, kterým jsme vysvÄ›tlili jak vypadá Äervená Å™edkviÄka, salát Äi rajÄe a uÄili je základy zahradniÄenÃ, jak vÄ›trat a jak zvládat funkÄnost sklenÃku
ZaÄátek stavby sklenÃku byl ale trochu rozpaÄitý, neboÅ¥ stavba probÃhala v dobÄ› skliznÄ›, kdy je na poli každá ruka dobrá a vÅ¡ichni se pÅ™ipravujà na zimu. Chodà až dvÄ› hodiny vysoko do kopců na trávu, aby bylo co pro jaky a ovce, sbÃrajà suchý trus, aby bylo ÄÃm topit, pÅ™ipravujà jaÄà máslo a suÅ¡ený sýr a tÄ›snÄ› pÅ™ed prvnÃm snÄ›hem jeÅ¡tÄ› vymlátà nasuÅ¡ený jeÄmen, aby bylo z Äeho vaÅ™it, kvasit pivo a destilovat pálenku.
Neuvěřitelné, ale i v této hektické dobÄ› se vesniÄané dohodli, a po skupinách 6 - 10 lidà každý den tvrdÄ› pracovali. Pro nás podmÃnky dost drsné, hlavnÄ› praÅ¡nost, vÃtr, zima, nedostatek nářadÃ, vÅ¡e záviselo jen na sÃle a vitalitÄ› nás vÅ¡ech.
PÅ™edstavte si tÅ™eba tunový kámen a co s nÃm v nadmoÅ™ské výšce nad ÄtyÅ™i tisÃce metrů udÄ›láte. K dispozici jsme mÄ›li pouze pár starých výbuÅ¡nin, dvÄ› dvoumetrová páÄidla a vÅ¡echny chlapi z vesnice. VýbuÅ¡nina i pÅ™es nÄ›kolik nezdaÅ™ených pokusů nakonec zafungovala a balvan kousek nadskoÄil a mohlo se zaÄÃt. Posunout obrovský balvan je mravenÄà práce. Pár chlapů se posadà na zem, nohama se zapÅ™ou o kámen, druhá Å™ada chlapů je pÅ™idržuje, Å¡est chlapů se snažà páÄidlem balvan nadzvednout a dalšà odvážlivci vsunujà menšà kameny do sebemenšà skuliny. Je to práce úmorná, zdlouhavá i celkem nebezpeÄná, ale dÃky Äilému povzbuzovánà a pokÅ™ikům pÅ™ipomÃná spÃÅ¡e sportovnà utkánà než těžkou lopotu.
A my jen žasli, jaká sÃla je v tÄ›chto hubených a Å¡lachovitých lidech. Zvláštnà podÄ›kovánà patřà mÃstnÃm ženám. V tÄ›chto drsných podmÃnkách se práce vÄ›tÅ¡inou nedÄ›là na mužskou a ženskou, takže na výkopové práce nastoupilo družstvo žen ve vÄ›ku tÅ™icet až Å¡edesát, s mrňouskama v šátku na zádech. OpÄ›t prach, vÃtr, pÅ™Ãmé slunce, ráno a veÄer zima.
Celou dobu stavby se muselo experimentovat. Nebyla napÅ™Ãklad vodováha a tak jediný co Michal ve vesnici sehnal byly infuznà hadiÄky, které rozstÅ™ihl, spojil, naplnil vodou. Celá vesnice žasla a koneÄnÄ› pochopili, co myslÃme rovnou zdÃ.
Každé ráno se práce rozdÄ›luje losem, stejnÄ› jako vÄ›tÅ¡ina Äinnostà ve vesnici. Každý si najde svůj kámen a losuje se. Jeden bude nosit celý den vodu, druhý kameny, jiný zas pÅ™ipravovat "maltu" což je jÃlovitá zemina smÃchaná s vodou. Jen chvilka napÄ›tÃ, ale žádné haÅ¡teÅ™enÃ.
ZaÄátek stavby byl dosti rozpaÄitý, neboÅ¥ vÄ›tÅ¡ina vesniÄanů si nedovedla pÅ™edstavit jak má takový sklenÃk vypadat. Nad konstrukÄnÃmi plány žasli a na nÄ›kterých tvářÃch byl vidÄ›t i nesouhlas. "K Äemu tak velké zdi, jsou dvakrát vÄ›tšà než mám na baráku," hlásal Phuntsok. "A jak může v zimÄ› nÄ›co růst," pÅ™ihodil si Norbu.
V den slavnostnÃho otevÅ™enà se ale ty stejné tváře usmÃvali a zářily nad sklenÃkovou teplotou a nad kapkami padajÃcÃmi z fólie sklenÃku. Nikdy takovou vlhkost a teplotu nezažili. V zimÄ›, kdy venkovnà teplota klesla na -10 °C bylo ve sklenÃku až + 30 °C. Vlhkost skoro 100 %, oproti pokojové která nestoupla nad 20 %. Nádhera. Michla musel Asociaci žen, které jsme sklenÃk pÅ™edali, klást na srdce, že sklenÃk nenà koupelna ani zasedaÄka, ale opravdu sklenÃk, ve kterém poroste vysnÄ›ná zelenina.
Zasadili jsme Å¡penát, Å™edkviÄky, salát, koriandr a teÄ se jen modlÃme aby bÄ›hem Losaru (buddhistického nového roku) mohli KargyaÄané ozdobit své talÃÅ™e Äerstvou zeleninou.
Tak to byla naÅ¡e prvnà zkuÅ¡enost z Kargyaku. Lidé umà pracovat, nadchnou se pro nové vÄ›ci ale chybà jim zatÃm pÅ™edstava o preciznosti. Bylo nezbytné na stavbu neustále dohlÞet a stále vysvÄ›tlovat a ukazovat jak na vÄ›c. Ale těžká práce pÅ™inášà ovoce. Na konci jsme s klidnou myslà mohli vybrat ty, kteřà se nÄ›co nauÄili a pÅ™ÃÅ¡tà rok budou oporou týmu pÅ™i stavbÄ› Å¡koly.
Náš pÅ™ÃbÄ›h konÄà šťastnÄ›. ZdárnÄ› jsme pÅ™eÅ¡li již zasněžený Å inku-la pas a po dvou dnech, dlouho poté co slunko zapadlo, jsme v týmu Michal, Gábina a koňák Tile dorazili do Darchi, prvnà tranzitnà vesniÄky se svÄ›tlem, obchůdky a silnicÃ. Byli jsme utrmáceni a natěšeni po dvou mÄ›sÃcÃch na prvnà pořádné jÃdlo. Jakmile jsme proÅ¡li kolem prvnÃho obchůdku s Äajem, bylo to jako ve snu, ale uslyÅ¡eli jsme Honzu jak na nás volá. Podle zpráv co k nám dorazily do Kargyaku mÄ›l už být 14 dnà v ÄŒechách. ÄŒekal na nás a na KargyaÄany, pÅ™edal jeden lákh indických rupii (50 000,- KÄ) z vlastnÃho konta, aby bylo za co nakoupit dÅ™evo. Bez Honzovi finanÄnà podpory by se jen stěžà dalo uvažovat o dalÅ¡Ãm pokraÄovánà ve stavbÄ›, neboÅ¥ jediným obdobÃm, kdy se dajà dlouhé klády dotáhnout do vesnice je v zimnÃch mÄ›sÃcÃch, kdy zamrzne Å™eka. Poslednà zpráva ze Zanskaru je, že Tennam a Norbu vybÃrajà a nakupujà dÅ™evo ve vesnici Ichar.