LÃným jeepem do Raru, poslednà vsi pÅ™ed Kargyakem
Každým dalÅ¡Ãm Äervnovým dnem se krátil náš pobyt v Lehu. NaÅ¡e poslánà nesneslo odkladu, a tak jak to bylo nejdÅ™Ãve možné, jeli jsme dál. VybavenÃ, které jsme nesehnali v Lehu, budeme muset sehnat v Kargilu nebo v Padumu. VeÄer pÅ™ed odjezdem jsme strávili s milou tibetskou rodinkou, u které jsme tÄ›ch pár dnů bydleli. Pojedli jsme s nimi mÃstnà specialitu – zeleninové momo a rozlouÄili se. Auto bylo ráno pÅ™ipraveno vÄas a my jsme byli už také zapakovanà a pÅ™ipravenà na dlouhou cestu do Kargilu.
Jako by to už nebyla Indie, kdyby automobil znaÄky Tata Sumo dojel bez problémů. Po dvou zatáÄkách v Lehu, kdy jsme zastavili s úmyslem koupit džus a vodu na cestu, Sumo už opÄ›t nestartovalo. NaÅ¡tÄ›stà řidiÄ muslimského vyznánà si vÄ›dÄ›l rady a mÃsto startovacÃho kabelu obÄ›toval svoje vlastnà tÄ›lo a Sumo nastartoval. Cesta dále už probÃhala bez problémů až na malé zdrženà u svaté hory sikhů, kde jsme pÃchli. PravdÄ›podobnÄ› jsme zde vypustili z kola zlého démona.
Cestovánà po indických silnicÃch má zvláštnà náboj, ÄlovÄ›k musà zapomenout úplnÄ› na to, na co byl zvyklý z Evropy. VÅ¡ichni na sebe upozorňujà hlasitým troubenÃm pÅ™i pÅ™edjÞdÄ›nÃ, mÃjenà a vjÞdÄ›nà do nepÅ™ehledných zatáÄek. Hlavnà pÅ™ednost má masivnÄ›jšà náraznÃk spojený s drzostà řidiÄe a samozÅ™ejmÄ› vÅ¡udypÅ™Ãtomné vojsko. Taková kolona vojáků může zastavit provoz i na hodiny. Na úzkých silniÄkách se auta vytlaÄujà a uhýbajà si v poslednà moment, pÅ™iÄemž evropské posádce už probÃhá celý život pÅ™ed oÄima. Nakonec vÅ¡ak vÄ›tÅ¡inou vÅ¡echno dobÅ™e dopadne a ÄlovÄ›k se může kochat vÅ¡Ãm, co v životÄ› jeÅ¡tÄ› nikdy nevidÄ›l, jako jsme to dÄ›lali my. Cestou do Kargilu na nás u soutoku Å™ek Indu a Zanskaru dýchl studený vzduch ze Zanskaru a my si pomysleli, jak by se dala krkolomná cesta uÅ¡etÅ™it, kdyby se jelo po Å™ece. Tak snad jednou pÅ™ÃÅ¡tÄ›, tentokráte to půjde po souÅ¡i. NaÅ¡e cesta se kvůli jarnÃm opravám prodloužila o objÞÄku silniÄkami meandrujÃcÃmi nahoru po skoro kolmých svazÃch vyvrásnÄ›ných hor kolem kláštera v Lamajuru, dále pak pÅ™es horské sedlo Futu la (5100 m) a zase dolů malebnými úboÄÃmi hor do vesniÄek pÅ™i plném mnohobarevném rozkvÄ›tu planých růžÃ.
Do Kargilu, muslimského mÄ›sta pÅ™i pákistánské hranici, jsme dorazili tÄ›snÄ› po západu slunce. Po ostražitém vyloženà z jeepu jsme se ubytovali v mÃstnÃm nejluxusnÄ›jÅ¡Ãm hotýlku, který nám poskytnul dobré mÃsto k odpoÄinku po dlouhé cestÄ›. NoÄnà Kargil byl jako mÄ›sto duchů, kde jsme my Evropani zmatenÄ› poletovali jako svÄ›tluÅ¡ky. KromÄ› jednánà s mÃstnà neziskovkou jsme se snažili najÃt poslednà otevÅ™ené obchody pro naÅ¡e nákupy, ale Kargil nás tuto noc odmÃtl.
Ráno jsme se snažili rychle odbýt nákupy a bez zbyteÄných prodlev jsme se vydali na cestu. Vyrazili jsme opÄ›t na dlouhou jÃzdu, tentokráte smÄ›r Padum. Cesta do hor byla krásná, zatÃm jsme si nepÅ™ipouÅ¡tÄ›li ani to, že asfalt pod naÅ¡imi koly vystÅ™Ãdalo kamenÃ. Cestou jsme se zastavili na Äaj o páté na náhornà ploÅ¡inÄ›. Dostali jsme zprávu od Petra, který se dostal v pořádku se solárnÃmi panely do Manali. Od JindÅ™icha, dalÅ¡Ãho Älena našà výpravy, jsme nedostali zatÃm zprávu.
SlunÃÄko nám pomalu zaÄalo za zády zapadat a my se pÅ™iblÞili k dalÅ¡Ãmu výškovému limitu našà cesty – k horskému sedlu Pensi la. Netrvalo dlouho a venku byla tma a zima. NoÄnà drncánà jsme se snažili pÅ™ežÃt stÅ™Ãdavým spánkem, ale cesta to byla dlouhá a trnitá. Padum nás koneÄnÄ› z dálky vÃtal svÄ›télky, která jakoby naschvál ve chvÃli naÅ¡eho pÅ™Ãjezdu do mÄ›steÄka naráz zhasla.
V Padumu nás Äekala poslednà možnost nakoupit, co jsme dosavad nestihli nebo jsme vůbec zatÃm nesehnali. Tady jako vÅ¡ude je naÅ¡e cesta lemovaná plakáty na SluneÄnà školu v Kargyaku, kam se možná právÄ› vy chystáte.
Kouzelné prostÅ™edà pÅ™evážnÄ› hlinÄ›ného Padumu pro nás pÅ™edstavovalo pomyslnou poslednà stanici civilizace, která nabÃzela telefon domů, moc dobré jÃdlo a elektÅ™inu na pár hodin v noci. Ale nezoufejte, sezóna teprve zaÄÃná, takže až pÅ™ijedete, možná se doÄkáte i opravenà internetu. Strávili jsme zde tÅ™i dny a zaÅ™Ãdili vÅ¡e, co jsme potÅ™ebovali.
Na mÃsto našà dalšà zastávky, Raru, jsme poslali napÅ™ed náklaÄák naplnÄ›ný hromadou talu, což je proutÄ›ný záklop pro strop našà školy. Do nákladnÃho jeepu jsme naložili lopaty, krumpáÄe, kladiva, kleÅ¡tÄ›, sekery, pily, násady, hÅ™ebÃky, lana, dráty, kýble, barvy, rukavice a dalšà nepostradatelné vybavenà na stavbu. Mimo jiné jsme koupili i kohoutka a slepiÄky, abychom si mohli ve vesnici dopřát vajÃÄka.
Po krátké cestÄ› jsme se dostali do Raru, kde nás pÅ™ÃjemnÄ› pÅ™ivÃtali v mÃstnà škole ÄÃtajÃcà pÅ™ibližnÄ› 190 capartů. K veÄeru jsme koneÄnÄ› pÅ™ivÃtali JindÅ™icha, který nás právÄ› dojel z Kargilu. DevÄ›t konà v Raru na nás už Äeká a my pÅ™i zÃtÅ™ejÅ¡Ãm úsvitu vyrazÃme do Kargyaku.