Cesta z Indie zpět domů
NaÅ¡e vesniÄka pomalu zapadá snÄ›hem. KargyaÄané majà nasbÃráno dostatek trávy i jaÄÃho trusu na zimu, nakoupenou rýži, mouku, kerosin i svÃÄky. Nádoby plné Äangu se jim tlaÄà na policÃch a výuka ve Å¡koliÄce funguje pÄ›t hodin dennÄ›. Alespoň tak to vypadalo když jsme z Kargyaku pÅ™ed mÄ›sÃcem odjÞdÄ›li. Ze samotné vesniÄky domů je dlouhá cesta. TÅ™i dny jdete po svých k nejbližšà silnici a pak jeÅ¡tÄ› nÄ›kolik dnà autem a autobusem, než se dostanete na letiÅ¡tÄ›. V minulých dnech se vrátil z Indie pÅ™edposlednà z naÅ¡ich dobrovolnÃků, v souvislosti s tÃm vkládám Älánek, jak je výživná taková cesta letadlem z Indie. Odlet z Delhi veÄer pÅ™ed odletem Letenku jsem mÄ›l podle panà na telefonu „confirmed“, jen tÅ™i hodiny pÅ™ed odletem jsem mÄ›l být v hlavnà kanceláři letecké spoleÄnosti na letiÅ¡ti. Požádal jsem Å™idiÄe žluto Äerného Ambassadoru, aby mÄ› vyzvedl o půlnoci. Dohodli jsme se na cenÄ› i mÃstÄ› a já si Å¡el dát poslednà Malai Kofta s Äapatý. Vyrazil jsem z hotelu vÄas, ale po Ambassodoru ani památky, pouze zaparkovaný miniminiminivan indické výroby. PochvÃli k minivanu pÅ™ibyl i frajÃrek Å™idiÄ. Jo letiÅ¡tÄ›, kolega nemohl pÅ™ijet, a tak že je tam on, cena a smÄ›r platÃ, Å™idiÄ a auto se mÄ›nÃ, jasnÄ› Indie. SouhlasÃm nahodÃm bágl a… , jeÅ¡tÄ› se Äeká na dalšà dva turisty co už tu taky mÄ›li být na půlnoc. Za pár minut se objevujà dva polÅ¡tà bratÅ™i co jedou semnou, taky jsou trochu zaraženÃ, že v jejich káře už nÄ›kdo sedÃ, jen tak tak jsme se spoleÄnÄ› namáÄkli i s bágly a už vyrážÃme ze spÃcÃho PaharGamje smÄ›r Indira Ghandà Airport SpolucestujÃcà byli v Indii na dva týdny. Vzali to pÅ™es DelhÃ, Amritsar, Dharamsalu, Manali, Leh, Shrinagar, Jammu, Taj Mahal, Goju do Culcaty a Varanási. NevÃm jestli vidÄ›li nÄ›co z tÄ›ch vÅ¡ech mÃst, co stihli navÅ¡tÃvit alespoň na nádražÃ, ale pÅ™ipadali mi jak AmeriÄani, co za 14 dnà vidà celou Evropu. Ale co se dá dÄ›lat, nenà Äas a žijeme v rychlé dobÄ›. ŘidiÄ cestu na letiÅ¡tÄ› zvládal bravurnÄ›, asi to byla hlavnà náplň jeho práce. PÅ™edjÞdÄ›l zleva zprava, na rovinkách v zatáÄkách i zácpách. Ano cesta na letiÅ¡tÄ› pÅ™es den jede rychlostà šneka po obrnÄ›. Bohužel v noci je to jen o zlomek lepÅ¡Ã. A tak jsem byl celkem vdÄ›Äný za tuto adrenalinovou jÃzdu. Krom toho jsem odlétal až v půl páté ráno a tak jsem mÄ›l jeÅ¡tÄ› Äasovou rezervu, alespoň jsem si to myslel. ChvÃli hledám Aeroflot office. Z jedné budovy, kam mÄ› nasmÄ›rovali venkovnà ukazatele, jsem byl nasmÄ›rován panem sedÃcÃm na židli do druhé budovy, kde byli dokonce smÄ›rové cedule na spoleÄnost i uvnitÅ™. Když jsem dorazil ke kýženým dveÅ™Ãm, zjistil jsem, že za nimi nenà office, ale spÃcà šmudla zabalený v dece. Ano dveÅ™e byli správné vÅ¡ude kolem po chodbách bÄ›hali zástupci různých leteckých spoleÄnostÃ, jen ne té mé. Znovu se snažÃm doptat úřednÃků z okolnÃch kancelářÃ, kudy kam. Směřujà mÄ› do různých chodeb i dveÅ™Ã, ale vÅ¡echny návody jsou levé, nakonec mÄ› jeden milý pán ukáže pÅ™es ulici na budovu a Å™ekne, že tam ve tÅ™etÃm patÅ™e. Pardon, ale na to jsem už nemÄ›l, můj těžký loÄák a fotobágl v půl druhé ráno po nÄ›kolikakilometrovém slalomovánÃ, byly jak z olova a mé tÄ›lo už nechtÄ›lo než zapadnout do sedaÄky vmáÄknout kolena do Å¡tÄ›rbiny mezi sedadly pÅ™ede mnou a usnout. Rezignoval jsem na hledánà office, poslednà cigárko venku a pÅ™Ãmo do terminálu. Pan důležitý v policejnà uniformÄ› mÄ› nevpustil. Na to aby ÄlovÄ›k mohl do budovy terminálu, musà mÃt platný lÃstek, krom passu. Pas jsem mÄ›l z lÃstku pouze vytisklý „electonic ticket“. Po vzoru otce Indie, Mahatmy GhandÃho, jsem si sedl na stranu na bágl a neodporoval. Když šéfÃkovi doÅ¡lo, že se snÃm hádat nebudu, vpustil mÄ› dovnitÅ™, s podmÃnkou že jen co budu mÃt lÃstek tak se musÃm hned vrátit a ukázat mu ho. VÄ›noval jsem mu podÄ›kovánà a úsmÄ›v, a zmizel jsem v tisÃcovém mumraji lidà za bránou. Wot ju wont!!! AktivnÄ› znalý dobré HingliÅ¡h, mi bylo jasné, že mi nÄ›kdo chce pomoci. A tak majitel hlasu mÄ› po chvilce už prorážel cestu davem k odbavovacà pÅ™epážce letecké spoleÄnosti. Tam už stáli zástupy znavených otrávených turistů. TupÄ› sledovali úřednÃky letecké spoleÄnosti, odevzdal jsem nejlépe obleÄenému pánovi s vysÃlaÄkou papÃry k letence, pas a pÅ™idal se k ostatnÃm turistům. ÚřednÃci bÄ›hali sem a tam jejich pÅ™evislé pupky stěžà mohla zadržet koÅ¡ile, ale snad to byla souÄást uniformy, možná pro pobavenà cestujÃcÃch, uniformovanà Teletubiees. A stejnÄ› tak jako milované postaviÄky chrochtali do vysÃlaÄek vždy vÅ¡echno dvakrát, a pochviÄce se vÅ¡e opakovalo, snad aby nezapomnÄ›li. Nad pÅ™epážkami u zdi vysela modrá sÃt se žlutým lemovánÃm, vytvářela visuálnÄ› druhý podhled, mÄ›la snad sloužit zachytávánà zbytků původnÃho podhledu ze kterého zbyla jen nosná Äást. Strop nabÃral elegantnà kÅ™ivku doplnÄ›nou kÅ™ivkami sÃtà a nad business class byl strop snad nejnÞe, sÃt už by se neveÅ¡la a tak torzo podhledu trÄelo pÅ™Ãmo nad rudým kobereÄkem. KobereÄek, starý veterán, který už dlouho pÅ™esluhoval a snad by se ani nehodil do poslednà ÄtyÅ™kové dháby. Å trúdly turistů se pomali ukrajovali a na stranÄ› stojÃcà problémovà rádoby-pasažéři pÅ™ibývali. Stál jsem mezi nimi a pak si zas sedl na vozÃk. Trochu jsem si nebyl jistý s váhou a tak jsem se modlil abych mÄ›l pÅ™ÃpadnÄ› Äas odlehÄit zavazadla. Prostor pÅ™ed pÅ™epážkami se téměř vyÄistil, když to jeden z „problémových“ nevydržel, a to tam nestál ani hodinku. S nasupeným výrazem zastoupil pánovi s pÄ›knou koÅ¡ilà cestu, „I wont my passport, NOW!!!“ JeÅ¡tÄ› nebyli ani ÄtyÅ™i hodiny ráno a takové nervy, s ostatnÃmi jsme pÅ™ihlÞeli, napůl pobavenÄ› a napůl zúÄastnÄ›nÄ›. ProbÄ›hlo mi hlavou co by Å™ek můj dobrý pÅ™Ãtel, „jeÅ¡tÄ› se nestalo, že by to nÄ›jak nedopadlo“, „lol“. Pomalu chytám mikrospánky mžourám na lidiÄky kolem, už také vÄ›tÅ¡inou sedÃ, na zemi nebo na vozÃku, kde jinde, jsme pÅ™ece v Indii. TÅ™i tlustà pánové se prodÃrajà skrz našà skupinku do business class, jako by to akorát odlétalo. Zhluboka dýchali tÅ™età a Ätvrté brady se jim třásly, sáÄka na nich vyseli jak na strašácÃch na pouti, nojo, sádlo se pasuje Å¡patnÄ›. PochviÄce důležitých keců potupnÄ› pÅ™ibyli do našà skupinky odpadlÃků. Důležitý pán už chvÃli nehuláká do vysÃlaÄky, marnÄ› ho hledám kam zase zmizel. A najednou pÅ™icházà se slibnou složkou barevných knÞeÄek a papÃrů v ruce. Rozdával to vÅ¡em jako veÄernÃÄek, zaÄal u vybouchnutého pána, a skonÄil u mÄ›. Na sprintujÃcà tuÄné bubliny a jeÅ¡tÄ› jednoho sympatického pána, se nedostalo. Sympaťák zůstal v klidu, bubliny bublali a kÅ™iÄeli pak vyhrožovali a pak … pak už jsem je neslyÅ¡el protože jsem se dostal do dalÅ¡Ãho levelu. Zavazadla jsem mÄ›l tuÄné, ale nakonec jsem to vyÅ™eÅ¡il i když teÄ si rvu vlasy jak, nÄ›co prostÄ› muselo jÃt ven a bohužel jsem to pÅ™ekombinoval. Dalšà problém, že jsem byl v zemi pÅ™es půl roku bez registrace, se také vyÅ™eÅ¡ilo tÃm, že dny za sleÄnu pÅ™epoÄÃtal nadÅ™Ãzený. A už už už - kontrola vÃz a >>> INDIA LOGOUT <<<. Máme 20 mn do odletu, na bránÄ› Äeká fronta jak americké zelené karty, odpadnu za roh do fastfoodu kde si dám 6“ chicken teriaky, poslednà rupky utraceny, jeÅ¡tÄ› si trochu pokecám kalhoty a Å¡inu se k zástupu lidÃ. Najednou mávnutÃm proutku jich vÄ›tÅ¡ina zmizà na jinou bránu, a dalšà dav se tlaÄà proti původnà frontÄ› zpÄ›t. NÄ›kde se stala chybka cestujÃcà z Abu Dhabi dostali spatnÄ› oznaÄené letenky se Å¡patnou bránou a i tabule dávali stejnÄ› nesprávné direkce. Chaos. Fronta zmizela, a 5mn do odletu procházÃm tunelem, i poslednà odpadlÃci se naÅ¡li a dveÅ™e „prstu“ se zavÃrajà pÅ™esnÄ› na Äas. Odpadám na volnou trojsedaÄku. Letadlo IljuÅ¡in s kapacitou stovek pasažérů je využité jen z tÅ™etiny, téměř každý, až na prvnà a bussines tÅ™Ãdu, má tÅ™i sedaÄky. PÅ™ipoutat, spÃm, aha už jsme nad mraky, ulehnout, spát, pÅ™ipoutat pÅ™istáváme, spÃm, vystupovat, ok. Hluk lidà mÃÅ™Ãcà na pÅ™estup odbavovali dva lidé, nebyl tam jen náš let, ale dalšà dva lety, úřednÃci snad jeÅ¡tÄ› rozespalà pracovali jako kdyby neumÄ›li ÄÃst latinku, sem tam se rozkÅ™iÄela panà co pracovala jako dveÅ™nÃ, pokud nÄ›kdo Å¡el moc pomalu a nebo naopak moc rychle k JEJÃM dveÅ™Ãm. ObliÄej mÄ›la schovaný za nánosem drahého vÄerejÅ¡Ãho makeupu a podle dneÅ¡nÃho chovánà jà zÅ™ejmÄ› tato investice nebyla nic platná. Trochu mi vadà že jsem zaspal obÄ› jÃdla na palubÄ›, i když tato strava nepatřà k mým favoritům. Ale stejnÄ› vadà protože letiÅ¡tÄ› v MoskvÄ› nepatřà k nejlacinÄ›jÅ¡Ãm. Hledám mÃsto kde si sednout, po obchůzce stovky krámků z cetkami a chlastem, nacházÃm obřà ceduli s Å¡ipkou na dveÅ™e „Transfer lodge“, na dveÅ™Ãch je vÅ¡ak nápis „staff only“, opatrnÄ› otevÃrám dveÅ™e a skupinku dobÅ™e se bavÃcÃch lidÃ, letiÅ¡tnÃho personálu, vyruÅ¡uji. ZdvoÅ™ile se ptám kudy do „transfer lodge“, nikudy, nenÃ. A kam si pÅ™ÃpadnÄ› sednout, nevÄ›dÄ›li ani oni a tak jsem si sedl k skupince spÃcÃch Nepálců zabalených v dekách na chodbÄ›. LetÄ›li na Kypr dÄ›lat vystoupenÃ, ale jelikož jim tady zabavili jak pasy tak letenky, tak nevÃm jestli na Tureckou nebo Řeckou Äást. Sami nevÄ›dÄ›li, jediné co vÄ›dÄ›li, že jsou na cestÄ› zpÄ›t domu bez toho, že by doletÄ›li kam mÄ›li, a nebo vůbec mohli nÄ›koho informovat co se dÄ›je. Zkusil jsem letiÅ¡tnà WiFi, aby si zavolali pÅ™es skype, a jelikož je zpoplatnÄ›ná tak jsem skoÄil koupit kredit. Poinformovali Kypr i doma, bylo mi jich fakt lÃto protože vÃm co dokážà natvrdlé dámiÄky, a zabednÄ›nà kravaťáci. Pozval jsem je na jÃdlo, ale odmÃtali tak dlouho až jsem jim vnutil alespoň sandwich a Å¡el se najÃst sám. PÅ™estup má trvat osm hodin, dávám si snÃdaňo obÄ›d, venku zaÄalo hustÄ› sněžit, pÅ™i vystupovánà pilot hlásil 1°C, teÄ to Å¡lo zÅ™ejmÄ› dolu. VÅ¡ude ležà 15cm, mám stále sedm hodin do plánovaného odletu. ObÄ›d byl prvnà jÃdlo po osmi hodinách, na rozdÃl od indického fastfoodu mi osmi eurové lasanÄ› nesedli a po půl hoÄce jsem je Å¡el vyvrátit o dveÅ™e dále. Jedno z nejhůře udÄ›laných letišť vůbec, je zaměřené na vyzÃskánà z každého cestujÃcÃho co nejvÃce dalÅ¡Ãch penÄ›z. PolospÃm, Å¡pinavý hadr u obliÄeje mi dokazuje, kdo je tady důležitý a kdo nemá platinovou kartu do V.I.P. salonku. Ano nemám, jsem Å¡pinavý, utahaný, otrávený a vyÄerpaný. Jdu se procházet mezi tisÃc malých krámků se zbyteÄnostmi, žaludek na vodÄ› a koukám na Å¡minky, hodinky a chlast. Super, obloukem se vracÃm zpátky na vytÅ™ené mÃsto, skupinka baťůžkářů si ho oblÃbila dÅ™Ãv. JeÅ¡tÄ› jedna procházka a docházà mi, že lidà na letiÅ¡ti pÅ™ibývá, letiÅ¡tÄ› Å eremetÄ›vo je uzavÅ™eno. Bravo. PokraÄovalo to jeÅ¡tÄ› nÄ›kolik hodin a pak nás nalodili. ChvÃli nechali Äekat, rozmrazovali, ÄekánÃ, znovu odmrazovánà letadla, ÄekanÃ. PÅ™ipÃnám se, vrážÃm kolena do Å¡kvÃrky mezi sedaÄky pÅ™ed sebou, usÃnám. Praha >>>LOGIN<<< Co jsem se vyspal a najedl doÅ¡lo mi, že to nebylo tak straÅ¡né, vzpomnÄ›l jsem si, že jen Å¡est hodin pÅ™ed odletem do Indie, mÄ› prokousl nohu zatoulaný pes. Ohm mani padme huum.