Nové zprávy z Manali

image

Náš tým se rozrostl – už je nás tu šest Evropanů a další místní sympatizanti a pomocníci. Podle zpráv z Padumu (telefonicky) i od lidí, kteří přišli ze Zanskaru, je sedlo pro koně stále neprůchozí a nebezpečné i pro lidi natěžko, karavana koňů s veškerým naším materiálem údajně bude moct vyrazit nejdřív za 10 dnů, takže nezbývá než čekat a čekat…ale sluníčko svítí, tak doufáme, že ledy tají….

Zprávy z Kargyaku
Již před časem tam dorazil Stenzin Chostak, učitel z Kee, který bude po dobu dvou měsíců pomáhat dvěma učitelkám z Darchy – takže výuka probíhá, ač Láďovi a Markétě zatím není přáno. Krom toho Tennam je na cestě s novým tibetským učitelem a oba se setkali s místními učiteli v Raru, aby domluvili další učitele na zimu a tím zajistili kontinuitu vyučování.

image

Registrace Å¡koly
Pokud jde o začlenění školy do místního systému – náš dík a uznání patří Spalgeymu, prezidentovi Gonporanjon Culture Association (organizace, která vznikla, aby stavbu školy zaštiťovala v místních podmínkách), který tuto záležitost v Kargilu už měsíc řeší a ještě minimálně týden řešit bude. Byl nám poslem dobrých zpráv – pozemek pro stavbu školy byl konečně přiznán vesnici a k samotné registraci GCA už je potřeba jen pár podpisů a razítek.

Nákupy, řemeslníci, přípravy na přesun
Nakupujeme zásoby potravin, nářadí a materiál do konstrukce, což není vždy jednoduché (jakpak se anglicky řekne nehašené vápno? A jak vysvětlit obchodníkovi, že ta hadice opravdu, ale opravdu musí být mrazuvzdorná?). Dále probíhá jednání s dvěma skupinami řemeslníků, jednak přes našeho kamaráda a pomocníka Raju a také přes místní Departement of Engineering. Všichni by měli být připraveni ve čtvrtek tak, abychom se v pátek mohli přesunout alespoň do Keylongu. Dopravu zajistíme v závislosti na průjezdnosti – materiál jeepem, lidi autobusem, mikrobusem nebo taky jeepem. Velmi cennou pomocí je nám pan Anupam Suri, který v Dillí pracuje na dřevěné čelní fasádě školy, dále oba Stenzinové ze Zanskaru (ano, Stenzin je zde velice časté jméno, navíc mužské i ženské), kteří vypomohou tam, kde se my jako cizinci ocitáme v úzkých a v neposlední řadě paní ředitelka z místní partnerské školy, která i pro naši školu připravuje zkušební testy.

image

… a náš volný čas
V Manali to žije – místním dětem začaly prázdniny, míří sem turisté z teplejších, tedy horkých oblastí a novomanželé si tuto oblast často vybírají jako cíl svatební cesty. My střídáme bydlení v rozestavěném hotelu Golden Palace (zlato připomíná jen žlutý nátěr prvního patra) se stanováním mezi rododendrony a přístřeším mezi stájemi pro ovce a kravky – to nám bylo dopřáno teď na posledním treku do sedla Chandra Kani, kdy nás rodinka vesničanů z Ramsu pozvala k sobě domů, nejprve přečkat déšť a pak i na noc. Martin říkal, že takhle vypadají i domky v Kargyaku – nízké trámy, dřevěná podlaha, na ní tkané koberečky, skoro žádný nábytek a uprostřed každé místnosti (byly 3 nad sebou) kamna, na kterých nám Nirmala, jenž jako jediná z přítomných mluvila trošku anglicky, uvařila velmi oblíbený a hrozně sladký čaj s mlékem. Mimo to jsme viděli, jakým zajímavým nástrojem štípou dříví – vypadá to jako mačeta a naše pokusy pomoct vyšly ve srovnání s jejich rutinou tak nějak naprázdno), jak se přede vlna na ponožky a my dámy jsme si vyzkoušely tradiční slavnostní oděv – černou látku s pestrými vzory, která nám byla umně omotána kolem těla a sepnuta jehlicí – viz foto. Pak proběhla lekce hindštiny pro začátečníky a vypadla elektřina. Nakonec jsme se za nocleh a večeři v podobě palaku (něco jako špenát, ale velmi ostré) a rýže odměnili Studentskou pečetí a sušeným ananasem made in Czech Republic.

Autor: Markéta

Zpět k článkům.