A už tu máme zase pátek
A už tu máme zase pátek. SlunÃÄko pařà pořád stejnÄ›, vÃtr, který nám žene vetÅ¡inu dne pÃsek do oÄà také pÅ™ÃliÅ¡ neustává a nudle u nosů mÃstnÃch dÄ›tà se pohupujà v témže rytmu. A tak Äas odměřujeme pÅ™edevÅ¡Ãm podle toho, jak roste budova Å¡koly. Co tak mohu posoudit z pohledu prosté natÄ›raÄky dalúÄek (znà to vznosnÄ›, ale jde o obyÄejné dÅ™evÄ›né tyÄky), byl za poslednà týden odveden opÄ›t znaÄný kus práce. Na stavbÄ› se stÅ™Ãdajà jaci, konÄ› a oslÃci plnÄ› naloženà cihlami, které nosà zespod. Cihly jsou to vskutku krásné a dokazujÃ, že jeÅ¡tÄ› stále platà poÅ™ekadlo o zlatých Äeských ruÄiÄkách.
Z idylky poklidnÄ› plynoucÃch dnů nás vytrhla stÅ™edeÄnà oslava Janiných a Honzových narozenin. JanÄa stÅ™ÃdmÄ› oslavila své osmnáctiny, takže se hned dalÅ¡Ãho rána mohla na koni vydat na oÄistnou cestu do Pukhtalu. Jak tento výlet dopadl jeÅ¡tÄ› nevÃme, ale každou chvÃlà oÄekáváme jejà návrat. VÅ¡ichni si moc vážÃme toho, že mezi dospÄ›lé vstoupila právÄ› v našà spoleÄnosti. Honzův vÄ›k z etických důvodů neuvádÃm, ale poté, co mu byl zastÅ™ižen vous, vypadá opÄ›t jako mladÃk, který pÅ™ed pár dny poprvé dostal obÄanský průkaz… Oslava to byla pÄ›kná, Sophie s Terkou vykouzlily v tÄ›chto drsných podmÃnkách úžasné dorty a nÄ›mecký turista Wolfgang (který se zde neznámo na jak dlouho zabydlel a rozhodnÄ› neÅ¡etřà dobÅ™e mÃnÄ›nými nÄ›meckými radami) nás obšťastnil hrou na kytaru. Bohužel jsme se nedoÄkali žádné pÄ›kné Äeské lidovky, pÅ™esto je tÅ™eba jeho výkon ocenit. Po delÅ¡Ãm pÅ™emlouvánà se postupnÄ› kytary chopili i Tennam s MÃÅ¡ou a tak doÅ¡lo alespoň na lidovky tibetské a slovenské. ÄŒtvrteÄnà snÃdanÄ› byla oslavencem a Velkým Šéfem v jedné osobÄ› posunuta až na devátou hodinu, ale dobrá pracovnà morálka je tu tak pevnÄ› zakoÅ™enÄ›na, že se vÄ›tÅ¡ina z nás dostavila jako obvykle na osmou a pak nadÅ¡enÄ› vyrazila plnit zadané úkoly. Když už jsem u té pracovnà morálky, ráda bych vyzdvihla výkon Jorgeho a Petra, kteřà nakládajà cihly tak pilnÄ›, že je mi ostatnà ani nevidÃme. NÄ›kolikrát týdnÄ› tu máme exkurzi Äeských turistů, kteřà se na vÅ¡e důkladnÄ› poptajà a pak urychlenÄ› vyrazà na zbytek treku. Mezi mÃstnà obyvatele se nám dařà zapadnout tak dobÅ™e, že už nás nÄ›kteřà tito trekaÅ™i považujà za domorodce (zejména Jorge o tom và své).
V sestavÄ› dobrovolnického týmu nedoÅ¡lo v poslednÃm týdnu k žádným zmÄ›nám. VÅ¡ichni vÅ¡ak se slzou v oku oÄekáváme nedÄ›li, kdy se na cestu k domovu vydajà Milady, Adam, Sophie a Charaf. ZnaÄnÄ› se tÃm snÞà multikulturnost našà skupinky, protože jediným zástupcem národnostnà menÅ¡iny tu zůstane MÃÅ¡a ze Slovenska.
Už jsem tu lehce naznaÄila, že Terka se Sophià se ve vaÅ™enà naÅ¡ly, ale jeÅ¡tÄ› jednou bych chtÄ›la zdůraznit, že v kuchyni jsou to vskutku ženy na pravém mÃstÄ›. V poslednÃch dnech náš hlad zahánÄ›jà zejména bramborami s beÅ¡amelovou omáÄkou. ObÄas se u jÃdla zasnÃme a vzpomeneme si na pÃseň „Máš má oveÄko dávno spát“, ale koupit ovci se nám zatÃm nezadaÅ™ilo. A tak máme alespoň radost z toho, že vegetariánà majà radost, že oveÄka má radost, že je stále naživu.
JeÅ¡te jsem zapomnÄ›la zmÃnit zásadnà novinku, kousek od kuchynÄ› byl totiž otevÅ™en obchůdek, kde můžeme uspokojit pÅ™irozenou touhu po suÅ¡enkách. ZatÃm jsme jeÅ¡tÄ› neodhalili na Äem závisà otevÃracà doba (můj tajný typ je, že jde o kombinaci fáze mÄ›sÃce, povÄ›trnostnÃch podmÃnek a nálady jaků) a tak když zjistÃme, že je otevÅ™eno, bereme suÅ¡enky útokem.
Ve Å¡kole se právÄ› procviÄujà slovesa „to have“ a „can“ a jejich záporná forma. MusÃme tedy vymýšlet důmyslné otázky, na něž oÄekáváme zápornou odpovÄ›Ä. ZpoÄátku jsme se Äasto dozvÃdali, že máme 8 rukou, jÃme kameny a jak má růžovou barvu. Ale stejnÄ›, jako stavba pokraÄuje mÃlovými kroky, i dÄ›ti dÄ›lajà obrovské pokroky.
ŘÃkám si, že by na závÄ›r neuÅ¡kodila trocha patosu a tak pÅ™idám jeÅ¡tÄ› pár ryze osobnÃch dojmů z Kargyaku. AÄ jsem tu již téměř 14 dnů, stále se mi stává, že když se ráno probudÃm (obvykle je to na stÅ™eÅ¡e a budÃÄek obstarává okolo 6 hodiny rannà kÅ™ik vesniÄanů, jehož důvod nám zatÃm zůstává utajen), nevÃm zda se nejdÅ™Ãv kochat pohledem doprava Äi doleva, ale ono to ani rovnÄ› nemá chybu. ÄŒasto tu nemohu popadnout dech, vÄ›tÅ¡inou k tomu docházÃ, když jdu do kopce, ale obÄas prostÄ› jen proto, že je to tady taková nádhera. ÚsmÄ›vy KargyaÄanů také jen tak neomrzà a dÄ›ti jsou neskuteÄnÄ› roztomilé (pokud se tedy zrovna nenacházejà na mé hlavÄ› nebo ji nepoužÃvajà k drastickým kadeÅ™nickým pokusům). Co se týÄe našà dobrovolnické skupinky, jsme jako jedna rodina. PÅ™i jÃdle se spravedlivÄ› dÄ›lÃme a když má nÄ›kdo zažÃvacà obtÞe, hned mu každý nabÃzà své léky. BÄ›hem chladných nocà se vzájemnÄ› zahÅ™Ãváme na stÅ™eÅ¡e a kulturnà rozhled si obohacujeme půjÄovánÃm hodnotných knih.
A je na Äase ukonÄit tento report, protože v kuchyni už vonà veÄeÅ™e.
Za všechny do Čech, Moravy a Slezska zdravà Tenzin Barbora