Už je to uděláno, už je to hotovo!
Ano je to tak. Úsilà mnoha, mnoha lidà bylo dotaženo do zdárného konce. Å kola hrdÄ› stojà na kopci nad vesnicà a je krásná. ZávÄ›reÄný finish si vyžádal znaÄné nasazenà až do veÄernÃch hodin, proto váženà a milà Ätenáři pÅ™ijmÄ›te naÅ¡i omluvu, za zpoždÄ›né dodánà tohoto reportu.
TeÄ už ale zbytky Surya týmu relaxujà v pÅ™Ãjemném prostÅ™edà vesniÄky Vashist, nedaleko Manali a je Äas na rekapitulaci. V Kargyaku prozatÃm zůstává jeÅ¡tÄ› Markéta, spoleÄnÄ› s novým Äeským uÄitelem Martinem, který setrvá až do půlky ledna a koneÄnÄ› tibetský uÄitel Tenzin Jiga. V listopadu by dle plánu mÄ›li pÅ™ibýt jeÅ¡tÄ› dva novà tibetÅ¡tà uÄitelé a Äeská dobrovolnice Pyru, o které jste zajisté již v pÅ™edchozÃch reportech Äetli. Ale vezmÄ›me to popořádku. Po odjezdu vÄ›tÅ¡iny dobrovolnÃků i nepálských pracovnÃků vypadala celá situace pomÄ›rnÄ› smutnÄ›. PÅ™estože Å¡kola byla ze stavebnÃho hlediska již takÅ™ka dokonÄena, stále scházelo dodÄ›lat zhuba tak milion vÄ›cà (plus mÃnus sto tisÃc). To máte vÅ¡elijaké lakovánÃ, usazovánà oken a dveÅ™Ã, zasklÃvánÃ, výrobu stolů, dÅ™ezu na umývánà rukou, silikonovánÃ, stÄ›hovánà a úklid!!! (Mohl bych pokraÄovat dál, jako pán z filmu Na samotÄ› u lesa, ale asi staÄÃ.)
Na Å¡tÄ›stà jsme se opÄ›t o nÄ›co rozrostli. PÅ™iÅ¡la se na nás podÃvat a také pomoct maminka suryÃho pÅ™edsedy SaÅ¡a Tilingerová a spoleÄnÄ› s nà Aida (a spoleÄnÄ› s nima obÄ›ma tÅ™i notebooky pro dÄ›cka). Také dorazily dvÄ› sleÄny, Hanka a Martina, které mÄ›ly v úmyslu zůstat tak tÅ™i dny, ale protože se jim tu tolik lÃbilo (a taky protože jim snÄ›hová vánice odÅ™Ãzla na nÄ›kolik dnů cestu:-), tak zůstaly pÅ™es týden. Také dorazil Martin, nový uÄitel, kterému mÃsto tÅ™Ãdnà knihy byla pÅ™edána silikonovacà pistole, nutno dodat, že mu to s nà šlo pÄ›knÄ›. Nu, pak můžeme jeÅ¡tÄ› pÅ™iÄÃst pár nebohých náhodných turistů, kteřà se jen tak pÅ™iÅ¡li podÃvat a mÃsto kochánà obdrželi do ruky hadr na šůrovánà ozdobných rámů. Za vydatnou pomoc také musÃme podÄ›kovat naÅ¡im studentům (zejména tÄ›m starÅ¡Ãm), kteřà si tak bohužel pÅ™ÃliÅ¡ neužili zasloužených dvoutýdennÃch prázdnin.
OtvÃránà školy probÄ›hlo tak nÄ›jak na nÄ›kolikrát a ve vesnici doÅ¡lo k nÄ›kolika slavnostnÃm událostem. Nejprve jsme byli pozváni mÃstnÃmi ženami, které se nás rozhodly královsky pohostit a ukázat nám své kulinářské schopnosti. PohoÅ¡tÄ›nà to bylo velkolepé, nicménÄ› kombinace sladkého horkého mléka, mléÄného Äaje, slaného Äaje, Äangu, momos, tsampy a pikantnà zálivky se pro nÄ›které z nás stala pro pÅ™ÃÅ¡tÃch 24 hodin devastujÃcÃ;-).
Asi nejvÄ›tšà slavnostnà událostÃ, bylo otevÃránà školy za úÄasti mÃstnÃho ministra kdo và Äeho, pÅ™i kterém bylo proneseno mnoho projevů, jimž jsem z velké Äásti nerozumnÄ›l, jelikož byly v mÃstnÃm jazyce. KaždopádnÄ› sláva to byla veliká. V pondÄ›là po prázdninách byla Å¡kola už pÅ™ipravena k výuce a Martin si tak mohl koneÄnÄ› ukousnout z uÄitelského chlebÃÄku. DÄ›tem se v nové Å¡kole moc lÃbà a k mé radosti musÃm uvést, že toho po prázdninách ani moc nezapomnÄ›ly. A aby Å¡kola vypadala pořád krásnÄ›, tak jsme jà poÅ™Ãdili i zbrusunového Å¡kolnÃka, jak to u takové Å¡koly má být. Stal se jÃm mÃstnà chlapÃk Lobsang, který nám pÅ™i dokonÄovacÃch pracech hodnÄ› pomáhal a který je také na svoji novou práci jak se patřà hrdý. Budova Å¡koly je teda v dobrých rukou.
Co mÄ›lo být udÄ›láno, udÄ›láno bylo a Äas k odjezdu se pomalu nachýlil. NicménÄ› tam nahoÅ™e se Äerti ženili a v Kargyaku pÅ™ibylo tÅ™icet ÄÃsel snÄ›hu. NepÅ™Ãzeň poÄasà nám sice umožnila otestovat termo-izolaÄnà vlastnosti Å¡koly a nutno Å™Ãct, že zkouÅ¡ka dopadla dobÅ™e, zároveň vÅ¡ak nepÅ™estávajÃcà nadÃlka stále nového snÄ›hu zaÄala komplikovat naÅ¡e plány na odchod z Kargyaku. Odchod byl plánován smÄ›rem do Darchy pÅ™es sedlo Shingo La, ležÃcà ve výšce 5090m. S pÅ™ibývajÃcÃm snÄ›hem vÅ¡ak ubývaly nadÄ›je na bezpeÄný pÅ™echod sedla. Jen pro pÅ™edstavu, 30 ÄÃsel snÄ›hu v Kargyaku znamenalo zhruba 2m snÄ›hu na Shingo Le. Ani cesta opaÄným smÄ›rem na Padum, Kargil a Leh se nezdála zcela bezpeÄná, navÃc by byla ponÄ›kud zdlouhavá. A tak se z nás na pár dnà stali zajatci HimalájÃ. Bude možné odejÃt za den Äi za dva, nebo snad za mÄ›sÃc? NÄ›kolik skupin turistů, kteřà procházeli Kargyakem, se pokusilo o pÅ™echod Shingo La, vÅ¡echny neúspěšnÄ›. Nezbývalo než Äekat, až se poÄasà umoudÅ™Ã. Heslem doby Äekánà se stal pÅ™Ãpitek „Na průchodnost“. SamozÅ™ejmÄ› byla Å™eÄ o průchodnosti sedla Shingo La, nicménÄ› heslo v nás vÅ¡ech evokovalo i průchodnost jiného druhu, z oblasti zažÃvánÃ.
Nakonec byl pÅ™ece jen stanoven den odchodu z Kargyaku. VesniÄané i koňáci se shodovali, že pÅ™echod sice nebude úplnÄ› bezproblémový, ale bude možný. A tak jsme jednoho koneÄnÄ› zase sluneÄného rána vyrazili – desetiÄlenná skupinka lidà a jedenáct konÃ. Tedy pÅ™esnÄ›ji, mÄ›li jsme v úmyslu vyrazit ráno, ale znáte to, poslenà zmatky kolem balenÃ, poslednà louÄenÃ… KoneÄnÄ› byl vÅ¡echen náklad naložen na konÄ› a mohli jsme vyrazit. Po pár krocÃch na nás ale na konci vesnice Äekalo pÅ™ekvapenÃ. VesniÄané pro nás pÅ™ipravili rozluÄkový piknik se vÅ¡Ãm vÅ¡udy (rozumÄ›jte kobereÄky na posezenà a mÃstnà pochutiny, mezi nimiž samozÅ™ejmÄ› nemohl chybÄ›t Äaj s mlékem a Äang). Bylo to opravdu moc milé pÅ™ekvapenÃ.
Po dalÅ¡Ãm louÄenà jsme nakonec už opravdu v poledne vyrazili na cestu. PoÄasà nám přálo a nás Äekal jednoduššà úsek cesty, nÄ›jakých 6 hodin pochodu do Lakongu. Cesta probÄ›hla bez problémů, na noc se ale nikdo z nás moc netěšil. PÅ™eci jen, spát venku v desetistupňovém mrazu nenà pÅ™edstava pÅ™ÃjemnÄ› strávené noci ani jednoho z nás. Jiná možnost ale stejnÄ› nebyla a tak jsme vypili Äaj, snÄ›dli veÄeÅ™i, kterou nám uvaÅ™ili naÅ¡i zlatà koňáci a rychle zalehli do spacáků. NásledujÃcà den mÄ›l následovat pÅ™echod sedla Shingo La a proto jsme potÅ™ebovali být řádnÄ› odpoÄatÃ.
PrÃÅ¡tà den, druhý den pochodu, zaÄal velmi brzy, vstávali jsme již ve 4 hodiny ráno. Po vyÅ™eÅ¡enà menÅ¡Ãho problémku, kdy se koňákům rozutekli konÄ› (btw: žádná novinka, dÄ›je se to pomÄ›rnÄ› Äasto, naÅ¡tÄ›stà se ale konÄ› nevrátili až do Kargyaku a pÅ™ivedli je asi za hodinku) a po dalšà hodince snÃdánà a balenà jsme mohli vyrazit. VÅ¡ichni jsme vÄ›dÄ›li, že pochod ve snÄ›hu bude nároÄný a… opravdu byl. Honza pÅ™edpovÄ›dÄ›l, že by nám stoupánà do sedla mÄ›lo zabrat zhruba 6 hodin, což se podaÅ™ilo splnit, vÅ¡ichni Älenové našà malé „karavany“ byli v poledne nahoÅ™e. NevÃm jak pro ostatnÃ, ale pro mÄ› bylo stoupánà takovým malým osobnÃm bojem. PÅ™i každém kroku ÄlovÄ›ku na snÄ›hu ujede noha nebo se zabořà do dvoumetrové závÄ›je, stoupánà má nÄ›kdy sklon skoro Å¡edesát stupňů, Å¡Ãlený rannà mráz se mÄ›nà v nesnesitelný polednà žár a kyslÃku je nedostatek. A to celé trvá 6 hodin Nakonec jsme to ale zvládli jak my, tak i konÃci s nákladem, i když nastalo nÄ›kolik situacÃ, kdy to vypadalo, že už to dál prostÄ› nepůjde. NicménÄ›, konÃci i koňáci odvedli „very good job“ a v poledne jsme tedy vÅ¡ichni stanuli na Shingo Le. Po krátké pauze, kdy jsme doplnili troÅ¡ku energie Aidovo loveÄákem a uvázali khataky, jsme se vydali opÄ›t na cestu. OvÅ¡em ti z nás, kterým se na vrcholku ulevilo s tÃm, že to nejhoršà majà už za sebou, si oddychli troÅ¡ku pÅ™edÄasnÄ›. Sestup byl dlouhý, delÅ¡Ã, než jsme pÅ™edpokládali.
Po sestupu do výšky bez snÄ›hové pokrývky konÃci nabrali na tempu, zato nám už sÃly znaÄnÄ› ubývaly. KonÄ› byli o dost rychlejšà a proto jsme se s koňáky domluvili, že půjdou napÅ™ed a setkáme se v Darche. Na Shingo Le jsme si opravdu jeÅ¡tÄ› mysleli, že do Darchy stihneme v pohodÄ› dorazit. S pÅ™ibývajÃcÃmi hodinami a ubývajÃcÃmi silami nám vÅ¡ak bylo stále jasnÄ›jÅ¡Ã, že do Darchy to asi nedáme. PÅ™iblÞila se Å¡está hodina, slunce se pomalu ale jistÄ› chystalo schovat za vrcholky hor, které nás obklopovaly a Darcha byla stále asi 4 hodiny cesty. DvÄ› menšà skupinky turistů, které pÅ™echázely Shingo La s námi (a které neposlaly své konÄ› napÅ™ed), se rozhodli zakempovat, my jsme vÅ¡ak v cestÄ› museli pokraÄovat. S pÅ™icházejÃcÃm soumrakem a tmou na nás vÅ¡echny padlo naprosté vyÄerpánÃ. NaÅ¡e myÅ¡lenky se upÃraly k poslenà nadÄ›ji, že si koňáci vÅ¡imnou, že nikdo z našà skupinky nenà v dohledu za nimi a zakempujà v Zanskar Sumdo – 2 hodiny cesty pÅ™ed Darchou. Co když tam ale nebudou? KonÄ› nesli veÅ¡keré vybavenà nutné ke kempovánÃ, bez nÄ›hož jsme v noci zůstat prostÄ› nemohli.
K Zanskar Sumdo jsme se pÅ™iblÞili již za naprosté tmy. NaÅ¡e skupinka se bÄ›hem cesty rozdÄ›lila a tak jsme ani nemÄ›li tuÅ¡enÃ, jestli jsme vÅ¡ichni. Bylo nutné absolvovat velice strmé klesánà k Å™ece a najÃt most pÅ™es Å™eku. V noci ne úplnÄ› snadný úkol, ale podaÅ™ilo se, hlavnÄ› i dÃky tomu, že nÄ›kteřà již tuto cestu absolvovali. NejkrásnÄ›jÅ¡Ãm okamžikem pro vÅ¡echny byl asi ten, kdy naÅ¡i nejistotu ohlednÄ› správnÄ› zvolené cesty rozptýlilo blikajÃcà svÄ›týlko Äelovky z protilehlého bÅ™ehu hluboko pod námi. Znamenalo totiž nejen že směřujeme správnÄ› k mostu, ale taky že nás naÅ¡i koňáci Äekajà v Zanskar Sumdo. NeumÃte si pÅ™edstavit tu úlevu… Jak jsme se pozdÄ›ji dozvÄ›dÄ›li, zachránila nás SaÅ¡a, Honzova mamka, která jela na koni spolu s koňáky a když nás za soumraku nikde na obzoru nevidÄ›la, zavelela STOP. Viva „panà Opatrná“.
Dobrodružstvà konÄÃ, dalšà den se potÅ™ebujeme dostat k jeepům. Nebylo úplnÄ› jasné, jestli nás Äekajà v Palamu nebo v Darche, ale to už byl detail. Nakonec jsme je potkali na půli cesty z Palama do Darchy.
A tak skonÄil náš dobrodružný trek z Kargyaku do Darchy. Bude na co vzpomÃnat. Jeepy nás pak dovezli až do Vashishatu, malé vesniÄky 4 km od Manali, kde se dáváme dohromady úžasnými koupelemi v mÃstnÃch horkých sirných pramenech a v neposlednà řadÄ› také nutellovo-banánovými palaÄinkami a jinými pochutinami.
LáÄa, Hanka – Vashisht – Manali – HP – Indie