Výlet 2
Ráno mi bylo opravdu blbÄ›, tak jsem myslel, že nikam nepůjdu. MÃstnà jogurty a vůbec mléÄné výrobky asi nemůžu. Kolem deváté si ale Å™Ãkám, že kraÅ¥ouÄká procházka neuÅ¡kodÃ, tak jsem se oblékl a vyrazil až kolem 10 jen s tabulkou Äokolády a dvÄ›ma vaÅ™enými vajÃÄky podél Å™eky, která teÄe za Å¡kolou.
Ze zaÄátku se mi Å¡lo dost těžce, spÃÅ¡ bych to nazval belhánÃm se, ale tak po půl hodinÄ› jsem se tak zabral do obdivovánà krás mÃstnÃho kaňonu, že jsem zapomnÄ›l, že se mi udÄ›lalo mnohem lÃp. A tak jsem fotil úžasné scenérie, kterých Å™ÃÄka poskytovala opravdu nespoÄet, jelikož byla ÄásteÄnÄ› zamrzlá, a tak to opravdu mÃsty pÅ™ipomÃnalo pohádkovou krajinu. Původnà plán byl jÃt asi do 1 hodiny proti proudu Å™eky a pak to obrátit a jÃt po proudu ke Å¡kole. Asi po hodinÄ› chůze jsem objevil krásnou malou jeskyni i s krápnÃkovou výzdobou, tedy jen ledovou, ale i tak to bylo fascinujÃcÃ. Po cestÄ› do jeskynÄ›, jsem si dal malou "rozcviÄku", protože jeskynÄ› byla v dost prudkém svahu a mÄ› na nÄ›m zaÄaly podjÞdÄ›t boty a tak jsem asi půl minuty praktikoval sprint na mÃstÄ›, ale podaÅ™ilo se mi vyhrabat na rovnou ploÅ¡ku, kde jsem pak asi pÄ›t minut chytal dech.
Cesta z jeskynÄ› dolů byla ovÅ¡em úplnÄ› o nÄ›Äem jiném: Takové lyžovánà na botech v kamenné suti, to je zábava. PozdÄ›ji jsem si toho užil mnohem vÃc. Zhruba dalšà hodiny jsem Å¡el proti proudu, ale už ve mnÄ› hryzala myÅ¡lenka vylézt na nÄ›jaký okolnà kopec. ZatÃm jsem jen fotil kopce a kopce a pak taky velké krápnÃky a jakéhosi podivného živoÄicha, co mÄ›l dvÄ› hlavy, no možná to byli dva, ale byli tak propletenÃ, že to neÅ¡lo rozeznat. Budu muset jeÅ¡tÄ› udÄ›lat podrobnou analýzu fotek a uvidÃme - tÅ™eba jsem naÅ¡el nový druh, niÄemu bych se tady nedivil. Asi o půl druhé jsem dorazil k soutÄ›sce (4600m), kde jsem se rozhodl, že nebudu už dál pokraÄovat podél Å™eky, a vyrazÃm na protÄ›jšà kopec. Tak jsem se belhal do kopce a až jsem dorazil na horizont, jak je tu dobrým zvykem, tak jsem uvidÄ›l dalšà dva a to kterýmkoliv smÄ›rem. Rozhodnutà bylo jasné, půl tÅ™etÃ, je Äas vyrazit smÄ›rem zpÄ›t. Tak jsem zdolal dalšà dva horizonty a musÃm nechat, že i když to byly velmi strmé kopce a kamenà neustále podkluzovalo, tak se mi Å¡lo mnohem lépe než pÅ™edchozà výlety. Dokonce i nadmoÅ™ská výška byla stejná, asi kolem 4900 m. Trénink se asi vyplácà a tÄ›lo si zvyká. No zpátky k nekoneÄným horizontům, nakonec nebyly dva ale snad deset, pÅ™esto jsem vyÅ¡el nahoru a stanul na mezivrcholu s pÅ™ekrásným výhledem. Ten se opravdu velmi těžko popisuje - prostÄ› fascinujÃcÃ. Pravda je, že nade mnou se tyÄila hora jeÅ¡tÄ› jednou tak vÄ›tÅ¡Ã, ale vůbec mnÄ› to nevadilo, i tenhle pohled stál za to. Tu vyššà snad nÄ›kdy pÅ™ÃÅ¡tÄ›.
Ták a teÄ hurá dolů, no tedy spÃÅ¡ dolů traversem, aÅ¥ slezu s vrchu ke Å¡kole. Od této chvÃle jsem si nepÅ™ipadal jako ÄlovÄ›k, ale spÃÅ¡ jako kamzÃk, jelikož každou chvÃli kameny pod nohama ujÞdÄ›ly a já skákal opravdu jak kamzÃk. Asi po sedmém pÅ™ekonaném horizontu jsem stejnÄ› zjistil, že se nemůžu držet tak vysoko, jelikož dál jsou strmé skály, tak teÄ nastal Äas pro již zmÃnÄ›né lyžovánà v botech v kamenné suti. Parááááda... jen boty: no asi budu spravovat, až dorazÃm domů, jeÅ¡tÄ›, že mám staré pohorky. Pomalu zaÄÃnám vidÄ›t dÄ›dinu, ale sjÞdÄ›nà mÄ› tak vysÃlilo, že moje potácenà pÅ™ipomÃná spÃÅ¡ půlnoÄnà návrat z hospody než z horolezeckého výkonu. No, ten kousek už musÃm nÄ›jak dojÃt, pravda, spÃÅ¡ sÃlou vůle než v nohou, ale i tak jsem dorazil z vrchu ke Å¡kole. U Å¡koly už Äekal Å¡kolnÃk Lopsang (kontrola jestli jsem v pořádku). Jediné co na tom vidÃm jako chybu je, že mÄ› nikdo neÄeká s veÄeÅ™Ã.