Martinova dobrodružstvà - Plavat v lavinÄ›? “No problem!â€
Martinova cesta z Kargyaku do Lehu
Poté, co jsem dorazil po týdennà cestÄ› z Kargyaku do Padumu a vyÅ™Ãdil s Pepou (mým nástupcem) vÅ¡echny potÅ™ebné vÄ›ci jako jsou nákupy apod. a taky výmÄ›nu vÅ¡ech potÅ™ebných informacÃ, jsme v devátý den mé cesty z Kargyaku oba opÄ›t vyrazili na cesty. Každý ovÅ¡em jiným smÄ›rem - já smÄ›r Leh a Pepa smÄ›r Kargyak. Pepa Å¡el v doprovodu dvou nejzkuÅ¡enÄ›jÅ¡Ãch s vesnice, s Dorgem a Lopim, a já jsme cestoval s Nimou a Norbooem. Pro zmÄ›nu opÄ›t sněžilo, a tak z cesty do Stongde si pamatuji akorát bÃlo a také to, že jsem se pořád nÄ›kam propadal. OvÅ¡em tentokrát ne do vody, ale do hlubokého snÄ›hu, protože cesta vedla po silnici a ne po Å™ece. PodobnÄ› tomu bylo i následujÃcà dva a půl dne, kdy jsme se jen prokousávali a donekoneÄna dÄ›lali novou stopu v ÄerstvÄ› napadaném snÄ›hu. Jen desátý den jsem nÄ›jak chytl tempo, že mÄ› kluci, kteřà do Zangly vyÅ¡li asi 30 min. po mnÄ›, dostihli až ve 4 odpoledne. Tyhle desetihodinové pochody v závÄ›jÃch, i když se pod nimi údajnÄ› skrývala schůdná silnice, byly vážnÄ› vysilujÃcÃ.
Dvanáctý den nÄ›kdy po poledni jsme koneÄnÄ› dorazili k proslulému Chadaru. Do této doby jsme potkali pouze jednoho jediného turistu a to tÄ›snÄ› za Chadarem. Cesta po ledu byla troÅ¡ku pÅ™ÃjemnÄ›jšà zmÄ›nou, i když zas tak výrazný ten rozdÃl nebyl. Å lo se totiž opÄ›t po snÄ›hu, led pod námi jsme mohli akorát tuÅ¡it, ale tentokrát to bylo alespoň relativnÄ› po rovince. Prvnà půl den na Å™ece probÄ›hl bez komplikacÃ, tedy až na koupel jedné mé nohy pod nezbednou krou a pokud také pominu neustálé sněženÃ, a tak jsme si po úspěšném dni naÅ¡li útulnou jeskyni na pÅ™espánÃ.
TÅ™ináctý den zaÄal opÄ›t zjiÅ¡tÄ›nÃm, že sněženà je tu s námi, a tak kluci rozdÄ›lali oheň a uvaÅ™ili Äaj a mÃstnà polévku a v 8 jsme vyrazili na led. Tento den probÃhal ovÅ¡em mnohem v dramatiÄtÄ›jÅ¡Ãm duchu než ten pÅ™edchozÃ. ZaÄalo to takovou drobnostà - pÅ™evalila se pÅ™es nás lavina, ale naÅ¡tÄ›stà jen jejà konec, který dopadl na Å™eku. Po snÄ›hové sprÅ¡e jsme vypadali jako sněžnà muži a jen jsme tiÅ¡e doufali, že led neÄekaný nápor snÄ›hu vydržÃ. Ale jak jsem zmÃnil, to byl opravdu jen zaÄátek. Asi po dvou hodinách cesty bylo jasné, že voda výraznÄ› stoupá a že nás tedy Äekajà problémy s brodÄ›nÃm. Kritický úsek jsme tedy celkem bez úhony pÅ™ebrodili, ale tam nás Äekalo dalšà nemilé pÅ™ekvapenà v podobÄ› rozlomeného ledu a úseku, který se nedal jakkoli pÅ™ebrodit, a tak nastala horolezecká půlhodinka. Takový výstup lavinovým svahem po ÄerstvÄ› napadaném snÄ›hu a pak traverz po klouzajÃcà skále, kde sebemenšà uklouznutà znamená pád 20 m dolů do ledové a 3 m hluboké Å™eky, je opravdu jen pro fajnÅ¡mekry. Ale nÄ›jak jsme to pÅ™ekonali. Hned na to na nás ovÅ¡em Äekal dalšà bonbónek. PÅ™ed námi byl propadlý led, který zatopila voda, bez možnosti ho jakkoli obejÃt. Takže boty dolů a hurá. SchválnÄ› - jak dlouho myslÃte, že se dá vydržet jÃt naboso v téměř zamrzajÃcà vodÄ› po ponoÅ™eném ledÄ›? No, mnÄ› se to podaÅ™ilo vydržet jen asi 3 minuty a bylo to vÃc jak dost. Když jsem vylezl na bÅ™eh do snÄ›hu a podÃval jsem se na své nohy - kontrola jestli je jeÅ¡tÄ› mám - tak jsem se zhrozil. Jelikož jsem nemÄ›l po ruce ponožky, které bych mohl namoÄit, musel jsem jÃt vodou naboso a na povrchu zamrzajÃcà voda mi rozbodala nohy tak, že byly celé od krve. Alespoň mám dalšà bolÃstku na cestu, aÅ¥ se mám ÄÃm zaobÃrat. Takovéto brodÄ›nà pak následovalo jeÅ¡tÄ› jednou, ale pro jistotu v docela silném proudu vody, takže jsem myslel, že každou chvÃli nedobrovolnÄ› poplavu. NaÅ¡tÄ›stà nám ten den již aspoň trochu přálo poÄasÃ, slunÃÄko zaÄalo troÅ¡ku vykukovat, a tak byla chůze po ledovém, 20 cm Å¡irokém chodnÃku pÅ™imrzlém ke skále, alespoň o nÄ›co veselejÅ¡Ã. Jelikož v Lehu bylo evidentnÄ› lepšà poÄasà než na stranÄ› Padumu, potkávali jsme již skupinky lidà a cesta už nebyla tak opuÅ¡tÄ›ná. To ale také pÅ™ineslo problém s nalezenÃm volné jeskynÄ› na pÅ™espánÃ. Nakonec se poÅ¡tÄ›stilo a okolo Å¡esté, po útÄ›ku pÅ™ed nÄ›kolika lavinami, jsme naÅ¡li útulnou jeskyňku. Kluci uvaÅ™ili nudlové polévky a Å¡lo se rychle spát.
ÄŒtrnácté ráno na cestÄ› se od ostatnÃch opÄ›t moc neliÅ¡ilo. Ano, hádáte správnÄ› - opÄ›t sněžilo. Tak už stereotypnÄ› jsme vÅ¡e pobalili a po Äaji se vydali na cestu. Již nás Äekalo jen pár hodin cesty, a tak i tempo bylo volnÄ›jÅ¡Ã. VÅ¡echny “brody†jsme tentokrát zvládli bez zouvánà bot, a tak jsem je Å„ proklÃnal rozbitý zádový systém na svém batohu, dÃky kterému jsem mÄ›l už nÄ›kolikátý den záda v jednom ohni. V momentÄ›, kdy se vedle nás objevila na bÅ™ehu silnice, jsem cÃtil opravdu neskuteÄné uvolnÄ›nà a radost z toho, že jsem pochod pÅ™ežil. NavÃc jsme mÄ›li Å¡tÄ›stà a natrefili jsme ihned na volný taxÃk a mohli tedy okamžitÄ› vyrazit do Lehu. I když to mÃstnà řidiÄ s Jeepem zrovna neÅ¡etÅ™il a silnice byla taky hodnÄ› divoká, tak jsem to po pÅ™edchozÃch zážitcÃch vůbec nevnÃmal a těšil jsem se na postel, Äaj a jÃdlo.