O Kargyaku - od naÅ¡eho tibetského uÄitele
Vesnice Kargyak, která se nacházà v nejjižnÄ›jšà Äásti oblasti Zanskar, je skryta pÅ™ed modernà civilizacà v nejvýchodnÄ›jšà odlehlé Äásti Himálaje. Z jihozápadu je obklopena pohoÅ™Ãm Velkého Himálaje, ze severovýchodu pak pásmem pohořà Zanskar. VesniÄka je coby kamenem dohodil od Å™eky Kargyak Chu, ktrerá vytéká pÅ™Ãmo z ledovce v oblasti horského sedla Shingola.
V létÄ› je vesnice ozdobena divokými kvÄ›tinami, bylinkami a zasněženými vrcholky hor, které jsou domovem divokých zvÃÅ™at Äasto se potulujÃcÃch i v okolà vesnice. Každý nový pÅ™Ãchozà by nynÃ, na jaÅ™e, vidÄ›l vesnici obklopenou zelenými polÃÄky rozesetými po obou stranách Å™eky. Kargyak je malá vesnice s 19 domky postavenými blÃzko u sebe tak, že na úpatà kamenné a nehostinné hory vytvářejà jakýsi bÄ›lostný pahorek. Každý dům je ÄásteÄnÄ› propojen se sousednÃmi, takže vznikajà úzké spojovacà chodbiÄky, které vás dovedou úplnÄ› kamkoli. Silný zápach suÅ¡ÃcÃho se a spalovaného dungu (jaÄÃho trusu) z tÄ›chto chodbiÄek nikdy nevyprchá, pÅ™esto se pÅ™i procházenà nelze ubránit obdivu nad tÃmto prostým způsobem života a neutuchajÃcà energià mÃstnÃch.
TakÅ™ka vÅ¡ichni vesniÄané se zapojujà do farmaÅ™enà a Äinnostà s tÃm spojených. NejÄastÄ›jÅ¡Ãmi plodinami jsou jeÄmen a hrách a v malém množstvà také zelenina. V sezónÄ› je každý kousek dobytka vyhánÄ›n na pastviny vysoko v horách, kde ho dÃvky z vesnice, které v tomto obdobà žijà nomádským životem, ženou sem a tam po nekoneÄných stezkách až do opadánà poslednÃho podzimnÃho lÃsteÄku. A právÄ› tam, na otevÅ™ených, divokých pastvinách vysoko v horách můžete tyto dÃvky vidÄ›t tanÄit a zpÃvat, zkouÅ¡ejÃc se tak osvobodit od svých každodennÃch povinnostÃ, které jsou jim neustále pÅ™ipomÃnány divokou pÅ™Ãrodou vÅ¡ude okolo nich.
V zimÄ› je vÅ¡echno ve vesnici i jejÃm okolà pokryto silnou vrstvou snÄ›hu. Led na zamrzlých Å™ekách je tak silný, že je možné je v tomto obdobà použÃvat jako “silnice†k pÅ™epravovánà nejrůznÄ›jÅ¡Ãch těžkých nákladů mezi vesnicemi. PÅ™estože v zimÄ› teplota na teplomÄ›ru vytrvale klesá a mezi okolnÃm svÄ›tem a vesnicà stojà neprostupná hradba snÄ›hu, kouzlo tohoto mÃsta nijak neslábne, pouze se ukazuje ve zcela novém svÄ›tle. Dá se Å™Ãci, že zimnà obdobà je pro celou vesnici obdobÃm radosti, protože se celá rodina setkává pod jednou stÅ™echou. Po ruÅ¡ném létÄ›, kdy byl každý Älen rodiny plnÄ› zamÄ›stnán svými povinnostmi, si vÅ¡ichni užÃvajà a ctà tyto spoleÄnÄ› strávené zimnà mÄ›sÃce. ZaÄátek zimy ohlásà vanoucà mrazivý vÃtr ze severu, který pÅ™imÄ›je každé srdce zatoužit po teplém domovÄ›. Dobytek je pÅ™iveden z hor zpÄ›t do vesnice a jaci i zomo jsou na celou zimu ustájeni v boudách tÄ›snÄ› pÅ™ilehlých k domu rodiny. Malé dÄ›ti se zabavujà spoleÄnými oslavami nazývanými “Pithiâ€, stařà také pořádajà setkánÃ, i když jejich oslavy probÃhajà v jiném duchu než ty dÄ›tské. Chang a Arak, Sha a Tsampa (mÃstnà nápoje) jsou to, co si užÃvajà ze vÅ¡eho nejvÃc.
Mladé dÃvky majà v zimÄ› plné ruce práce, aby se prosadily na mÃstnà scénÄ› tradiÄnÃch tanců. Pak ale, bÄ›hem prvnÃho mÄ›sÃce v tibetském kalendáři, se vÅ¡ichni na celý mÄ›sÃc ponořà do náboženstvÃ. Na stÅ™echu každého domu a také na vrcholky nÄ›kterých hor jsou pověšeny pestÅ™e barevné vlajeÄky v nadÄ›ji, že vÄ›trný kůň zaplašà každý problém v nadcházejÃcÃm roce, a oblaka voňavého dýmu z kouÅ™ÃcÃho jalovce zaplnà vzduch jako velebenà božstev a ochránců. MniÅ¡i z nejbližšà gompy bÄ›hem patnácti dnů vykonajà nezbytné rituály a požehnajà tak každé vesnici. Celé údolà je tak naplnÄ›no hlasy mladých i starých recitujÃcÃch mantry. Údolà je vždy naplnÄ›no klidem, ale v tomto mÄ›sÃci je harmonie takÅ™ka hmatatelná. Lidé zde totiž zaÄÃnajà každý nový rok vÄ›rni filozofii lásky, soucitu a jednoduchosti. V tomto duchu také pÅ™ivÃtajà jaro a celý pÅ™ÃbÄ›h se odvÃjà znovu od poÄátku, tak jako už mnohokrát pÅ™edtÃm.
Tops