Rok v Kargyaku
Tak tu sedÃm, zachumlaná v dece a pozoruji tu snÄ›hovou nadÃlku skrz okno. A vlastnÄ› nechápu. Znamená snad zanskarské jaro prázdný pojem pro doplnÄ›nà slovnÃku na neexistujÃcà stránce? Nebo jest doslovný pÅ™eklad zanskarského jara do ÄeÅ¡tiny potÄ›mkinova vesnice? ProstÄ› tomu nerozumÃm a zaÄÃnám si být jistá, že se nÄ›kde stala chyba. TÅ™eba se posouváme opaÄnÄ› v Äase a suneme se zase do zimy? Tak to hezky, pÄ›knÄ› odmÃtám, ponÄ›vadž pÅ™esnÄ› za týden odtud mizÃm a žádná zima mÄ› zastavovat nebude!
A zrovna v jednom takovém mezidobÃ, kdy zem výjimeÄnÄ› nebyla pokryta snÄ›hem, jsem si uvÄ›domila, že mi je tento pohled na takovouto nezimnà krajinu nÄ›jak podivnÄ› a zvláštnÄ› známý. A pak mi doÅ¡lo, že okolà v nezimnÃm hábitu je mi známo proto, že už tu straÅ¡Ãm skoro rok. V této souvislosti jsem si také uvÄ›domila, že vÅ¡echny ty exotické, blátÄ›né a vycÃdÄ›né domácnosti z jiného stoletÃ, mÃstnà bezzubé babiÄky ozdobené barevnými kameny a hlavnÄ› jejich dÅ™Ãve tak nepochopitelné a spÃÅ¡e úsmÄ›vné zvyky, mi teÄ pÅ™ijdou naprosto normálnÃ, ba dokonce vÅ¡ednÃ. No, nejvyššà Äas zvednout cepÃn a vyrazit. I když se pod vlivem tohoto posunu od exotického vnÃmánà k totálnÄ› běžnému krapÃtko obávám toho pohledu do civilizaÄnÃho zrcadla...tuÅ¡Ãm Å¡ok.
UrÄitÄ› si dovolÃm trochu toho hodnocenÃ. Studenti teÄ zapisovali (možná i opisovali) celotýdennà testy, které bych pÅ™irovnala v naÅ¡em systému k ÄtvrtletnÃm pÃsemkám. SkuteÄnÄ› se neubránÃm dojmu, že ty dÄ›ti udÄ›laly dÃky naÅ¡im schopným a Å¡ikovným uÄitelům a také dÃky jejich neskuteÄné chuti se vzdÄ›lávat obrovský posun smÄ›rem k vzdÄ›lanosti. Z negramotných, nevycválaných pacholků se stávajà ohleduplnà studenti pÅ™ipomÃnajÃcà houby nasávajÃcà výuku každým pórem. A že Å¡kolu navÅ¡tÄ›vujà s chutÃ, o tom svÄ›dÄà také jejich neustálý a neodnauÄitelný brzký pÅ™Ãchod do Å¡koly. Když se ohlédnu pár mÄ›sÃců zpÄ›t, zamyslÃm se a vÅ¡echno si srovnám, tak myslÃm, že za celou našà sborovnu, se můžu s klidným svÄ›domÃm nechat zahřát u srdce.
A Å¡kola je pořád i po nekrutÄ›jšà zimÄ› nejkrásnÄ›jšà budovou v celém Zanskaru. TeÄ dostala i nový nátÄ›r oken zvenku, a tak se pyÅ¡nà novotou i na dálku. Pepa se dneska rozhodl zdokonalit v pozici za plotnou a plnà klasické, mÃstnÃ, moukové placky bramborami, cibulà a Äesnekem. NeskuteÄná pochoutka. Pozoruji, že posuny tu dÄ›lá každý!
NeodpustÃm si vsuvku ohlednÄ› zanskarského ptactva. ZavÃtali sem k nám do údolà malÃ, oranžovà ptáÄci Nakpo. Svým rozverným Å¡tÄ›betánÃm mÄ› alespoň trochu házejà do jara. A jeden takový nezbedný Nakpo se jednoho rána vyskytl v našà koupelnÄ›. V zoufalé snaze prchnout z této nedobrovolné klece neustále narážel do oken. Pohled vskutku žalostný. Rozhodla jsem se, že mu nejdÅ™Ãve domluvÃm a pak se ho pokusÃm lapit. PÅ™ekvapil mÄ›, kterak moudÅ™e naslouchal mému výkladu, kde jsem mu názornÄ› vysvÄ›tlila, že ho jemnÄ› uchopÃm a následnÄ› donesu k východu a pak se zamávánÃm vypustÃm. A skuteÄnÄ› jak Å™ekli, tak udÄ›lali. PtáÄek rozumnÄ› pokýval hlaviÄkou jako kývajÃcà tuÄňák, s klidným výrazem se nechal chytit do hrsti. A já ho tak bez trapného a ponižujÃcÃho nahánÄ›nà lehce pÅ™enesla k východu, kde jsem ho šťastnÄ› vyhodila ze dveÅ™Ã. Naposledy mi zamával kÅ™idélky a já mu v úžasu zamávala taky. A z toho mi jednoduÅ¡e vyplývá, že kdokoliv, byÅ¥ nakrátko, navÅ¡tÃvà tuto Å¡kolnà budovu, rozhopádnÄ› neodejde o rozum kratÅ¡Ã.
A tak jako se o chvilku rozlouÄÃm s horami a touto vesnicÃ, louÄÃm se i s vámi na tÄ›chto stránkách. TěšÃm se naÄtenou, vidÄ›nou a slyÅ¡enou v jiném svÄ›tÄ›. Suryi pÅ™eju hodnÄ› sÃly a energie pokraÄovat šťastnÄ› dál a vůbec hodnÄ› zdaru!
PÅ™ÃÅ¡tÄ› zase povyprávà Pepa.
Mejte se vyyyyyyyyyborne a zatjaaaaaaal
Pyruuuuuuuuuuuu