Zatím ten nejintenzivnější týden! Snad jen tak bych mohl definovat posledních deset dní.

Před dvěma týdny přijeli Ondřej, Martin, Martina a Ludík a přivezli s sebou spoustu čerstvé energie a entusiasmu, který se při opravách školy bude jistě hodit. Kdybyste vstoupili do školy v průběhu vyučování, jistě byste nepocítili žádnou změnu, viděli byste třídy plné dětí nadšených z vyučování. Ale jen krátce po skončení výuky se třídy mění ve staveniště. Každý drží lopatu, štětku nebo šroubovák a dělá vše pro to, aby škola vypadala lépe a děti měly větší pohodlí při hodinách. Díky podpoře Fondu T-mobile také instalujeme větrnou elektrárnu s výkonem až 200W, která nám umožní svítit ve škole i za chladných a krátkých dnů v průběhu zimy. Dalším úspěchem je nové hřiště. Po třech dnech nošení trávy z břehů řeky před školu ženy dokončily opravdu nádherný trávník. Na připomenutí výročí dokončení školy se uspořádala oslava u Dorgeho. Dlouho do noci jsme všichni společně jedli výborná zeleninová jídla, tančili a zpívali. V tak příjemné atmosféře den uběhl tak, že jsem si ani nestačili všimnout. Z doxy, tábora kočovníků, kde se jaci a ovce nechávají přes léto, aby se napásli, se k nám donesly zprávy o několika napadeních ovcí a malých jaků od vlků a levharta sněžného. Překvapilo mě, že sněžný levhart se prý často vyskytuje blízko tábora, aniž by se bál lidí, přesněji řečeno žen, protože o tábor se starají výhradně ženy. Příští týden bude zkouškový. Jde o pololetní hodnocení, které nám umožní posoudit pokrok, který děti udělaly v jednotlivých předmětech, pevně věříme, že všechny uspějí na výbornou. Protože zatím doxu navštívit, spokojím se se čtením knihy „Sněžný levhart“ od Petera Matthiessena a jen doufám, že levharta spatřím na vlastí oči dříve, než odsud odjedu. Tiago

Zpět k článkům.