Cesta z Lehu do Kargyaku za méně než 80 dní :)

část 1. Leh-Padum 13.1.2010 Vyrážíme brzy zrána. V jeepu se poprvé setkáváme se svými čadarskými nosičo-průvodci Lobzangem a Jampellem z Icharu, Tashim Dawou z Pipchi (o němž jsme se cestou dozvěděli, že je ladackou pop-star) a azhang-le Tundupem (neboli strýčkem Tundupem) ze Sani. Jeep nás má odvézt asi 2-3 hodiny za Leh. Sedíme vepředu a zamraženě koukáme z otevřených okýnek (otevřená musí být, jinak by nám zamrzl výhled...). Cestou sledujeme míru zamrzlosti Indu i Zanskaru. Máme takový nezkušeně neblahý pocit, že jsou zamrzlé spíš sporadicky, a tak napětí vzrůstá. Z mrazivé letargie nás vytrhnou teprve plechové domečky stavitelů silnice do Padumu. V jednom z nich po chvilce rozmrzáme díky usrkávání čínských nudlí (to je trochu střet, ale zde jsme jim opravdu vděčni). Odtud ještě pár kilometrů po pansku a pak už hurá na led. První ledové kroky jsou uklidňující, stejně jako testovací tyčka azhang-le Tundupa. Ta slouží k naťukávání a následnému náslechu dutosti ledu. Dutost podobná zvuku bubínku je už dost na pomezí. Azhang-le na bubínek celkem záhy doplácí (ale zkušeně bez otálení tahá nohu z vody ven), a tak se máme raději víc na pozoru. Snažíme se rozpoznávat desítky druhů praskání ledu a obdivujeme nesčetné množství ledových námraz: průhledno, vločkovo, krystalovo, bílo, modro, střapato, s bublinkami či bez nich. Dneska je to dobré. Led je pevný, jen jedno místo musíme přelézat a jedno prolézat. K večeři nám Tashi zpívá aleato-le (o přátelství) a azhang-le nám poprvé odhalí neodolatelnost tsampy. čeká nás první noc v jeskyni. 14.1. Dnešek je dlouhý. Ledujeme celých 10 hodin. Jeskyně, v níž jsme měli spát, je už plná, a tak musíme o dvě hodiny dál. Přicházíme k prvnímu místu, kde led není pevný jako bubínek, a přece se přes něj šupajdí. Vypadá to ale, že s každým dalším člověkem se led trošku víc propadne. A zrovna tady musí být snad 20 lidí (kromě nás všichni místní). No a tak zbaběle šupajdíme mezi prvními. Vodu máme po kotníky. 15.1. Blížíme se k Nieraku. Kousíček před ním stojí po levé straně řeky posvátný jalovec, brána do oblasti Zanskar. Lobzang nám daroval každému po jalovcové větvičce, která nás má chránit a vést nás šastně čadarem. Dostrane ji každý, kdo je na čadaru poprvé. Je to jakýsi křest čadaru. Navečer se doklouzáme až do kozího chlívku v Nieraku (luxus, který si po jeskyních nelze odepřít :) a Radim začíná se svými hodinami flétny. Všichni to zkouší, flétna piští a všichni spokojeně nasloucháme zvuku ohně. 16.1. Poslední úsek čadaru, dle rozpisu 4hodinový. Cílová stanice=Tsarakdo. Poprvé zouváme boty a podélně brodíme (jdeme hned druzí, protože to chceme mít co nejrychleji za sebou), ale co se nestalo-Lobzang, který šel první, na nás asi po dvaceti metrech ve vodě volá, že dál je to ještě horší a že je to neprůchodné. A tak se vracíme. Brodili jsme úplně zbytečně!!! Zaříkáme se, že příště počkáme, abychom podobnou začátečnickou zbrklost neopakovali. A tak se vracíme do kozího chlívku (kozu na noc vyhnali do díry ve zdi přesně o velikosti kozy a dvou blech). 17.1. Pokus č.2 Nierak-Tsarakdo. Brodit už nemusíme, zato pár metrů před Tsarakdem musíme na feraty (na čadaru o vzrušení nouze opravdu není). Pod feratami na nás čeká mniška, která nás rozjařile odvádí do plechových domečků stavitelů silnic z druhé strany. Asi pět minut po našem přechodu došlo k odstřelu části skály (jak říkám, na čadaru se člověk rozhodně nenudí...). Po teplém čaji s mlékem nasedáme v celkem pozdním odpoledni znovu do jeepu, který nás má odvézt 3-4 hodiny za Tsarakdo, do městečka Padum. Vesele s otevřeným okýnkem, pomalu přimrzaje do sedačky, v 9 hodin večer dorážíme do Padumu. Guesthousy jsou zavřené, máme prý zkusit nějaký homestay. Sázíme na azhang-le Tundupa a taky že jo, pár minut na to už koukáme na televizi, což je po týdnu v jeskyních jak ze sci-fi seriálu. Rodina se o nás stará královsky a za pohoštění nic nechce, což mě dojímá. 18.1. V Padumu na nás mají čekat dva vesničané z Kargyaku, Dawa a Samtem Namgyel. I přesto, že ani jeden z nás neví, kde se ti druzí nacházejí, ani jak vypadají, po hodince, dvou procházení se po městě už jdeme bok po boku a domlouváme, že hned vyrazíme. Do Kargyaku jsme došli neznaje jméno jediného dítka. Proto bylo mým prvním cílem v hodině angličtiny zjistit jména všech a pokud možno si je i zapamatovat. Děti dostaly následující úkol : od každého písmena svého jména vymyslet slovo a na základě těchto slov napsat příběh, v němž budou použita všechna vymyšlená slova. Ráda bych se tu s vámi podělila o výsledek této aktivity vzešlý zejména ze 4. a 5. třídy (mladší děti měly stejný úkol, jen nepsaly příběhy, ale slova pouze kreslily nebo modelovaly). Druháci měli na stejné téma nakreslit obrázek a všechny děti do jednoho nakreslily klášter v Phuktalu, odkud do Kargyaku lamové přicházejí. A každý lama měl s sebou psa a kytku, přesnějšího vysvětlení jsem se ale nedočkala. Snad jsme vám i tak trochu přiblížili, jak vypadá takový typický leden v Kargyaku. pro důsledné čtenáře našich www, bych rád upozornil, že v anglické verzi našich stránek máme povídání od dětí v originále (a překládáno nebude).

Zpět k článkům.