Blanka a Libor jsou KARGYAKU
Cesta Blanky s Liborem do Kargyaku se zprvu zdála jako snadná věc. V době jejich příletu do Lehu byla stále ještě otevřená pozemní cesta do Padumu, který se nachází v polovici "zimní" cesty Čadar neboli zamrzlé řeky Zangskar. Hned vzápětí však začalo sněžit a cesta po pevné zemi zapadla v nereálno stejně rychle jako sedla Fotu La a Pensi la, která by museli zdolat.
>
Na fotce je tým nosičů na cestě z Lehu do Padumu
Před více než týdnem tak vyrazili po ledě na řece Zangskar. Začalo opět hustě sněžit, čímž se zaizoloval led a začal odtávat od spodu, a tak je provázelo časté brodění v ledové řece. V Padumu se zastavili jen na dvě noci, aby v domě lyžařského instruktora Urgeina nabrali sílu. Pak v doprovodu Kargyackých vesničanů a jejich čangových rituálů pokračovali až do Kargyaku, kam je dle slov Blanky museli skoro dotáhnout, jinak by vesničané usnuli v závěji nebo u příbuzných v kuchyni s láhví v ruce. Teď probíhá týden intenzivního předávání fungování školy, smluv s učitely a s vesničany, obcházení rodin současných a budoucích žáků a představování nových učitelů v místním kraji. Karolína se Zuzkou se pomaličku loučí, ale dle jejich slov moc se jim ztama nechce, zalíbilo se jim tam a "děti jsou prostě zlaté".

Aktuálně to tam řídí skauti!
Aktuálně se dějí velké změny v našem indickém státě.
21. září uběhne 10 let od otevření Sluneční školy v himalájském Kargyaku - jednom z posledních míst, kde ve výšce 4200 m přežívá původní tibetská kultura. Před otevřením školy umělo v malé vesnici s 200 obyvateli trochu číst zhruba 10 lidí a děti musely být za vzděláním posílány na internátní školy do vzdálených měst. Dnes má Sluneční škola své absolventy a díky projektu se podařilo zastavit vysidlovaní vesnice. 



