Svatba po zanskarsku

Po několika dnech očekávání konečně nastává den „D“ a my se máme stát svědky pravé zasnkarské svatby. Na tuto velkou událost se netěšíme pouze my, ale i naše malá děvčátka, která si již pár dní před začátkem slavnosti sama vyhlašují „čuty“ (volno). Snažíme se je přesvědčit, že takhle by to tedy nešlo, a že do školy se chodit musí. Ale svatba je vzrušující událostí pro všechny obyvatele našeho údolí. Nikdo nám není schopen pořádně říci, jak dlouho bude veselice trvat. Ale jak tomu již tady bývá zvykem – pokud se slaví, tak se slaví pořádně a hlavně dlouhoJ Tedy 6, 7 dní není nic neobvyklého. (...)

(...) Slavnost se odehrává v sousední vesnici Sky (či Ki), odkud pochází nevěsta. Plni očekávání se vydáváme v kompletní učitelské sestavě za svatebním dobrodružstvím. Doprovází nás privátní učitel Tashi, „státňák“ Chogyal a Tsering a později se přidává další privátňák Gompo.

Nikdo si rozhodně nedělá těžkou hlavu s tím, co se na svatbě nosí. Všichni jsou oblečeni jako při vyučování. Jen Zuza a já to bereme jako příležitost obléknout si hodobožové oblečkyJ Naše holčičky mají všechny krásné barevné kalhoty, tuniky a vyšívané vesty. Kluci naopak velmi moderně nosí jeany, vesty, kšiltovky – no prostě takoví malí skejťáčci. Ale všem to moc sluší. Jediní, kteří mají na sobě tradiční zanskarské oblečky, jsou zpěváci a tanečníci, kteří přijíždějí na koních z několika kilometrů vzdálené ženichovi vesnice Yal, a ženy z vesnice

Zpěváci a tanečníci jsou oblečeni ve žlutých, na zem sahajících kabátcích a na hlavách mají velmi zvláštní dekoraci, připomínající měděný hrnec.

Spěcháme s místními ženami tyto zpěváky pohostit. A čím jiným, než lokálními ňaminkami – čangem a tsampou. Zpěváci vypadají již notně čangově posilněni, a tak jejich hudební i taneční výkon je opravdu obdivuhodný.

Jen nevěsta a ženich nám na svatbě chybí. Nevěstě je odepřeno se veselice účastnit. Celý obřad je pro ni spíše smutná záležitost, kdy musí ronit slzy nad tím, že opouští rodný dům a vydává se na cestu do neznáma. Ta přichází následující den, kdy se pokračuje ve slavnosti již od ranních hodin. Ženichovi muži si přijíždí pro něvěstu a odváží si ji do jejich vesnice. V tento den jsme jediní obyvatelé Kargyaku Zuza a já. Celá vesnice se bez přestávky veselí v sousedním Sky a tak měly holčičky zase pravdu, že čuty bude, a hotovo. Ráno přichází do školy pouze jediná osůbka, a to ještě paní učitelka CellaJ Nedorazil jedniný student a ostatní učitelé se také neobtěžovali. Něco mi říká, že zítřejší docházka bude také slabší, ale uvidíme……

Juley, juley

Zuza a Péťa

Zpět k článkům.