Svatba po zanskarsku

Po několika dnech očekávání konečně nastává den „D“ a my se máme stát svědky pravé zasnkarské svatby. Na tuto velkou událost se netěšíme pouze my, ale i naše malá děvčátka, která si již pár dní před začátkem slavnosti sama vyhlašují „čuty“ (volno). Snažíme se je přesvědčit, že takhle by to tedy nešlo, a že do školy se chodit musí. Ale svatba je vzrušující událostí pro všechny obyvatele našeho údolí. Nikdo nám není schopen pořádně říci, jak dlouho bude veselice trvat. Ale jak tomu již tady bývá zvykem – pokud se slaví, tak se slaví pořádně a hlavně dlouhoJ Tedy 6, 7 dní není nic neobvyklého. (...)

(...) Slavnost se odehrává v sousední vesnici Sky (či Ki), odkud pochází nevÄ›sta. Plni očekávání se vydáváme v kompletní učitelské sestavÄ› za svatebním dobrodružstvím. Doprovází nás privátní učitel Tashi, „státňák“ Chogyal a Tsering a pozdÄ›ji se pÅ™idává další privátňák Gompo.

Nikdo si rozhodnÄ› nedÄ›lá těžkou hlavu s tím, co se na svatbÄ› nosí. VÅ¡ichni jsou oblečeni jako pÅ™i vyučování. Jen Zuza a já to bereme jako příležitost obléknout si hodobožové oblečkyJ NaÅ¡e holčičky mají vÅ¡echny krásné barevné kalhoty, tuniky a vyšívané vesty. Kluci naopak velmi modernÄ› nosí jeany, vesty, kÅ¡iltovky – no prostÄ› takoví malí skejťáčci. Ale vÅ¡em to moc sluší. Jediní, kteří mají na sobÄ› tradiční zanskarské oblečky, jsou zpÄ›váci a tanečníci, kteří pÅ™ijíždÄ›jí na koních z nÄ›kolika kilometrů vzdálené ženichovi vesnice Yal, a ženy z vesnice

Zpěváci a tanečníci jsou oblečeni ve žlutých, na zem sahajících kabátcích a na hlavách mají velmi zvláštní dekoraci, připomínající měděný hrnec.

SpÄ›cháme s místními ženami tyto zpÄ›váky pohostit. A čím jiným, než lokálními ňaminkami – čangem a tsampou. ZpÄ›váci vypadají již notnÄ› čangovÄ› posilnÄ›ni, a tak jejich hudební i taneční výkon je opravdu obdivuhodný.

Jen nevÄ›sta a ženich nám na svatbÄ› chybí. NevÄ›stÄ› je odepÅ™eno se veselice účastnit. Celý obÅ™ad je pro ni spíše smutná záležitost, kdy musí ronit slzy nad tím, že opouÅ¡tí rodný dům a vydává se na cestu do neznáma. Ta pÅ™ichází následující den, kdy se pokračuje ve slavnosti již od ranních hodin. Ženichovi muži si pÅ™ijíždí pro nÄ›vÄ›stu a odváží si ji do jejich vesnice. V tento den jsme jediní obyvatelé Kargyaku Zuza a já. Celá vesnice se bez pÅ™estávky veselí v sousedním Sky a tak mÄ›ly holčičky zase pravdu, že čuty bude, a hotovo. Ráno pÅ™ichází do Å¡koly pouze jediná osůbka, a to jeÅ¡tÄ› paní učitelka CellaJ Nedorazil jedniný student a ostatní učitelé se také neobtěžovali. NÄ›co mi říká, že zítÅ™ejší docházka bude také slabší, ale uvidíme……

Juley, juley

Zuza a Péťa

Zpět k článkům.