Ve škole je přes zimu veselo
Tak po 2 mesicich posilame dalsi report.
V pulce prosince nam konecne dorazily dlouho ocekavane ucebnice pro deti. Samotna distribuce ucebnic zabrala skoro cely den, protoze nejake stale jeste schazely, jine byly v poctu znacne predimenzovany. Hodne deti take ve skole chybelo, protoze se nam po Kargyaku rozsirila chripkova epidemie. Zbytek deti jiz byl na ceste do okolnich vesnic, kvuli blizici se mu Losaru. (...)
Losar vypukl 14. prosince a v celem Kargyaku se slavilo 5 dni a noci. Popijely
se mistni alkoholicke napoje, jedlo se jaci maso ve vsech podobach, zpivalo se
a tancilo. Cela vesnice se rozdelila do asi 6 rodinnych klanu, ktere se
postupne stridaly ve vzajemnych navstevach. Ja s Jirkou jsme se snazili alespon
jednou navstivit kazdy rodinny klan a velmi jsme si to uzili. Zbytek prazdnin
az do 25. prosince jsem vsak prolezela v posteli, protoze jsem si posledni den
Losaru vymkla kotnik. Jirka mezitim pokracoval v navstevach vesnicanu, protoze
do Kargyaku prisli 4 mnisi a zacalo obdobi pudz.
Zacatkem ledna se nam ve skole zvysil pocet studentu na 35, protoze Slunecni skola je jedina otevrena skola behem zimy v sirokem okoli. Zabavy jsme si na zaver naseho pusobeni tedy uzili opravdu hodne.
Konecem ledna jsme stravili par dni se Zuzkou a Petou, rozloucili se s vesnicany a vyrazili smer Padum a Leh.
Katerina a Jiri

Aktuálně to tam řídí skauti!
Aktuálně se dějí velké změny v našem indickém státě.
21. září uběhne 10 let od otevření Sluneční školy v himalájském Kargyaku - jednom z posledních míst, kde ve výšce 4200 m přežívá původní tibetská kultura. Před otevřením školy umělo v malé vesnici s 200 obyvateli trochu číst zhruba 10 lidí a děti musely být za vzděláním posílány na internátní školy do vzdálených měst. Dnes má Sluneční škola své absolventy a díky projektu se podařilo zastavit vysidlovaní vesnice. 



