RESPEKT ČLÁNEK Sluneční škola v Himálaji

Jeden den v životě Libora Širůčka ...Otvírám oči, zamlženým pohledem na hodinky zjišťuji, že bude půl osmé, a skrze zamrzlá okna tuším vrcholky pětitisícových hor. Budík tu nepotřebuji, každý den s jistotou probouzí mne Himálaj vždy ve stejnou dobu. Z vyhřátého péřového spacáku se ale nechce, venku je minus patnáct a v naší multifunkční místnosti, která je zároveň třídou, obývacím pokojem i ložnicí, bude tak kolem deseti, což je dost dobré, na začátku února jsme se budili i do pěti stupňů. Kdo vyleze ze spacáku první, naloží malá kamínka jačím trusem, poleje kerosinem a zapálí. Jsem zvědav, jestli nám dnes budou kamna kouřit, občas se to stává a to pak atmosféru ranní idylky značně zamlží. Kamna ale dnes hoří jedna báseň, v teple jejich blízkosti uvažuji, jestli dnes budeme cvičit jógu, nebo ne, nikdy se mi do toho nechce, ale když vidím Blančiny takřka profesionální výkony, občas se připojím. Dnes však lezu zpět do spacáku, Blanka už vaří snídani, což velmi oceňuji, už jen proto, že v koridoru za dveřmi pokoje jsou tři stupně pod nulou.

celý článek  Sluneční škola v Himálaji

Zpět k článkům.