ProzatÃmnà shrnutà souÄasného stavu : úleva, radost, Å¡kola žije a běžà a kvete, povedlo se !
Neuplynulo mnoho vody v zanskarských ani Äeských Å™ekách od doby, kdy jsme slavnostnÄ› oznámili, že Å¡kola byla na zkuÅ¡ebnà dobu jednoho roku pÅ™edána do rukou vesniÄanů a mÃstnÃch uÄitelů. PozdÄ›ji jsme informovali rovněž o tom, že dle pravidelných telefonátů s Kargyakem i zcela pÅ™ekvapivých zprav v podobÄ› dopisů od dÄ›tà je ve Å¡kole v pořádku. S tajÃcÃm snÄ›hem na Shingole a znovu otevÅ™enými silnicemi na padumské stranÄ› Zanskaru pÅ™iÅ¡el Äas se na vlastnà oÄi pÅ™esvÄ›dÄit, že Å¡kole se v samostatném životÄ› daÅ™Ã, zajistit vÅ¡e potÅ™ebné, co se týÄe výuky v následujÃcÃm Å¡kolnÃm roce, a vyzkouÅ¡et pozmÄ›nÄ›ný způsob fungováni dobrovolnÃků (ne, že by nám vÅ¡ak zapadané cesty a sedla kdy byla pÅ™ekážkou! Když je potÅ™eba, do SluneÄnà školy vždy a za jakýchkoli podmÃnek!).
A tak se v Dilli na zaÄátku Äervence opÄ›t setkáváme my dvÄ›, Petra a Zuzana, dÃvky zanskarským vÄ›trem již znaÄnÄ› oÅ¡lehané, co jsme Å¡kolu jako poslednà suryjské duÅ¡e na sklonku listopadu opustily, abychom snad znalým zrakem zhodnotily, jak Å¡kola v novém režimu funguje.
Prvnà školnà zastávka proběhne
vlastně již v Manali: setkáváme se tu s Tsomo, našà loňskou absolventkou, která
má za sebou prvnà pololetà na stÅ™ednà škole. PrávÄ› probÃhajà pololetnà zkouÅ¡ky
a my po jedné z nich dÄ›vÄe ve Å¡kole vyzvedneme a strávÃme spoleÄnÄ› odpoledne na
manalském bazaaru. Tsomo zdravá, spokojená, na život v prostředà tolik odlišném
od toho, ze kterého nedávno přišla, si – zdá se – rychle zvykla a i ve škole se
ji pomÄ›rnÄ› daÅ™Ã. To potvrzujà i vyuÄujÃcÃ, se kterými o studiu Tsomo dlouho hovoÅ™Ãme.
OdjÞdÃme z Manali dále na sever rozradostnÄ›né ze zdárného průbÄ›hu jedné z naÅ¡ich
listopadových misÃ. PoÄasà na Shingole nám opÄ›t až zázraÄnÄ› pÅ™eje, po probuzenÃ
v improvizovaném nocležišti pod sedlem se dokonce zjevà Zanskařan s nenaloženými koňmi, kterých okamžitě
využÃváme a nalehko Shingolu pÅ™eskoÄÃme, traumatický zážitek z listopadového pÅ™echodu
je téměř zapomenut. Když se před námi objevà strmá stěna posvátné hory Gomboranjon
a Äerné suÅ¥oviÅ¡tÄ› se promÄ›nà v zelené plánÄ› lungnackého údolà s chundelatými
jaky, máme pocit, jako bychom se tak trochu domu vracely. A jsme šťastné.
Pozvolným krokem pÅ™icházÃme
do liduprázdného Kargyaku; ve vesnici nenà kromÄ› mÃstnÃho blázna, slepé babiÄky,
mladého mnicha a dcery Å¡kolnÃho správce Lobsanga ani noha: vÅ¡ichni se na zaÄátku
Äervence vypravili do Lehu na tzv. Kalachakru – dvoutýdennà velké buddhistické shromáždÄ›nÃ
vedené Jeho Svatostà 14. Dalajlamou. Máme tak jedineÄnou pÅ™Ãležitost vidÄ›t Å¡kolu
opuÅ¡tÄ›nou, na nás pÅ™Ãchod snad nijak zvlášť nepÅ™ipravenou, tak, jak ji mÃstnÃ
zanechali před svým odchodem do Ladakhu.
S krátkým dechem a napjatým oÄekávánÃm Å¡plháme do Å¡kolnÃho kopce a tu ji
máme, krasavici! Stoji, živá a zdravá, osázena květinami – nový záhonek! I v rámci
vnitÅ™nÃho ohledánà vÅ¡echno funguje: svÄ›tla svÃtÃ, tÅ™Ãdy jsou tÅ™Ãdami, vÅ¡e na svém
mÃstÄ›. PolÃÄko “Fyzický stav budovy†na pomyslném kontrolnÃm seznamu si tedy radostnÄ›
odškrtáváme.