Prozatímní shrnutí současného stavu : úleva, radost, škola žije a běží a kvete, povedlo se !

Neuplynulo mnoho vody v zanskarských ani českých řekách od doby, kdy jsme slavnostně oznámili, že škola byla na zkušební dobu jednoho roku předána do rukou vesničanů a místních učitelů. Později jsme informovali rovněž o tom, že dle pravidelných telefonátů s Kargyakem i zcela překvapivých zprav v podobě dopisů od dětí je ve škole v pořádku. S tajícím sněhem na Shingole a znovu otevřenými silnicemi na padumské straně Zanskaru přišel čas se na vlastní oči přesvědčit, že škole se v samostatném životě daří, zajistit vše potřebné, co se týče výuky v následujícím školním roce, a vyzkoušet pozměněný způsob fungováni dobrovolníků (ne, že by nám však zapadané cesty a sedla kdy byla překážkou! Když je potřeba, do Sluneční školy vždy a za jakýchkoli podmínek!). A tak se v Dilli na začátku července opět setkáváme my dvě, Petra a Zuzana, dívky zanskarským větrem již značně ošlehané, co jsme školu jako poslední suryjské duše na sklonku listopadu opustily, abychom snad znalým zrakem zhodnotily, jak škola v novém režimu funguje.

První Å¡kolní zastávka probÄ›hne vlastnÄ› již v Manali: setkáváme se tu s Tsomo, naší loňskou absolventkou, která má za sebou první pololetí na stÅ™ední Å¡kole. PrávÄ› probíhají pololetní zkouÅ¡ky a my po jedné z nich dÄ›vče ve Å¡kole vyzvedneme a strávíme společnÄ› odpoledne na manalském bazaaru. Tsomo zdravá, spokojená, na život v prostÅ™edí tolik odliÅ¡ném od toho, ze kterého nedávno pÅ™iÅ¡la, si – zdá se – rychle zvykla a i ve Å¡kole se ji pomÄ›rnÄ› daří. To potvrzují i vyučující, se kterými o studiu Tsomo dlouho hovoříme. Odjíždíme z Manali dále na sever rozradostnÄ›né ze zdárného průbÄ›hu jedné z naÅ¡ich listopadových misí. Počasí na Shingole nám opÄ›t až zázračnÄ› pÅ™eje, po probuzení v improvizovaném nocležiÅ¡ti pod sedlem se dokonce zjeví  ZanskaÅ™an s nenaloženými koňmi, kterých okamžitÄ› využíváme a nalehko Shingolu pÅ™eskočíme, traumatický zážitek z listopadového pÅ™echodu je téměř zapomenut. Když se pÅ™ed námi objeví strmá stÄ›na posvátné hory Gomboranjon a černé suÅ¥oviÅ¡tÄ› se promÄ›ní v zelené plánÄ› lungnackého údolí s chundelatými jaky, máme pocit, jako bychom se tak trochu domu vracely. A jsme Å¡Å¥astné.

Pozvolným krokem pÅ™icházíme do liduprázdného Kargyaku; ve vesnici není kromÄ› místního blázna, slepé babičky, mladého mnicha a dcery Å¡kolního správce Lobsanga ani noha: vÅ¡ichni se na začátku července vypravili do Lehu na tzv. Kalachakru – dvoutýdenní velké buddhistické shromáždÄ›ní vedené Jeho Svatostí 14. Dalajlamou. Máme tak jedinečnou příležitost vidÄ›t Å¡kolu opuÅ¡tÄ›nou, na nás příchod snad nijak zvlášť nepÅ™ipravenou, tak, jak ji místní zanechali pÅ™ed svým odchodem do Ladakhu.  S krátkým dechem a napjatým očekáváním Å¡plháme do Å¡kolního kopce a tu ji máme, krasavici! Stoji, živá a zdravá, osázena kvÄ›tinami – nový záhonek! I v rámci vnitÅ™ního ohledání vÅ¡echno funguje: svÄ›tla svítí, třídy jsou třídami, vÅ¡e na svém místÄ›. Políčko “Fyzický stav budovy” na pomyslném kontrolním seznamu si tedy radostnÄ› odÅ¡krtáváme.

Po nÄ›kolika dnech, kdy se do vesnice vrátili dospÄ›lí i dÄ›tÅ¡tí poutníci, začíná výuka. PÅ™ed ranním nástupem rozdává Å™editel Å¡koly Chosgyal nové půvabné uniformy, které právÄ› dorazily;  dÄ›ti si je hned oblékají na uniformy staré a bedlivÄ› stÅ™eží, aby zůstaly zachovány papírové Å¡títky na každém kousku oblečení. Nastup a rozcvička precizní, lama Dawa zavedl modlitby navíc, dÄ›ti tak již od rána intenzivnÄ› ladí tÄ›lo i ducha. I kolonka “Výuka” odÅ¡krtnuta. DÄ›tí je téměř plný počet, učitelů též, chybí jen dovolenkující Tashi s Tsomo. S vyučujícími pozdÄ›ji probíráme výsledky nedávných testů a práce žáku; vÅ¡e je naprosto standardní a my máme pocit, že jsme se po týdnu vrátily ze zaÅ™izovaní v Padumu, nikoli z půlročního pobytu v evropské domovinÄ›. Do vyučování zasahujeme minimálnÄ›, s dÄ›tmi trávíme odpoledne a večery hodinami angličtiny a výtvarnými dílnami, ve volných chvílích jsme v dokonalé péči vesničanů.

Zpět k článkům.