Ze života zanskarského mnicha

Na mnichy je nejen v Zanskaru pohlíženo s velkým respektem. Chlapci zde vstupují nejčastěji do řádu ve věku 8 – 10-ti let a v klášteře ve většině případů zůstávají po celý život. Chlapci z Kargyaku, Sky, či ostatních přilehlých vesnic musejí vykonat svou službu v několik kilometrů vzdáleném klášteře Phuktal. Pro rodinu je velkou ctí, pokud může syna vyslat do služeb kláštera, a odchod a následné odloučení od rodiny je bráno jako součást zdejšího života a probíhá bez jakýchkoli emocí. Nepsaným pravidlem je, že každá vesnice musí klášteru dodat jednoho novice za rok. A výběr samotný je otázkou usnesení rady starších. (…)

(…) Pokud je rodina majetnější, a disponuje dostatkem prostředků, tak posílá své syny za duchovním vzděláním do jihoindické Karnataky. Toto je i případ učitele Sluneční školy v Kargyaku, Lamy Dawy.

Ve vÄ›ku 6-ti byl svým otcem vybrán pro duchovní cestu a v tisících mil vzdálené Karnatace strávil 24 let. Po ukončení formálního vzdÄ›lání se rozhodl pro návrat do rodného Zanskaru, kde již druhým rokem vyučuje budhismus a tibetÅ¡tinu ve Sluneční Å¡kole v Kargyaku. Návrat pro nÄ›ho nebyl jednoduchý. Ba naopak. Z počátku musel pÅ™ekonat velké kulturní a klimatické rozdíly. Sám nevÄ›dÄ›l, zda celý Å¡kolní rok zvládne, a zda ´pÅ™ežije´místní krutou zimu, jejímž teplotám v Karnatace odvykl. Zvládl skvÄ›le a rozhodl se ve Sluneční Å¡kole pracovat další Å¡kolní rok. A my doufáme, že to není rok poslední. Jako učitel se osvÄ›dčil, a pro nás se stal nedílnou současní učitelského teamu Sluneční Å¡koly v Kargyaku.

Zpět k článkům.