Tonda a Honza na ceste
Dva odhodlani kluci jdou pomahat do srdce Himalaje.
Pripravy byly hekticke. Na spolecnem odjezdu jsme se domluvili
az na konci kvetna a cerven ubehl jeste rychleji, nez jsme cekali.
Ockovani, nakupy vystroje, viza, hledani ubytovani, shaneni pruvodcu,
baleni. Na letisti jsme se sesli s kruhy pod ocima. Dalsi faze cesty
nastesti probehly podle planu: v rychlem sledu jsme vystridali letiste v
Istanbulu, Dilli a nakonec Srinagaru, kde jsme se asi 24 hodin po
odletu z Prahy ocitli na verande vyrezavaneho houseboatu. Shon vystridal
klid. Dohnani spankovych deficitu a aklimatizace na mistni prostredi
nam zabrala den. Ten druhy uz jsme venovali prohlidce mesta: Srinagar je
- asi jako cela Indie - chaoticky, ale zaroven - i na Indii - mimoradne
zajimavy fotogenicky. Prim samozrejme hraje jezero s desitkami
houseboatu, plovoucimi zahradami, trzisti a obchody.
Po
dni odpocinku jsme se opet vydali na cestu. Klid jezera jsme nechali za
zady a pomalu projeli nejdrive mesty s vsudy pritomnymi pozustatky
nedavnych nepokoju (predevsim sirokou skalou napisu od "Welcome Taliban"
po "I'm India") a vysplhali vzhuru po klikate ceste udoli Suru. Misty
adrenalinova cesta jeepem po vetsinou nezpevnenych cestach vedoucich
kolem vojenskych taboru, zelenych luk, holych skal, ledovcu, je ale
zrejme jen predzvesti daleko vetsich masivu, ktere se cim dal zretelneji
vynoruji na obzoru. Pro dnesek jsme zakotvili v Kargilu. Uz zitra
vyrazime smer Padum.

Aktuálně to tam řídí skauti!
Aktuálně se dějí velké změny v našem indickém státě.
21. září uběhne 10 let od otevření Sluneční školy v himalájském Kargyaku - jednom z posledních míst, kde ve výšce 4200 m přežívá původní tibetská kultura. Před otevřením školy umělo v malé vesnici s 200 obyvateli trochu číst zhruba 10 lidí a děti musely být za vzděláním posílány na internátní školy do vzdálených měst. Dnes má Sluneční škola své absolventy a díky projektu se podařilo zastavit vysidlovaní vesnice. 



