Nad fotkami z cesty tam a zase zpátky!
Funguje to, ale je to nepÅ™enosné. Mám na mysli fotografie z našà cesty a zážitky, pocity a dojmy, které pohledem na nÄ› ožÃvajÃ. SnÃmky mi vracà paměť, pÅ™ipomÃnajà mi intenzivnà slunce, promÄ›nlivý vÃtr, zesÃlené vůnÄ› a hlavnÄ› pocit Å¡irokého prostou a vysokého nebe.
Tenhle text je relativnÄ› Äerstvou vzpomÃnkou, volným pokraÄovánÃm již napsaného, popÅ™ÃpadÄ› úplnÄ› novým zaÄátkem - jakkoliv. .
Vrátili jsme se každý sám, tak jak bylo v plánu.
Jan pÅ™iletÄ›l do Prahy o týden dÅ™Ãve než já.
Poslednà zprávu z našà cesty jsme spoleÄnÄ› poslali z Kargilu.
Den pÅ™ed tÃm, než jsme se vydali do Padumu a vstoupili do údolà Zanskar.
Å estý den, cestou do vesnice Annu, nastal pomyslný zlom našà cesty. RozbouÅ™ená Å™eka urvala nájezd na most. Bylo nemožné dále pokraÄovat v jÃzdÄ› Jeepem. KoneÄná pro automobilové rodeo. Dál už jsme mohli jÃt jen pěšky.
Ve chvÃli, kdy jsem se postavil na vlastnà nohy, jsem ocenil úspornost svého zavazadla. MénÄ› je vÃce a tady to ÄlovÄ›k pocÃtà na vlastnÃm tÄ›le. Dobrá Å¡kola pro každého, kdo je nerozhodný a nevà co si zabalit na delšà cestu. TeÄ už to vÃm.
Chce to se trochu rozejÃt. JÃzdou roztÅ™esený organismus se pomalu ladà na rytmické tempo chůze. ChvÃli to trvá, ÄlovÄ›k funÃ, ale po pár hodinách to už jde nÄ›jak setrvaÄnostà samo. HlÃdali jsme si hlavu (vzhledem k nadmoÅ™ské výšce) a dodržovali pitný režim. Å etÅ™ili jsme sÃly – pro jistotu.
Prvnà stoupánÃ, slunce, pot, pÅ™eháňky, vÃtr, zima a déšť. Na úvod probÄ›hlo vÅ¡eho, co nás v následujÃcÃch týdnech potkalo.
Řeka rozÅ™Ãzla údolà na dvÄ› Äásti. Zvolili jsme levý bÅ™eh a pomalu jsme se blÞili ke Kargyaku. Za pár let tudy povede zpevnÄ›ná cesta pro auta. Dnes tu vede praÅ¡ná pěšina pro konÄ›, chodce, pro karavany.
VzpomÃnám si, jak jsem si užÃval ten pocit z jeÅ¡tÄ› mnou nikdy nespatÅ™eného svÄ›ta. Každá zákruta nebo pÅ™evýšenà pÅ™inášelo nové pohledy do krajiny. Zkrátka poprvé je jen jednou a tady to platilo dvojnásob.
Deset Dnů trvalo, než jsme ze Shrinagaru dorazili do Kargyaku. Do vesnice, kde jsme prožili dva krásné týdny. Poté jsme se vydali na konÃch pÅ™es sedlo Shingo La. Jeepem do Darchi a dále lokálnÃm busem do Manali a drožkou do Vashistu. Z Manali noÄnÃm dálkovým autobusem jsme se dostali do DillÃ, to už ale každý sám.
O tom jak cestovat, co je v daném mÃstÄ› zajÃmavé vidÄ›t, kde hledat mapy a podobnÄ›, mi pÅ™ijde zbyteÄné psát. V dneÅ¡nà dobÄ› internetu je vÅ¡e dohledatelné. V ÄŒechách, pro inspiraci existuje kniha Ivo PavlÃka - Indický Himálaj, kde se dá dohledat pár základnÃch informacÃ. Jinak samozÅ™ejmÄ› info v Lonely planet Jammu a Kashmir a mnohé dalÅ¡Ã.
Zážitky Vám vÅ¡ak nikdo dopÅ™edu nezajistÃ. Každý za sebe!
UžÃval jsem si pÅ™Ãtomný Äas. Kargyak je mÃsto téměř bez elektrického proudu (maximálnÄ› solárnà zdroje), bez aut, bez mobilnÃho spojenÃ, zkrátka bez toho co ploÅ¡e nazýváme plody západnà civilizace. I když mobil, byÅ¥ bez signálu, tu lidé majà pomÄ›rnÄ› Äasto.
Bavilo mÄ›, jak se ÄlovÄ›k ladil s výškou, poÄasÃm, vzduchem a aniž by cokoliv kÅ™eÄovitÄ› dÄ›lal, tÄ›lo si to Å™eÅ¡ilo samo. MÄ›l jsem Å¡tÄ›stÃ, že jsem za celou dobu Å¡esti nedÄ›l neÅ™eÅ¡il žádné zdravotnà potÞe. Naopak. PořádnÄ› jsem se vyspal a srovnal dÃky pravidelné stravÄ› a dennÃmu rytmu.
Po pár dnech jsem zaÄal být pozornÄ›jšà na vůnÄ› nebo vzdálené zvuky. PÅ™ekvapilo mÄ›, na jakou vzdálenost je slyÅ¡et pÅ™ijÞdÄ›jÃcà jezdec na koni. Můj návyk na zvuk motoru a mÄ›sta pomalu stÅ™Ãdal svistot horských průvanů a ticho.
Jednou mÄ› neÄekanÄ› pÅ™epadl vichr. Å el jsem se projÃt, praÅ¡ná cesta, slunce a modré nebe. Najednou a bez varovánà mÄ› srazil silný poryv. ÄŒisté nebe se bleskovÄ› promÄ›nilo ve splaÅ¡ené oblaÄno, déšť a lehké krupobitÃ. ZmÄ›na poÄasà probÄ›hla neuvěřitelnÄ› rychle. UvÄ›domil jsem si, že doma by mÄ› na blÞÃcà se zkázu upozornily stromy, louky, keÅ™e. Nic takového zde nenà a jediné co se zelenÄ› týká, nepÅ™esáhne ani ne půlmetrovou úroveň. VÃtr se v údolà prohánà bez varovánà a ÄlovÄ›k musà poÄÃtat s tÃm, co vÅ¡echno sebou může pÅ™inést.
Nikdy jsem nevidÄ›l tolik kamenů po hromadÄ›, popÅ™ÃpadÄ› na hromadÄ› jak zde. Nejsem žádný geolog a nedokážu tedy s odbornostà urÄit, co a z jaké doby jsem vidÄ›l. OÄima laika bylo fascinujÃcà procházet se krajinou minulosti. UžÃval jsem si stopy moÅ™ského dna na stÅ™eÅ¡e svÄ›ta. NekoneÄné oblázkové pole, slepence pÃsků a oblých balvanů nebo lávy. NejvÄ›tšà a nejkrásnÄ›jšà kamenolom co jsem zatÃm vidÄ›l.
Chůze je zdejÅ¡Ãm nejdostupnÄ›jÅ¡Ãm dopravnÃm prostÅ™edkem. PÅ™ekvapilo mÄ›, jaké vzdálenosti se dajà pomÄ›rnÄ› v krátkém Äase ujÃt. Rád jsem sedával ve svahu nad Kargyakem. Pozoroval jsem lidi, co vyÅ¡li z vesnice nebo do nà pÅ™icházeli. BÄ›hem nÄ›kolika minut se promÄ›nili v malé teÄky v dálce nebo naopak dostali reálnou podobu muže Äi ženy. DÃky rozprostranÄ›nosti mÃsta jsem je dlouho mohl provázet pohledem.
Sám jsem chodil, každý den na nÄ›kolikahodinové výpravy. Ze zaÄátku jsem mÄ›l pocit, že se cesty schovávajÃ. Na kamenném poli Äasto nebyla vidÄ›t ani vyÅ¡lapaná pěšina, ani nijak upravená traÅ¥. Cestu bylo potÅ™eba intuitivnÄ› zvolit. Vždycky mÄ› potěšilo, když jsem se rozhodl, urÄil si smÄ›r a v průbÄ›hu cesty naÅ¡el podkovu, tedy důkaz, že tudy cesta vede.
Způsob jakým ÄlovÄ›k vnÃmá mÃstnà lidi a prostÅ™edà je otázkou jak si to každý nastavà uvnitÅ™. Z dneÅ¡nà perspektivy mi pÅ™ijde až neuvěřitelné, že jsem zásadnà informaci nevÄ›domky obdržel hned po pÅ™Ãletu na letiÅ¡ti v DillÃ. PÅ™istoupila ke mnÄ› sleÄna a dala se do hovoru. Ukázalo se, že jede za svým budoucÃm manželem. On je Ind a ona ÄŒeÅ¡ka. Indii navÅ¡tÄ›vuje již Å™adu let. Ptal jsem se ji na základnà cenu vody a podobné praktické vÄ›ci. Než jsme se rozlouÄili, podotkla nÄ›co v tom duchu, že Indii buÄto pÅ™ijmeÅ¡ a následnÄ› si ji užijeÅ¡ takou jaká je, bez poměřovánà nebo se bude ÄlovÄ›k stále vůÄi nÄ›Äemu vymezovat a Indii nikdy v podstatÄ› nepozná. MÄ›l jsem Å¡tÄ›stÃ, pÅ™irozenÄ› jsem zvolil prvnà způsob, Indii jsem podlehl a byl to zážitek. VěřÃm, že dÃky tomu jsem prožil krásné anebo minimálnÄ› zajÃmavé chvÃle s mÃstnÃmi lidmi a to nejen ve vesnici Kargyak, ale i následnÄ› v Manali, Vashistu, MalanÄ› a DillÃ.
MÄ›l jsem Äas. SedÄ›l jsem a pozoroval hory. VÅ¡e vypadá na tu vzdálenost mÄ›kce a vlÃdnÄ›. Pozoroval jsem také vesnici a Å¡kolu. Rannà rozcviÄky dÄ›tà pÅ™ed zaÄátkem výuky, hodiny vÄ›nované teorii, obÄ›dy, úprk domů, zavlažovánÃ, práce na polÃch, nedÄ›lnà pranà prádla a oslavy u různých pÅ™ÃležitostÃ. VesniÄané mÄ› zvali na Äaje. Byla to milá a vlÃdná setkánÃ. Ze zaÄátku mÄ› vÅ¡ak dráždila ta trapnost pÅ™Ãtomného ticha. NadmoÅ™ská výška, mÃstnà charakter lidÃ, jejich rázovitost a svou mÄ›rou i jazyková bariéra mÄ› nauÄily v klidu sedÄ›t a spoleÄnÄ› mlÄet.
Jinak to bylo s dÄ›tmi, s žáky v mÃstnà škole. S nimi se mlÄet nedalo. Nejenže je bavila naÅ¡e jména Jan a Antony a rádi je hlasitÄ› volali pÅ™i různých pÅ™Ãležitostech, ale také byli zvÄ›davà a pÅ™edhánÄ›li se. Å kola je pro nÄ› důležitá. Jsou to skromné podmÃnky, ale důstojné, napadalo mÄ›, když jsem si procházel uÄebny. Docházka je nepÅ™etržitá, bez prázdnin. PodÅ™Ãzená svátkům a sezónnà pomoci na polÃÄkách. Výuka vypadá na prvnà pohled zjednoduÅ¡enÄ›, ale nenà tomu tak. Už jen fakt, že Indie je jazykový labyrint a státnà jazyk nenà jeden jako u nás, ale hned tÅ™i, mluvà za vÅ¡e. S dÄ›tmi se dalo mluvit anglicky, s jejich rodiÄi mnohdy ne.
Od dÄ›tstvà mám rád kouzla a tak jsem se pro zpestÅ™enà rozhodl na závÄ›r hodiny vždy jedno takové jednoduché kouzlo ukázat. VzpomÃnám, jak jsem pÅ™edvádÄ›l trik s pastelkou, kterou jsem nechal zmizet ve svém nose. Odpoledne sedÃm na svahu a koukám na vesnici a vidÃm, jak tu a tam jde nÄ›jaké dÃtÄ› a strká si pastelku do nosu. ŘÃkal jsem si: „Proboha, co je v té Å¡kole uÄÃ!“ïŠ
Je toho mnohem vÃce co jsem nezmÃnil. Mohl bych psát o ptácÃch, kterým koukáte pÅ™i letu na záda, popsat mraky a mlhy, obdivovat životadárná polÃÄka a zavlažovacà systémy nebo samotnou architekturu. HvÄ›zdy, mléÄná dráha, úplnÄ›k jsou kapitoly sami pro sebe atd. To vÅ¡e se každému, kdo tÃmto mÃstem projde, nÄ›jakým způsobem otiskne do pamÄ›ti.
ZávÄ›rem se vrátÃm ke knize, kterou jsem si vezl sebou na cestu. Jmenuje se Kouzlo smyslů a napsal ji David Abram. Ani ve snu mÄ› nenapadlo, jak pÅ™esnÄ› zapadne do toho, co prožiji.
Zde je krátká Anotace:
„Po tisÃce generacà se lidské bytosti považovaly za souÄást Å¡irÅ¡Ãho spoleÄenstvà pÅ™Ãrody a pÄ›stovaly aktivnà vztahy nejen mezi sebou navzájem, ale i s ostatnÃmi zvÃÅ™aty, rostlinami a dalÅ¡Ãmi pÅ™ÃrodnÃmi fenomény – vÄetnÄ› hor, Å™ek a vÄ›trů a poÄasà –, jež jsme teprve nedávno zaÄali považovat za neživé a bezduché. Jak tedy mohlo dojÃt k tomu, že lidé zpÅ™etrhajà svou pradávnou sounáležitost s oduÅ¡evnÄ›lým svÄ›tem pÅ™Ãrody? A co musÃme dnes my udÄ›lat pro to, abychom onen výživný a vzájemnÄ› posilujÃcà vztah s živou, dýchajÃcà zemà znovu obnovili, nechceme-li riskovat dalšà úpadek naÅ¡eho pozemského domova?!
(David Abram, Kouzlo smyslů - VnÃmánà a jazyk ve vÃce než lidském svÄ›tÄ›, 1. vyd. 2013, ISBN 978-80-7436-024-4, Váz.s pÅ™ebalem, 406 str)
DÄ›kuji sdruženà Surya, že mi umožnila být souÄástà teamu a věřÃm, že mé krátkodobé působenà ve sluneÄnà škole bylo pro vÅ¡echny zúÄastnÄ›né radostné a pÅ™Ãnosné.
Pohled na stejný výlet oÄima Jana najdete v anglické mutaci naseho webu:
http://www.suryaschool.org/clanky/detail/id/437
Dalsi fotografie k tomuto clanku najdete na>
https://www.facebook.com/pg/suryasunschool/photos/?tab=album&album_id=10155709210420256
Pohled na stejný výlet oÄima Jana najdete v anglické mutaci naseho webu:
http://www.suryaschool.org/clanky/detail/id/437
Dalsi fotografie k tomuto clanku najdete na>
https://www.facebook.com/pg/suryasunschool/photos/?tab=album&album_id=10155709210420256