VzpomÃnky na léto 2018 VAÅ EK
Komunikace s horami nebyla nikdy snadná, Äasto se nám plné texty dostanou až po té co je uÄitelé pÅ™epÚà z denÃÄků do poÄÃtaÄe a to se stává až když docestujà po Indii, dalÅ¡Ãch krajinách a pak se vrátà domů. A pak se může stát že mi to nÄ›kam zapadne a tento kus by rozhodnÄ› zapadnout nemÄ›l.
Pro děti a pro sebe – Himálaje India,
(original na webu autora i s bohatou fotografickou ÄástÃ:
https://vasektravels.wordpress.com/2019/01/15/kargyak/
MÃsto, kde se dÄ›ti smÄ›jà a za chybu se platÃ
V jednom okamžiku se život stal nÄ›jak nepÅ™ehledný, povrchnÃ, konzumnà a rychlý. UvÄ›domil jsem si, že žiji ve spoleÄnosti, ve které mám spoustu výhod, která mi nabÃzà mnohé radosti a mám velké pohodlÃ. HodnÄ› jsem toho vidÄ›l pÅ™i cestovánà po EvropÄ› i mimo ni, mám skvÄ›lé vztahy v rodinÄ›, v práci vedu lidi, ale nenà to ono. Možná ten pocit znáš, chybà tomu rovnováha. Již dÅ™Ãve jsem pracoval s dÄ›tmi a taky dÃky tomu jsem dospÄ›l k názoru, že nejsmysluplnÄ›jšà je pÅ™edávat vÄ›domosti právÄ› jim.
PůvodnÄ› jsem hledal dobrovolnický program v Africe, ale naÅ¡el jsem spoustu programů, které jsem si pracovnÄ› pojmenoval “dobrovolnické safari.†Když vÄ›nujeÅ¡ svůj Äas (což je dle mého názoru to nejcennÄ›jÅ¡Ã, co máme), nechceÅ¡ nad to platit jeÅ¡tÄ› desetitisÃcové Äástky za full servis a poplatky. Hledal jsem spÃÅ¡ koncept: Já investuji svůj Äas, svoje zkuÅ¡enosti a energii, zaplatÃm si cestu tam a zpÄ›t – ubytovánà a strava bude zdarma. PÅ™esnÄ› to jsem nalezl u projektu SluneÄnà školy Surya a zaÄal maraton oÅ¥ukávánà a pÅ™Ãprav. On to totiž nenà rychlý proces a je to tak dobÅ™e.
VysÃlacà organizace, nadace, sdruženÃ, kdokoli, kdo si tÄ› vybere (a ty jej), je tvůj prostÅ™ednÃk, tvoje záruka, tvoje nejlepšà pomoc pÅ™ed odjezdem, ale i po nÄ›m a zvlášť, když se dostaneÅ¡ do průšvihu. Pocit, že v pÅ™ÃpadÄ› problému pÅ™iletà Honza, jednou rukou se bude držet rámu helikoptéry a druhou mi bude podávat vychlazené pivo byl důvodem, proÄ jsem se rozhodl pro Suryi. To, a taky sympatie k projektu samotnému – k umÃstÄ›nà vesnice (konec svÄ›ta, hory), práce s dÄ›tmi, žádné technologické vychytávky, běžný “jednoduchý†život. To by mohla být ta cesta ke znovu-nalezenà hodnot, kterou potÅ™ebuji!
OK, takže jsem vÄ›dÄ›l kam jedu a zaÄala druhá tÅ™etina maratonu – oÄkovánÃ. PÅ™iprav se na to, že pokud chceÅ¡ pak jeÅ¡tÄ› procestovat Asii (ano, jednou jsi tam, tak se hned nevracÃÅ¡), potÅ™ebujeÅ¡ tÄ›lu dát Å¡anci pÅ™ipravit se na to množstvà svinstva, co tam na tebe může Äekat. A nemůžeÅ¡ dostat 20 dávek najednou. Toto nenà párty, to je zdravotnà úkon. PotÅ™ebujeÅ¡ 2-3 mÄ›sÃce a cca 10.000 KÄ. Taky potÅ™ebujeÅ¡ vÃzum do Indie. eVisa má platnost JEN 60 dnÃ, Indii si zamilujeÅ¡, chceÅ¡ vÃc, takže konzulát atd. Já udÄ›lal chybu a mÄ›l pouze eVisa a pak litoval, že nemůžu v Indii zůstat mnohem déle.
Poslednà Äást maratonu je tvůj finiÅ¡ pÅ™ed odletem a plán. Ve skuteÄnosti na plány zapomeň, vÅ¡e se mÄ›nÃ. Indie je dynamická a pokud se chceÅ¡ držet pevného plánu, zabreÄÃÅ¡. SpÃÅ¡ si zhruba urÄi nÄ›jakou osu cestovánà a nepoÄÃtej hodiny Äi dny – až tam budeÅ¡, tak tam budeÅ¡. NaÅ¡tÄ›stà to nenà drahé, takže se to dá zvládnout s flegmatickým Äi dokonce poživaÄným pÅ™Ãstupem.
Já vyrazil pravou nohou z pražského letiÅ¡tÄ› pÅ™es Dillà do Srinagaru. S sebou jsem si vzal kamarádku. Indie je pro mnoho lidà kulturnà šok. ChtÄ›li jsme se tomu Å¡oku vyhnout, navÃc pro MÃÅ¡u to byla prvnà cesta do Asie, chtÄ›li jsme se zklidnit a najÃt si Äas na sebe. Ubytovali jsme se tedy v nádherném housboatu na Dal-Lake kousek od Srinagaru. (Ano, Srinagar je nebezpeÄná muslimská lokalita poblÞ pákistánských hranic.) Jezero bylo ale krásnÄ› izolováno od problémů a pocit zpomalenà a zastavenà byl úžasný. Je to fakt romantika, na horách budeÅ¡ jeÅ¡tÄ› dost dlouho, dopÅ™ej si chvÃli klid a “luxusâ€. V této Äásti zemÄ› jsou na turisty zvyklÃ, ceny jsou na mÃstnà pomÄ›ry vysoké, hodnÄ› se smlouvá a podvádÃ. V pohodÄ› ale seženeÅ¡ vÅ¡e, co potÅ™ebujeÅ¡ (ne, co chceÅ¡, ale co potÅ™ebujeÅ¡).
Po ÄtyÅ™ech dnech byl Äas na pÅ™esun sdÃleným jeepem do Kargilu (jen zastávka na cestÄ›), odkud jsme pokraÄovali 13 h jÃzdou po nezpevnÄ›né praÅ¡né silnici do Padumu. Mimo sezonu zde nejezdà mnoho dopravy kvůli stavu cesty, snÄ›hu a malému zájmu mÃstnÃch. Náš pÅ™Ãjezd byl ale stále jeÅ¡tÄ› ke konci sezóny, takže jsme se relativnÄ› pohodlnÄ› dovezli až do údolà Padumu, kde se atmosféra zmÄ›nà – je to tibetská Äást zemÄ›. Rychlost života se jeÅ¡tÄ› vÃce zpomalÃ, ve vÄ›tru plápolajà tibetské modlitebnà vlajeÄky a shora na shlÃžà šestitisÃcovky. Pokud milujeÅ¡ hory (jedeÅ¡ do Himálaje, takže asi ano), koukáš kolem sebe a jsi prostÄ› happy. Spřátelili jsme se s dalÅ¡Ãmi cestujÃcÃmi (nenà to tak těžké, máš na to 13 h) – indickým manželským párem a jejich kamarádem. SpoleÄnÄ› jsme strávili v Padumu dva dny, bÄ›hem kterých jsme se poznali a zjistili, že dalšà cesta bude spoleÄná. Dalšà den jsme vyrazili jiným najatým jeepem na konec cesty. (Cesta se zde opravdu stavà velmi rychle, takže jejà horský konec se neustále posunuje výše, v roce 2018 to bylo ve vesnici Cha).
Odtud jsme se koneÄnÄ› vydali na prvnà 2-dennà trek. PÅ™espali jsme v nádherném klášteÅ™e Phuktal (starý vÃce než 2.500 let!), který je vytesaný a vystavÄ›ný v horském kamenitém úboÄÃ. Opravdu magické posvátné mÃsto. Dále jsme pokraÄovali pÅ™es zářivÄ› modrou Å™eku po visutém mostÄ› a pak pěšky až do vesnice Purne. Tady naÅ¡i indiÄtà kamarádi domluvili odvoz nákladnÃm vojenským autem (na korbÄ›). Celé auto je Å¡pinavé, hroznÄ› se tÅ™ese, ale sedÃÅ¡ tam, koukáš na ty vesniÄany, co se taky snažà zuby-nehty udržet. ZubÃte se na sebe, vÅ¡echno bolÃ, ale vÃÅ¡, že to je božà dobrodružstvÃ. Stejný odvoz z Tanze do Kargyaku se o den odložil, protože nebyla nafta. Jak jsem psal výše, stát se může vÅ¡e. BuÄ v pohodÄ›, Äekej a užÃvej si život.
TÅ™età den naÅ¡eho dvoudennÃho treku jsme dorazili do naÅ¡eho prozatÃmnÃho cÃle – do Kargyaku. Zamávali jsme naÅ¡im, teÄ už přátelům, a zatÃmco oni pokraÄovali vzhůru k průsmyku autem, my Å¡lapali vzhůru vesnicà – smÄ›rem k budovÄ›, která vypadala jako ta Å¡kola z fotek na webovkách Surya.cz.
Dorazili jsme dva dny pÅ™ed plánovanou oslavou deseti let od založenà školy a hned se pustili do pÅ™Ãprav. Na mÃstÄ› jeÅ¡tÄ› byli Prokop s Evou, kteřà už tam byli 3 týdny. Hned po oslavÄ› se chystali vyrazit na svou cestu za objevenÃm buddhistické Indie. Å kola má tÅ™i uÄebny, krásnou chodbu s kytkami a prosklenou stÄ›nou, dÃky které je tam fakt pÅ™ÃjemnÄ› teplo. UÄà se tam dÄ›ti různého vÄ›ku až to osmé tÅ™Ãdy, pak musÃ/mohou odejÃt do vÄ›tšà vesnice Äi mÄ›sta, kde jsou vyššà roÄnÃky. Srdcem Å¡koly je bezpochyby energie, která byla vynaložena na jejà stavbu a výzdobu, ten vývoj je krásnÄ› vidÄ›t. NavÅ¡tÃvili jsme také jednu francouzskou Å¡kolu v údolÃ, která je postavena podobným způsobem, ale zdaleka nenà tak osobnÃ, teplá, pÅ™Ãjemná, domácká, rodinná… Ta naÅ¡e Å¡kola je prostÄ› fajn. Jeden soukromý uÄitel, bývalý mnich – Lama Dawa je tÃm, dÃky komu to na mÃstÄ› vÅ¡e funguje. Je to velmi milý ÄlovÄ›k, který se snažà ze vÅ¡ech sil, aby to fungovalo. Vždy byl velmi vstÅ™Ãcný k nám i dÄ›tem.
DÄ›ti už v osmi letech znajà ÄtyÅ™i jazyky, z nichž každý má svou abecedu. Jsou to Ladakhi (jazyk oblasti Ladakh) se svou tibetskou abecedou, Urdu (oficiálnà jazyk státu KaÅ¡mÃr) s pÃsmeny podobnými arabským, Hindi (jeden z oficiálnÃch indických jazyků) a AngliÄtina (v angliÄtinÄ› jsou uÄebnice matematiky, fyziky, chemie, historie). Nápor na ty mladé hlavy to tedy bezpochyby je. NejvÄ›tÅ¡Ãm Å¡tÄ›stÃm vesnice je, že se pÅ™ed tÅ™emi lety rozhodli pÅ™estat chovat ovce, dÃky Äemuž mohou dÄ›ti mÃsto na pastvÄ› trávit Äas ve Å¡kole. Å kola má kapacitu až Å¡edesát dÄ›tÃ, aktuálnÄ› jich tam tolik nenÃ, ale ve vesnici ÄerstvÄ› probÄ›hlo nÄ›kolik sňatků a bude dlouhá zima, takže doufejme v brzké znovu-naplnÄ›nà školnÃch lavic. Do té doby tam jistÄ› budou jezdit lidi jako my. Tamnà způsob výuky je spÃÅ¡e memorovánà a opakovánÃ, Äasto se uÄà vÄ›ci nazpaměť nebo jako pÃsniÄku mÃsto, aby chápali obsah Äi použitÃ. Spousta pÅ™Ãkladů z uÄebnic je pro tamnà dÄ›ti nároÄná na pochopenÃ, napÅ™Ãklad nechápu jak vnÃmali text o sochách, když žádné v životÄ› nevidÄ›li, atd. Domluvili jsme se tedy, že využijeme náš spoleÄný Äas ke dvÄ›ma vÄ›cem: Budeme se je snažit uÄit mluvit v celých vÄ›tách mÃsto vykÅ™ikovánà anglických hesel a použijeme výuku angliÄtiny k tomu, abychom jim rozÅ¡ÃÅ™ili obzory. Tak se stalo, že s námi absolvovali hodiny zdravotnà pomoci, Ätenà z mapy a urÄovánà souÅ™adnic, výuku o vesmÃru, uÄili jsme je uzly atd. Pomáhali jsme jim také s jejich úkoly, s pochopenÃm textu v uÄebnicÃch, což byl teda úkol! AngliÄtina použitá v uÄebnicÃch je Å¡ÃlenÄ› komplikovaná a nesrozumitelná. Å kola je i na naÅ¡e pomÄ›ry skvÄ›le vybavená, dÄ›ti majà dostatek psacÃch potÅ™eb, strouhátek, gum, pastelek atd. ÄŒisté papÃry urÄitÄ› nepÅ™ijdou na zmar, stejnÄ› jako omalovánky pro ty nejmenÅ¡Ã.
Život ve vesnici je pro tamnà obyvatele založený zejména na práci, neboÅ¥ to je zdroj jejich potravy. Cesta od práce ke stolu je namáhavÄ›jÅ¡Ã, ale pÅ™ÃmoÄaÅ™ejÅ¡Ã. Jà se to, co se vypÄ›stuje. Z toho, co se ve mÄ›stÄ› prodá se nakoupà dalšà potraviny jako je rýže Äi cukr nebo jiné, které tam nerostou. CelkovÄ› vÅ¡ak nikdo netrpà hladem a jÃdelnÃÄek se pÅ™ÃjemnÄ› obměňuje s tÃm, jak dozrávajà jednotlivé plodiny. No, obměňuje. Stále poÄÃtej s tÃm, že stÅ™Ãdáš brambory a rýži. A chilli papriÄky. Ty dokážà jÃst neuvěřitelným způsobem, i ty nejpálivÄ›jšà ukusujà a teprve pak zajÃdajà jÃdlem. I pÅ™es nástrahy pÅ™Ãrody a relativnÄ› těžký život žijà s úsmÄ›vem a radostà sobÄ› vlastnÃ.
PÅ™Ãroda v nadmoÅ™ské výšce pÅ™es 4.000 m.n.m. je jiná, stejnÄ› jako vzduch – je Å™idÅ¡Ã, a tak i chůze do kopce je nároÄnÄ›jÅ¡Ã. NicménÄ› okolà nabÃzà kouzelné treky. My jsme z nich vÅ¡ak mÄ›li jen velmi málo, neboÅ¥ hned druhý den po oslavÄ› zaÄalo sněžit, a sněžilo 2 dny v kuse. K našà radosti a pÅ™ekvapenÃ, k odchodu pÅ™ipravené EvÄ› a Prokopovi, napadlo 60 cm snÄ›hu. Ti, tedy nikam neÅ¡li. Každý den se budili pÅ™ipravenà na nové dobrodružstvÃ, ale i tak jim zůstávalo to bÃlé kargyacké. A nám tak taky pÅ™ÃjemnÄ› a rychle utÃkaly dny. “Prvnà tÅ™i dny budou jako mÄ›sÃc a prvnà mÄ›sÃc jako tÅ™i dny,†řekla mi Eva, když jsme pÅ™iÅ¡li. A mÄ›la pravdu. AvÅ¡ak toto vzdálené odÅ™Ãznuté mÃsto nenà ráj na zemi, je to tvrdá realita a my se taky zaÄali obávat, zda se vůbec v pÅ™ÃÅ¡tÃm půlroce dostaneme zpátky. ÄŒlovÄ›k má dost Äasu na pÅ™emýšlenà a já si uvÄ›domoval, že být úplnÄ› bez kontaktu s rodinou je velmi nároÄné. Také to, že bych mÄ›l mÃt hlavu vyrovnanou, zvlášť pokud se snažÃm nÄ›co pÅ™edat tÄ›m dÄ›tem. I když to tak Äasto bývá, podobná dobrovolnická aktivita by nemÄ›la být útÄ›kem pÅ™ed tvým životem doma. NemůžeÅ¡ nikomu pomoct když jsi sám rozhozený. Když máš to Å¡tÄ›stÃ, že jedete dva, vyber si ÄlovÄ›ka, který tÄ› dokáže uklidnit, když zaÄneÅ¡ pochybovat, když zaÄneÅ¡ vyÅ¡ilovat nebo panikaÅ™it. Takový ÄlovÄ›k je pak k nezaplacenÃ, musÃte se prostÄ› podpoÅ™it a podržet. MÃÅ¡a mi v takových chvÃlÃch byla skuteÄnÄ› oporou a tak jsme zvládli i vÅ¡udypÅ™Ãtomný noÄnà chlad, který až pÅ™ÃliÅ¡ jednoduÅ¡e ubÃral z porce dobré nálady, kterou jsme si vždy dokázali vytvoÅ™it. RozhodnÄ› je super mÃt s sebou nÄ›jaké hry jako karty, Å¡achy, kostky a podobnÄ› – sbližuje to a Äas na to rozhodnÄ› je.
Dva dny po nasněženà vesnicà v podveÄer proÅ¡la skupina Nepálců, kteřà pÅ™ekonávali hory na cestÄ› zpÄ›t domů po letnà pracovnà sezónÄ› v KaÅ¡mÃru. Byly to nejen muži, ale také celé rodiny s dÄ›tmi. Pro nás z nepochopitelných důvodů vyrazili do průsmyku v noci. Teplota byla zhruba deset stupňů pod bodem mrazu a oni mÄ›li na nohách mokasÃny Äi kroksy, slabé bundy, hromadu vÄ›cà a celkovÄ› na to nebyli (s výjimkou pozÅ™ené pálenky) pÅ™ipraveni. Nad ránem se zaÄali objevovat zpátky ve vesnici prvnà omrzlÃ. Jejich prsty na nohou i rukou byly opuchlé a tmavé Äi naopak nalité. Ty na rukou navÃc byly opuchlé kolem zlatých prstenů, nevypadalo to dobÅ™e a potÅ™ebovali okamžitou pomoc. Nutno zmÃnit, že jsme v odlehlé lokalitÄ› a vÅ¡ude jsou hromady snÄ›hu, komunikace nenà jednoduchá a záchrana velmi nároÄná až nereálná. BÄ›hem hodiny jsme zorganizovali celodennà záchrannou akci s cÃlem dostat je zpátky do vesnice. Nesli jsme vodu, nÄ›jaké jÃdlo a sánÄ› na svezenà tÄ›ch nejvÃce zranÄ›ných. Potkávali jsme lidi sotva Å¡oupajÃcà nohami nebo jen sedÃcà ve snÄ›hu. Byli naprosto zoufalÃ! NemÄ›li sluneÄnà brýle, ve svÄ›tle odráženém od okolnÃho snÄ›hu nic nevidÄ›li. Jejich oÄi byly opravdu ve Å¡patném stavu. Taky nemÄ›li dostatek vody a byla jim zima. Poslednà skupinku jsme naÅ¡li až kolem 14. hodiny, byla to tÅ™ÃÄlenná rodina. Muž dokázal jÃt pěšky, matku s dcerou jsme posadili na yaka, kterého naÅ¡i vesniÄani odchytli v okolÃ, bylo to úžasné sledovat jak jej opatrnÄ› chytajà a provlékajà mu provázek skrz nozdry.
BÄ›hem této kalamity zachraňoval vrtulnÃk lidi v okolà téměř non-stop. MÄ› by nikdy nenapadlo, že zde, na konci svÄ›ta, zažiji to, že ve vesnici o 70 obyvatelÃch pÅ™istane za týden tolik vrtulnÃků! Jeden odvezl Izraelce, kteřà si pÅ™ivolali pomoc a mÃsto, aby pomohli tÄ›m zranÄ›ným omrzlým, sami odletÄ›li (a to ta Izraelka byla v poslednÃm roÄnÃku medicÃny). Dalšà dva armádnà pÅ™iletÄ›ly opÄ›t pro ty Izrealce, a pÅ™es vysvÄ›tlenà situace, když zjistili, že už tam ti Izraelci už nejsou, odletÄ›ly naprázdno. O dva dny pozdÄ›ji dovezl dalšà boty, nicménÄ› vÄ›tÅ¡ina nepálské skupiny už do té doby odeÅ¡la. Pak jiný pÅ™iletÄ›l a na dvakrát odvezl ty zranÄ›né na pÅ™Ãmluvu u mÃstnÃho, ÄerstvÄ› zvoleného politika, kterému jsme telefonovali (tak se stará o obÄany). Já už se už už taky vidÄ›l ve vrtulnÃku nad Himalájem, ale dÃky MÃÅ¡e jsem se rozhodl zůstat (naÅ¡tÄ›stÃ) a tak zatÃmco Prokop a Eva odeÅ¡li vstÅ™Ãc dalÅ¡Ãm dobrodružstvÃm, my zažÃvali to svoje krásné kargyacké. A bylo nádherné, vÅ¡ude byla krásná klidná pÅ™Ãroda, dÄ›ti se smály a sáňkovaly a my byli šťastnà (jen možná lehce otrávenà z jednotvárné stravy). Dalšà ráno nad vesnicà proletÄ›l do průsmyku dalšà průzkumný civilnà vrtulnÃk, a když se o hodinu pozdÄ›ji vracel, pilot se rozhodl pÅ™istát ve vesnici. PÅ™istával ale pÅ™ÃliÅ¡ blÃzko jednoho z domů, deky, které ležely venku se proudem vzduchu zvedly a zasáhly vrtulnÃk pÅ™Ãmo do vrtule. Ten se znova vznesl a roztoÄil se kolem svislé osy. Ze dvaceti metrů se pak pilot pokusil nouzovÄ› pÅ™istát, ale nezvládl to a posadil vrtulnÃk úplnÄ› na kraj pole takovou silou, že se vysypalo sklo, zadnà vrtule se zlomila, lyžiny se rozjely a celá konstrukce vrtulnÃku se ohnula. Ze ÄtyÅ™ lidà na palubÄ› byl jeden zranÄ›ný na hlavÄ› a silnÄ› krvácel. K naÅ¡emu údivu se o nÄ›j ti ostatnà tÅ™i nepostarali, Å¡li zavolat pomoc pomocà pevné linky. Onen zranÄ›ný mÄ›l tržnou ránu nad pravým okem, kus kůže mu plápolal a z hlavy se mu valilo hodnÄ› krve. Trvalo to docela dlouho než jsme ho pÅ™esvÄ›dÄili k oÅ¡etÅ™enÃ, o které jsme sami nestáli. PodaÅ™ilo se nám tu ránu stáhnout a obvázat mu hlavu. Tady se ukázalo, jak žalostný je stav zdravotnÃch potÅ™eb ve vesnici – desinfekce, rukavice, Å¡itÃ, obvazy… Ten den je ale už nikdo nepÅ™iletà zachránit. Je pozdÄ› odpoledne, slunce je nÃzko a vÃry vzduchu v údolÃch jsou pro let pÅ™ÃliÅ¡ nebezpeÄné. To vÅ¡ak nebyla dobrá zpráva pro pilota, který nebyl na tak velkou nadmoÅ™skou výšku zvyklý. Byl tak odkázán na jediné dvÄ› malé láhve s kyslÃkem, které mÄ›l s sebou pro pÅ™Ãpad nouze. MÃstnà je vÅ¡echny ÄtyÅ™i ubytovali a vÅ¡ichni doufali, že nikdo nemá vnitÅ™nà poranÄ›nà a že náš zranÄ›ný v noci nezkolabuje a neupadne do bezvÄ›domÃ. Byla to dlouhá noc. Ráno se objevily nám známé vojenské vrtulnÃky, které vÅ¡echny ÄtyÅ™i nabraly a nás zanechaly s pohledem vzhůru vedle mÃstnà nové atrakce – rozbité helikoptéry. A tak má vesnice ve 4.200 m.n.m., bez pÅ™Ãstupové cesty, bez pořádného obchodu, svoje vlastnà parkoviÅ¡tÄ› (možná spÃÅ¡ vrakoviÅ¡tÄ›) helikoptér.
Dál naÅ¡e dny pÅ™ÃjemnÄ› ubÃhaly, my se vydávali ÄÃm dál odvážnÄ›ji na procházky po okolÃ, vykopávali jsme z pod snÄ›hu malé kulaté fialové brambory a hráli si s dÄ›tmi. Dokud i pro nás nenadeÅ¡el Äas odejÃt. Od naÅ¡eho zámÄ›ru jÃt do Manali, jsme po fiasku Nepálců, upustili. ZaÄali jsme se tak radÄ›ji dÅ™Ãve vracet oklikou pÅ™es Padum a Kargil do Lehu tak, abychom v horách opravdu nezůstali uvÄ›znÄ›nà pÅ™es celou zimu až do kvÄ›tna. Náš postup do Padumu už z vesnice byl nároÄný a pomalý, jeepy nejezdily a zachánil nás až vojenský truck, dÃky tomu, že jsme se spřátelili s jednÃm mÃstnÃm oficÃrem. V Padumu jsme chtÄ›li vyhledat onoho zranÄ›ného. NaÅ¡li jsme jej a on se nás velmi přátelsky ujal. Řekl, že má 8 stehů (u nás by jich mÄ›l tak patnáct) a pyÅ¡nÄ› nám ukázal velkou jizvu. Zůstali jsme u nÄ›j 3 dny, bÄ›hem kterých se za nÃm zastavoval jeho bratranec doktor a dával mu injekce. Také nás ukázal celé své rodinÄ› a trval na tom, že u nÄ›j musÃme bydlet, takže jsme se odhlásili z hotelu a nechali se ubytovat a vykrmovat. Ukázalo se, že to je Å™editel Å¡kolstvà v celém údolà Zanskar do kterého patřà i naÅ¡e Å¡kola, takže jsme mÄ›li spoustu témat k hovoru. Já jsem se dostal na jejich tajnou karetnà párty, kde hráli o docela velké penÃze, i na naÅ¡e pomÄ›ry. MÃÅ¡a tam jako žena nemohla, vynahradila si to tÃm, že se uÄila jazyk Ladakh s Gurmetovým tchánem. Ani z Padumu nebylo jednoduché se dostat, neboÅ¥ v půlce Å™Ãjna už bylo po sezónÄ› a nejezdilo moc taxÃků do Kargilu ani do Lehu. Náš kamarád nám vÅ¡ak zaÅ™Ãdil cestu až do Lehu za velmi dobré penÃze. Nevýhodou vÅ¡ak bylo, že trvala 27 hodin, bÄ›hem kterých se nás v autÄ› pro 7 maÄkalo 9 i se zavazadly. ŘidiÄ neustále zastavoval a zdravil se s protijedoucÃmi auty a já jsem poprvé od svého pÅ™Ãjezdu do Indie (koneÄnÄ›) dostal průjem.
V Lehu se o nás postaral Å¡vagr Gurmeta (toho zranÄ›ného) a tak jsme bydleli dvÄ› noci u nÄ›j. Nebyl to žádný hotel, v podstatÄ› to bylo velmi skromné ubytovánÃ, naÅ¡inec by tomu asi ale Å™ekl slum. Dokonce jsme zmeÅ¡kali odlet do Dillà a tak jsme zůstali jeÅ¡tÄ› déle, z Äehož byl Å¡vagr velmi pÅ™ekvapený, protože nás s batohy zpátky ve dveÅ™Ãch už neÄekal. Zasmáli jsme se tomu a strávili u nÄ›j dalšà pÅ™Ãjemný veÄer.
PÅ™elet nad rozsáhlými zasněženými Himaláji byl krásnou teÄkou za pobytem v rodinné Å¡kole v Kargyaku, za dobrodružnými a divokými horami (kde když udÄ›láte chybu, zemÅ™ete – to se stalo tÄ›m zbylým Nepálcům, kteřà pokraÄovali jeÅ¡tÄ› dál a nevrátili se, jak nám pozdÄ›ji Å™ekl Gurmet), za zapomenutou, ale barevnou a usmÄ›vavou zemà – za KaÅ¡mÃrem.
KaÅ¡mÃre, dÄ›kuji za vÅ¡echny romantické vzpomÃnky a za vÅ¡echno, co jsem se nauÄil. Když budu mÃt Å¡tÄ›stÃ, brzy se uvidÃme znovu.
Vašek