Marťa a Martin
Strávili jsme s MarÅ¥ou poslednà mÄ›sÃc a půl v Zanskaru, odlehlé budhistické oblasti v Indickém Himaláji. VÄ›tÅ¡inu z toho - mÄ›sÃc Äistého Äasu - jsme dobrovolniÄili v malé vesnici Kargyak, poslednÃm a nejvyššÃm osÃdlenà pÅ™ed horským sedlem Shingo-la, kde se ve výšce asi 4 200 m. n. m. nacházà Čechy postavená a podporovaná základnà "SluneÄnÃ" Å¡kola pro mÃstnà dÄ›ti.
SluneÄnà škola byla postavena v roce 2008 Äeskou neziskovou organizacà Surya - www.surya.cz. Tuto organizaci Å™Ãdà Jan Honza Tilinger (dál mu budu Å™Ãkat prostÄ› jen Honza, tak mu Å™Ãkajà i vÅ¡ichni mÃstnà v Kargyaku). V Kargyaku - malé horské vesnici se zhruba osmdesáti až sto obyvateli - do té doby žádná Å¡kola nebyla. A dÄ›ti buÄ do Å¡koly nechodily vůbec, nebo chodily do nÄ›které ze vzdálených internátnÃch Å¡kol. Do Kargyaku v té dobÄ› nevedla silnice a do sedmdesát kilometrů vzdáleného Padumu, hlavnÃho mÄ›sta Zanskaru, kam vedla jen v létÄ› průjezdná silnice, bylo tÅ™eba jÃt nÄ›kolik dnà pěšky.
SluneÄnà škola je takzvaná "Government Middle School" - to "Middle" znamená, že je tam v Äeské terminologii prvnà i druhý stupeň základnà školy, tedy od prvnà do osmé tÅ™Ãdy. Samotná budova Å¡koly má v sobÄ› tÅ™i mÃstnosti a velkou chodbu s naklonÄ›nou sklenÄ›nou stÅ™echou - do které se opÃrá slunce a dokáže Å¡kolu i v zimÄ› vyhřát na pÅ™Ãjemnou teplotu. SouÄástà chodby je i koutek, kde se také mohou uÄit dÄ›ti.

Budova SluneÄnà školy - osvÃcená mÄ›sÃcem v úplňku.
Pod SluneÄnà školou je budova postavená vládou, která má sloužit pro ubytovánà uÄitelů (bydlà tam teÄ jeden a také jsme v nà bydleli my) a jeÅ¡tÄ› pod nà je dalšà budova postavená dalšà Äeskou organizacà Blueland - http://www.blueland.cz - která dÅ™Ãve sloužila jako vyuÄovacà mÃsto pro druhý stupeň Å¡koly, nynà tam bydlà dva z uÄitelů a je tam knihovna pro dÄ›ti.
Jak jsme se ke SluneÄnà škole dostali?
Už ani nevÃm jak, ale o SluneÄnà škole jsem se dozvÄ›dÄ›l už v roce 2013. Možná nÄ›jak skrze kamaráda Petr 'Permi' VanÄ›k, který byl pomáhat SluneÄnà školu stavÄ›t. Tehdy jsem po vysoké pracoval už nÄ›kolik let v poradenské spoleÄnosti BCG a pÅ™edstava odjet uÄit do malé odÅ™Ãzlé vesnice kdesi daleko v horách mi pÅ™iÅ¡la romanticky lákavá v kontrastu s pracà pro korporátnà klienty, pÅ™Ãpravou excelových modelů a powerpointových slajdů.
Tehdy tam Surya posÃlala vždy dva dobrovolnÃky na zhruba 4 mÄ›sÃce - a stÅ™Ãdali se souvisle po celý rok. DobrovolnÃci mÄ›li na starost kompletnà chod Å¡koly - byli nÄ›co jako "Å™editelé a provoznÃ". Hledal jsem k sobÄ› parťáka a domluvil jsem se s KÅ¡andou (David Yilma), spoleÄnÄ› jsme proÅ¡li psychologickými testy a výbÄ›rovým Å™ÃzenÃm a chystali se na odjezd.
A pak mi jednoho dne zavolal Honza, že se rozhodli pÅ™edat Å¡kolu do správy mÃstnÃm vesniÄanům a že do Kargyaku nÄ›jakou dobu nebude Surya posÃlat žádné dobrovolnÃky, aby mÄ›li mÃstnà prostor pÅ™evzÃt zodpovÄ›dnost za chod Å¡koly. Byl jsem smutný, fakt jsem se tam těšil, ale rozhodnutà jsem chápal. Tak jsme do SluneÄnà školy nejeli.

ÚdolÃ, ve kterém ležà vesnice Kargyak.
Loni na podzim, o pÄ›t let pozdÄ›ji, jsme s MarÅ¥ou zaÄali plánovat naÅ¡i sedmimÄ›sÃÄnà cestu po svÄ›tÄ›. A chtÄ›li jsme nÄ›jakou Äást z toho strávit na jednom mÃstÄ›, ideálnÄ› nÄ›jakým smysluplným dobrovolniÄenÃm. Doneslo se ke mnÄ›, že do SluneÄnà školy už opÄ›t jezdà obÄas dobrovolnÃci - tentokrát v jiné roli, nikoliv "Å™editelské", ale prostÄ› "pomahaÄské" - Å¡kola funguje i bez nich, ale mohou dÄ›tem do výuky pÅ™inést trochu rozmanitosti. A také jsou "prodlouženýma oÄima" Suryi, která Å¡kolu stále podporuje - a pÅ™irozenÄ› ji zajÃmá, jak to v nà vypadá a funguje.
Tak jsem Honzovi napsal, potkali jsme se i s MarÅ¥ou s nÃm a jeho ženou Evou a domluvili jsme se, že tam letos v létÄ› pojedeme. Setkali jsme se následnÄ› i s dvÄ›mi dvojicemi, které tam byly loni v létÄ› - Evou a Prokopem; a VaÅ¡kem a MÃÅ¡ou - abychom nasáli trochu informacÃ.
MÄ›li jsme od Surye nÄ›kolik úkolů. Hlavnà bylo zjistit situaci - nejen ve SluneÄnà škole, ale navÅ¡tÃvit i blÃzké okolnà školy a rozmyslet, jak se Å¡kolou dále. Také jsme nesli penÃze - roÄnà plat pro Dawu, jednoho z uÄitelů, dalšà penÃze na dalÅ¡Ãho uÄitele v zimÄ›, kdy vládnà uÄitelé neuÄà a chod Å¡koly zajišťujà jen dva "soukromà uÄitelé", placenà právÄ› Suryou. A v neposlednà řadÄ› jsme mÄ›li ve Å¡kole uÄit.
(A pro informaci - Surya nám nic neplatila, ani nám nijak nepÅ™ispÃvala na cestu. A ani my jsme nic neplatili jà - pÅ™ekvapivÄ› Äasto se za možnost dobrovolniÄenà platÃ.)
Jak to vypadalo na mÃstÄ›?
Když jsme se ptali Honzy, jestli nemáme nÄ›jak dát do Kargyaku vÄ›dÄ›t, že pÅ™ijedeme, Å™Ãkal, že to nenà tÅ™eba. Eva s Prokopem to potvrdili - že aÅ¥ prostÄ› dorazÃme, a že mÃstnà se o nás nÄ›jak postarajÃ.
A bylo to tak - po pÅ™Ãjezdu do Kargyaku se nás ujal jeden z Älenů mÃstnà trojÄlenné Å¡kolnà rady, která se stará o chod Å¡koly, odvedl nás do "vládnà budovy", kterou postavila vláda jako ubytovánà pro vládnà uÄitele - se tÅ™emà mÃstnostmi, z nichž dvÄ› byly prázdné. Nám obÄ› mÃstnosti pÅ™ipadaly hodnÄ› tmavé, tak jsme po řádném vyklepávánà koberce od prachu osÃdlili zadnà roh chodby s velkou prosklennou stÄ›nou. V chodbÄ› byly i dvÄ› plastové židle, na kterých jsme prosedÄ›li velkou Äást naÅ¡ich dnà - a koukali z nich na hory.

Kout chodby, kde jsme měli ložnici.
V jedné z temných mÃstnostà jsme mÄ›li "kuchyni" - na stole jsme tam mÄ›li dvouplotýnkový plynový vaÅ™iÄ, který nám i se základnÃm nádobÃm - a hlavnÄ› nedocenitelným papiňákem, bez kterého se v takové výšce skoro nedá vaÅ™it - také půjÄili mÃstnÃ. Dostali jsme i nÄ›jaké základnà suroviny na vaÅ™enà - rýži, ÄoÄku, sóju, pár brambor a trochu oleje. V mÃstnÃm obchůdku - který mÄ›l otevÅ™eno "na zeptánÃ" - jsme si dokoupili Äerný Äaj, nÄ›jaké suÅ¡enky a instatnà nudlové polévky (nic moc vÃc v nÄ›m stejnÄ› neprodávali). Vodu jsme si nosili z mÃsta asi tÅ™icet metrů od Å¡koly, kde ústà hadice pÅ™ivedená z horské Å™ÃÄky. Myli jsme se (ne moc Äasto) polévánÃm se na vaÅ™iÄi ohřáté vody v zákoutà za domem, kam nebylo moc vidÄ›t. Na záchod se chodilo do kadibudky vedle domu. TÃm bylo postaráno o naÅ¡e základnà potÅ™eby.
Ve "vládnà budovÄ›" bydlel v jedné z tÄ›ch třà mÃstnosti Zangpo - jeden ze soukromých uÄitelů, ale za celou dobu jsme se s nÃm v Kargyaku protli jen asi na ÄtyÅ™i dny - to nám vždy ráno po probuzenà donesl hrnek teplého Äaje, to bylo milé. A hodnÄ› si ve své mÃstnosti zpÃval - to byla radost poslouchat.
Až na pár dnà se Zangpem jsme v budovÄ› bydleli sami. Po setmÄ›nà nám spoleÄnost dÄ›laly desÃtky pavouků sekáÄů, kteřà vylezli kdovÃodkud (náhodný zajÃmavý fakt - vÄ›dÄ›li jste, že sekÃ¡Ä má dvÄ› rychlosti pohybu - "normálnÃ", kterou se běžnÄ› pÅ™esouvá a "turbo", do které se pÅ™epne když se jej pokusÃte odfouknout, aby vám nelezl po obliÄeji?). A stydlivá myÅ¡ka, o které jsme dlouho vÄ›dÄ›li jen z obÄasného Å¡ustÄ›nà v noci, praÅ¡ných stop tlapiÄek na dispejÃch mobilů a okousaných brambor, když jsme je zapomnÄ›li zavÄ›sit k ostatnÃmu jÃdlu na háÄek na strop. PostupnÄ› se ale osmÄ›lila a obÄas jsme ji i zahlédli. Strávil jsem pÄ›kných pár veÄerů pokusy "ulovit" myÅ¡ku na foťák svého mobilu, ale vždy pláchla. Až úplnÄ› poslednà veÄer se mi poÅ¡tÄ›stilo a na rozlouÄenou se myÅ¡ka nechala vyfotit!

Lovecký úlovek - fotka stydlivé myÅ¡ky, co nám dÄ›lala spoleÄnost.
PÅ™es den jsme mÄ›li spoustu Äasu. HodnÄ› jsme Äetli - od zaÄátku cesty za dva mÄ›sÃce jsem pÅ™eÄetl 21 knÞek, z toho vÄ›tÅ¡inu v Kargyaku. VaÅ™ili jsme si. Rozmýšleli uÄenà ve Å¡kole. Chodili na vycházky - buÄ doleva údolÃm nebo doprava údolÃm. ObÄas nás nÄ›kdo z mÃstnÃch pozval na Äaj a na suÅ¡enky k sobÄ› domů. TvorbÄ› hudby jsme se vÄ›novali ménÄ›, než jsme plánovali - na modulár jsem za celou dobu hrál asi pÄ›tkrát. A Marťě se po cestÄ› do Kargyaku nÄ›jak rozbil jejà hudebnà nástroj (Novation Circuit), tak nehrála vůbec. Hráli jsme deskovky (máme s sebou malou hru Hive pro dva a naÅ¡li jsme v Kargyaku Carcassone, které tam nejspÃÅ¡e dovezl nÄ›kdo z pÅ™edchozÃch dobrovolnÃků).

Tady jsme strávili asi nejvÃc Äasu - sezenÃm v prosklenné chodbÄ› na dvou plastových židlÃch s výhledem na hory. A na modulár jsem hrál teda jen párkrát, spÃÅ¡ jsme si Äetli.
Zhruba po dvou týdnech v Kargyaku jsme si udÄ›lali týdennà výlet po okolà - z vÄ›tšà Äásti pěšky, do a z Padumu jsme se pak nechali popovézt. NavÅ¡tÃvili jsme Å¡kolu ve vedlejšà vesnici Tangso, zjistili, že Å¡kola ve vesnici Tangse je zavÅ™ená, Å¡li se podÃvat do kláštera Phukthal, který je vetknutý do skály s velkou jeskynà a dojeli si do Padumu nakoupit nÄ›jaké zásoby na dalšà dva týdny v Kargyaku. NejvÄ›tšà poklad byly dvÄ› kila cibule - smažená cibulka zlepšà každé jÃdlo!

Z výletu ke klášteru Phukthal.
NaÅ¡e uÄenà ve Å¡kole
Každý den - od pondÄ›là do soboty, v nedÄ›li se neuÄà - jsme mÄ›li odpoledne od třà do ÄtyÅ™ hodinu s dÄ›tmi ve Å¡kole. UÄitelé ve Å¡kole tak trochu náhodnÄ› rotovali a nÄ›kolikrát se stalo, že v Kargyaku nebyl žádný z nich - normálnÄ› by Å¡kolu zruÅ¡ili, když jsme tam byli my, tak jsme s dÄ›tmi mÄ›li dvÄ› hodiny dopoledne mÃsto jejich běžné výuky. VÄ›tÅ¡inou nám o tom Å™ekl nÄ›který z uÄitelů dopÅ™edu, jednou se ale stalo, že pÅ™iÅ¡li ráno za náma dÄ›ti, že ve Å¡kole nenà žádný z uÄitelů - tak jsme za nima Å¡li a nÄ›co rychle zaimprovizovali.
DÅ™Ãve do Å¡koly chodilo ke tÅ™iceti dÄ›tem - byla to jediná Å¡kola v okolnÃch vesnicÃch. Nynà už je Å¡kol v údolà vÃce, do SluneÄnà školy tedy chodà jen mÃstnà dÄ›ti. Letos tam bylo sedm dÄ›tà školnÃho vÄ›ku (osmaÄka Putith, sedmáci Thosam a Tsega, Å¡esÅ¥aÄka Dolkar, páťák Jorden a druháci Cholden a Chozom) a tÅ™i pÅ™edÅ¡koláci (kteřà se vÅ¡ichni jmenovali Gonbo).

SpoleÄná fotka s dÄ›tmi a Dawou. Ten den zrovna chybÄ›li vÅ¡ichni malà Gonbové.
Skupina to byla vÄ›kovÄ› velmi rozmanitá - pÄ›t relativnÄ› velkých dÄ›tà (od páté do osmé tÅ™Ãdy), kteřà i docela rozumnÄ› mluvili a rozumÄ›li anglicky, dva druháci, kteřà rozumÄ›li tak trochu (ale vÄ›tšà jim Äasto rychle pÅ™eložili, co po nich vlastnÄ› chceme) a tÅ™i pÅ™edÅ¡koláci, kteřà se batolili kolem - a byli stÅ™ÃdavÄ› roztomilà a otravnÃ, podle toho, jestli byli zrovna šťastnà Äi rozlobenà a házeli vÄ›ci vÅ¡ude kolem.

Dva ze třà pÅ™edÅ¡kolnÃch Gonbo. TeÄ zrovna roztomilÃ.
I pro rozmanitost skupiny jsme spÃÅ¡ než klasickou výuku (které mÄ›li dost pÅ™es den) s nimi dÄ›lali nÄ›co jako "skautskou schůzku". VÄ›tÅ¡inou jsme každý den mÄ›li tak tÅ™i různé aktivity. StÅ™Ãdali jsme pohybové aktivity (pohybové hÅ™ÃÄky, cviÄenà na rovnováhu a vnÃmátnà tÄ›la z kontaktnà improvizace, ...), vÄ›ci na výuku angliÄtiny (hádánà slov, tvoÅ™enà slov, pantomima, ...), logické úlohy (doplňovánà ÄÃselných Å™ad, sÄÃtacÃ/násobÃcà pyramidy, sudoku, ...) a různé tvoÅ™ivé vÄ›ci (malovánÃ, skládánà vÄ›cà z papÃru, ...). ÄŒasto na závÄ›r hodiny doÅ¡lo i na osvÄ›dÄené klasiky - kimovky, "na KrálÃÄka", pexeso Äi vymalovávánà omalovánek (které bavilo i velké dÄ›ti).

Marťa vysvětluje jednu z aktivit.
ObÄas jsme vÄ›novali celou hodinu nÄ›jakému tématu. PÅ™Ãklad hodiny na povolánà - napÅ™ed jsme je nechali ve skupinkách vymyslet co nejvÃc povolánà a Å™ekli jsme si je. Pak hledali ve vedlejÅ¡Ãch tÅ™Ãdách názvy povolánà a jejich popisky a spojovali to dohromady. A na závÄ›r si každý vytvoÅ™il papÃr s povolánÃm, které by on sám chtÄ›l dÄ›lat, co pro to potÅ™ebuje za nástroje, kde tu práci dÄ›lá, jak bude vypadat a co musà udÄ›lat pro to, aby se tÃm stal. PodobnÄ› jsme se vÄ›novali tÅ™eba prvnà pomoci Äi lidskému tÄ›lu.
DÄ›ti byly vdÄ›Äné a vypadaly, že je hodiny s náma bavÃ. Do nÄ›kterých složitÄ›jÅ¡Ãch aktivit se zapojovali jen starÅ¡Ã, menšà si pak tÅ™eba omalovávali.

Děti skládajà názvy povolánàs jejich popisky.
PÅ™iÅ¡lo nám, že je (malé) množstvà dÄ›tà už na hranici rozumného fungovánà školy - i pro dÄ›ti samotné by bylo věřÃme lepšà mÃt vÃce spolužáků, aby se mohly uÄit vÃce i od sebe navzájem. Jednou ze zvažovaných cest, jak do Å¡koly pÅ™ilákat vÃce dÄ›tà je otevÅ™Ãt u Å¡koly i hostel - ubytovánà pro dÄ›ti z okolnÃch vesnic, kteřà nynà chodà právÄ› do Å¡kol s hostelem. NapÅ™Ãklad v Tangso, vesnici vzdálené asi hodinu a půl chůze z Kargyaku, je Å¡kola s hostelem a má téměř 50 studentů, z toho zhruba 30 bydlà právÄ› v tamnÃm hostelu. Dawa, jeden z uÄitelů, by rád otevÅ™el hostel už pÅ™ÃÅ¡tÃm roce a zaÄal s prvnÃmi tÅ™emi pÅ™espolnÃmi studenty a pak každý rok pÅ™idával dalšà tÅ™i.

Děti přicházà do školy.
UÄitelé ve Å¡kole
Ve Å¡kole se stÅ™Ãdalo pÄ›t uÄitelů. Nikdy jsme vÅ¡ak v Kargyaku nevidÄ›li zaráz vÃce než dva najednou. UÄitelé tak trochu náhodnÄ› pÅ™icházeli a odcházeli - vždy zahlásili nÄ›co jako že jdou do své domovské vesnice pomoct se skliznÃ, nebo že musà do Padumu Å™eÅ¡it papÃrovánà Äi že nÄ›kdo umÅ™el a jdou na pohÅ™eb - a na týden Äi dva zmizeli.
Byli tam tÅ™i státnà uÄitelé: seniornà uÄitel Skalzang, ten nás pozval jednou na veÄeÅ™i a uÄil nás dÄ›lat mÃstnà knedlÃÄky Momo. A dva juniornà uÄitelé - Tashi, pÅ™Ãmo z Kargyaku; a Tendzin, který obÄas dorazil z vedlejšà vesnice Ski.
A pak dva "soukromÃ" uÄitelé: Zangpo, kterého platà (také Äeská) organizace Blueland, ten s námi bydlel ve státnà budovÄ›, ale moc v Kargyaku nebyl, vidÄ›li jsme ho asi ÄtyÅ™i dny.
Poslednà uÄitel - Dawa, se kterým jsme strávili nejvÃce Äasu, a kterého platà Surya. Ten jako jediný zůstává uÄit i pÅ™es zimu, kdy je jinak Å¡kola zavÅ™ená. Dawa letos odbÃhal docela do kláštera Phuktal, vzdáleného den cesty, kde se stavà nová Å¡kola a pomáhal tam se stavbou, tak jsme se s nÃm vidÄ›li jen asi polovinu Äasu, kdy jsme byli v Kargyaku. Když tam ale byl, tak nás zval skoro každý veÄer na veÄeÅ™i - a uÄil nás vaÅ™it různá mÃstnà jÃdla. Polévku Thukpa, knedlÃÄky Logo, Timo Äi AnÄok.

UÄitel Dawa mÃchá tÄ›sto na jedny z mnoha typů mÃstnÃch knedlÃÄků.
Silnice přes sedlo Shingo-la
Už v dobÄ› výstavby Å¡koly se vÄ›dÄ›lo o plánu indické vlády postavit silnici pÅ™es pÄ›titisÃcové horské sedlo Shingo-la, které propojà Zanskar s indickým státem Himachal Pradesh. Výstavba silnice mÄ›la trvat zhruba deset let a vede právÄ› pÅ™es Kargyak. Jeden z cÃlů Å¡koly byl i pÅ™ipravit vesniÄany na pÅ™iblÞenà "civilizace".
My jsme s MarÅ¥ou byli v Kargyaku v pÅ™elomovém roce. Minulý rok konÄila cesta sjÃzdná pro auta z Padumu asi 25 kilometrů od Kargyaku a bylo potÅ™eba jÃt minimálnÄ› jeden dlouhý den (Äi dva kratÅ¡Ã) pěšky. Letos už vedla silnice až do Kargyaku. Pod silnicà si nepÅ™edstavujte asfaltku, ale rozbitou praÅ¡nou cestu plnou kamenů, sjÃzdnou jen jeepem, s obÄasnými brody a Äasto vyrubanou do skály Äi sesouvajÃcÃho se svahu - tÄ›ch sedmdesát kilometrů z Padumu trvá ujet jeepem asi Å¡est až sedm hodin velmi natřásajÃcà jÃzdy. Ale je to každopádnÄ› velká zmÄ›na - do letoÅ¡nÃho roku se do Kargyaku nedalo pÅ™ijet autem vůbec. VÄ›tÅ¡inou za den pÅ™ijelo tak nula až dvÄ› auta.

Bagr. ŘidiÄ rozdával bonbóny okukujÃcÃm dÄ›tem. Taky jsem okukoval. A vzal si bonbón.
NapÅ™ed nám nejen mÃstnÃ, ale i nÄ›jaký inženýr, co dohlÞel na stavbu silnice a zrovna byl v Kargyaku, tvrdili, že pÅ™es sedlo Shingo-la se jeÅ¡tÄ› pÅ™ejet nedá. A pak jednoho dne pÅ™ijelo ze strany pÅ™es Shingo-lu asi tÅ™icet motorkářů a patnáct džÃpů, nÄ›jaká organizovaná skupina Indů, která si Å™ikala Rohtang riders. Po pÅ™Ãjezdu udÄ›lali ve vesnici pártoÅ¡ku - mÃstnà uvaÅ™ili Äaj a nanosili suÅ¡enky, motorkáři zpÃvali karaoke. VeÄer kempovali na louce za vesnicà a do noci se rozléhali zvuky improvizované diskoÅ¡ky. Byl to silný kontrast - opuÅ¡tÄ›ná tradiÄnà vesnice uprostÅ™ed vysokých hor a indická modernita. MyslÃm, že silnice způsobà vÃce podobných kontrastů.

Párty mÃstnÃch s pÅ™ijevÅ¡Ãmi motorkáři. Možná historický okamžik - bylo to poprvé, co pÅ™ijelo tolik aut a motorek pÅ™es Shingo-lu. JeÅ¡tÄ› pÅ™ed pár týdny nebyla cesta sjÃzdná vůbec.
Když jsme z Kargyaku chtÄ›li odjÞdÄ›t, poprosili jsme Chostara, jednoho ze Å¡kolnà rady, jestli by nám nepomohl domluvit nÄ›koho s konÃkem, co by Å¡el s námi a vzal by nám kufr (cestujeme s dvÄ›ma baÅ¥ohy s vÄ›cmi a k tomu kufrem na koleÄkách, ve kterém je modulár a klávesy a dalšà elektronika - na tÅ™Ãdennà trek pÅ™es pÄ›titÃsicové sedlo spÃÅ¡e nepraktická kombinace). Chostar pak pÅ™iÅ¡el a Å™Ãkal, že máme Å¡tÄ›stà - že jeden pán z vedlejšà vesnice chce jet pÅ™es sedlo džÃpem, že poveze jeÅ¡tÄ› dva mnichy a že se vejdeme.
Tak jsme v pondÄ›là o půl páté ráno vstali, potkali se s ÄekajÃcÃm Å™idiÄem a jeÅ¡tÄ› za tmy vyrazili. Silnice do Shingo-ly byla vetknuta mÃsty do opravdu prudkého kopce s ostrými serpentinami, se kterými i džÃp dost zápasil. ŘidiÄ vždy v prudkém stoupánÃ, když autu doÅ¡el dech, zaÄal volat “Stun, stun!â€, já jsem vyskoÄil z auta, naÅ¡el nejblÞšà dostateÄnÄ› velký kámen a podkládal ho pod kola, aby se mohl zase rozjet. NÄ›které serpentiny znamenaly i nekolikeré pÅ™enášenà kamenů. Ale nakonec jsme se dostali až nahoru. I Å™idiÄ Å™Ãkal, že je to poprvé, co jede autem pÅ™es Shingo-lu.

DžÃp zaseklý v jedné ze serpentin cestou do Shingo-ly. Foceno mezi dvÄ›mi pÅ™enášenÃmi kamene.
Naše dojmy
DÄ›lali jsme si ke konci s MarÅ¥ou shrnutà naÅ¡eho mÄ›sÃce a půl v Zanskaru. Byly vÄ›ci, které nám pÅ™iÅ¡ly super a vÄ›ci, které nám chybÄ›ly. HodnÄ› z toho vycházà z odlehlosti mÃsta - které má dvÄ› strany, jak se na to dá koukat - z jedné strany jako na klid, z druhé jako na nudu a stejnotvárnost.
Asi nejvÃce nám chybÄ›ly informace - o svÄ›tÄ› i blÃzkých. V celém Zanskaru nenà internet (tedy dÅ™Ãve byl alespoň v Padumu, ale teÄ ho pÅ™ed pár mÄ›sÃci vláda zaÅ™Ãzla i tam, kvůli nepokojné situaci v nedalekém Kashmiru), v Kargyaku nenà ani satelitnà telefon (také tam dÅ™Ãve byl, vláda zaÅ™Ãzla ze stejného důvodu jako internet).
Ale byli jsme odpojeni nejen od zpráv ze svÄ›ta, ale také od sociálnÃch sÃtÃ, mailů a zhruba v půlce nám pÅ™estal fungovat i offline Spotify, tak už ani hudbu jsme poslouchat nemohli. UvÄ›domili jsme si, kolik informacà normálnÄ› vstÅ™ebáváme (vÄ›tÅ¡ina z toho pÄ›na) - a najednou mÃsto nich bylo prázdno.
Také nám chybÄ›la variace v jÃdle - zvlášť když jsme si vaÅ™ili sami, byla to vÄ›tÅ¡inou rýže s ÄoÄkou a cibulÃ, obÄas s vajÃÄkem Äi sójou. ZpestÅ™ovali jsme si to vaÅ™enÃm u Dawy, to bylo trochu rozmanitÄ›jÅ¡Ã.
Velkou spásou a náplastà na náš informaÄnà hlad byly elektronické ÄteÄky Kindle - a mÃt tolik Äasu na Ätenà bylo jednou z velmi pozitivnÃch vÄ›cÃ. ÄŒetli jsme knÞky tempem jedna co nÄ›kolik dnÃ, kombinace beletrie i literatury faktu. A kromÄ› individuálnÃho Ätenà jsme si dvÄ› knÞky s MarÅ¥ou Äetli navzájem nahlas.
Bylo skvÄ›lé být tak blÃzko krásné pÅ™ÃrodÄ› - v pÅ™ÃpadÄ› pavouků nÄ›kdy až pÅ™ÃliÅ¡ blÃzko - a mÃt výhled pÅ™Ãmo ze spacáku na krásné hory.
Bavilo nás uÄenà ve Å¡kole, dÄ›ti byly vdÄ›Äné a byla radost s nimi dÄ›lat aktivity. MÃstnà na nás také byli milÃ, obÄas nás zvali na Äaj Äi suÅ¡enky a povÃdali si s námi.
Bylo pÅ™Ãnosné si uvÄ›domit, jak málo vÄ›cà vlastnÄ› potÅ™ebujeme ke spokojenému životu. A vÃce ocenit vÄ›ci, které normálnÄ› máme a tady nám chybÄ›ly - tÅ™eba právÄ› pÅ™Ãstup k informacÃm Äi rozmanitÄ›jšà jÃdlo.
DÄ›kujeme Suryi, že nám umožnila být v Kargyaku! Byl to zajÃmavý Äas, na který budeme rádi vzpomÃnat.

Fotka v sedle. OpouÅ¡tÃme Zanskar.
Kdybyste chtÄ›li SluneÄnà školu finanÄnÄ› podpoÅ™it, Äi tam snad nÄ›kdy také jet dobrovolniÄit, kouknÄ›te na web - www.surya.cz - Äi napiÅ¡te pÅ™Ãmo Honzovi (kontakt je na stránkách). NapiÅ¡te i kdybyste tÅ™eba jen pÅ™es Kargyak procházeli pÅ™i cestÄ› Zanskarem - může se hodit tam nÄ›co vzkázat Äi donést.